Bůh mlčí. Co teď?

Možná denně předkládáme v prosbách Bohu sebe i své blízké, své starosti, bolesti, tento svět.
Přesto se však někdy nedokážeme zbavit pocitu, že „jsme na všechno sami. Voláme, prosíme, a situace se nemění.“  Snad jsme z modlitby unavení, protože: „Bůh prostě neodpovídá“ a důvěra v jeho moc a blízkost se vytrácí.  Věci raději bereme do svých rukou, nebo upadáme do beznaděje.

Ježíš přichází dnes opět s ujištěním o Boží věrnosti: Bůh slyší naše modlitby a zastává se nás. Jeho mlčení neznamená lhostejnost k našemu životu, nespravedlnosti ani bolesti. To jen Boží koncepce řešení může být odlišná od naší.

Ježíšova otázka, zda nalezne na zemi víru, může být pro nás skrytou pobídkou: „Já jsem věrný. Dokážeš mi i ty přes všechny vnější okolnosti věřit, ve víře a modlitbě vytrvat?“

Víme, jakou cestu, plnou nespravedlnosti a bolesti, ve svém pozemském životě Ježíš prošel a že navenek potupně prohrál.  Víme však také, že smrt neměla definitivní slovo. On svým vzkříšením nakonec vítězí.

Tato cesta není lehká. Vyžaduje naši důvěru a odevzdanost, opakované vyznání, že zlo, nespravedlnost, bolest ani smrt nemají poslední slovo. A nebudou ho mít ani v našem životě, neboť patříme ke Kristu.

Ježíši, děkuji, že slyšíš naše modlitby.
Pomoz mi věřit přes všechny okolnosti,
že Tvá moc se projeví i v mém životě.