Bůh postavil člověka do světa s příkazem:
"Naplňte zemi a podmaňte si ji"(Gn 1,28).
Dal člověku svobodu v rozhodování.
Udělal ho tedy sám jakýmsi univerzálním
stavitelem světa a sebe sama.

A člověk v dějinách stavěl a staví.
Něco z toho je mu k užitku, něco k záhubě.
A vše je ohrožováno lidskou svévolí a sobectvím, tedy hříchem.

V dějinách ovšem vystupovalo a vystupuje
mnoho učitelů "správného stavění".
Mnozí z nich působí velmi přitažlivě a důvěryhodně,
ač jejich stavby dříve nebo později padají.

A Ježíš?
Ten je pro dnešního Evropana nemoderní figura,
snad pro svou morální úroveň přitažlivá,
ale jaksi nehodící se do tohoto světa!

Jenže Ježíš:

* Člověku, hledajícímu skutečného boha,
ukazuje svého Otce jako Boha pravého.
Člověka, toužícího po svobodě,
odpuštěním osvobozuje od hříchu.

* Člověku, toužícímu po pravdě,
ukazuje pravdivost slova a činu,
které dovedl až k oběti vlastního života.

* Člověku, toužícímu překonat nepřekonatelné,
totiž jeho vlastní konečnost,
nabízí možnost vzkříšení.

* Již dva tisíce let je zde pro člověka.
Pevný v naději, kterou nabízí.
Schopný ukotvit život i za těžkých okolností,
jak ukazuje svědectví mnoha obyčejných
a neobyčejných mučedníků všech dob.

* Prostě nárožní kámen, který drží stavbu lidského života
a stavbu církve pohromadě a unese při tom všechnu zátěž.
Nárožní kámen, který je třeba vyhledat a stavět na něm svůj život.