Kde se vzala radost

Rozdělíte-li se s někým o svou radost, zdvojnásobí se...

z knihy O naději s Marií Svatošovou , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Rozdělíte-li se s někým o svou radost, zdvojnásobí se,
rozdělíte-li se o smutek, stane se polovičním. (Sinclair Lewis)

Už jsme si zvykli, že v tomto slzavém údolí platí jisté neměnné zákony a tak s nimi počítáme. Kámen vždycky bude padat shora dolů a ne naopak. Těleso vodou vytlačené ani nenapadne vzepřít se zákonu Archimedovu. Rozdělím-li se o krajíc chleba bratrsky, zbude mi přesně půlka. Stejnými zákony se řídí i smutek. Rozdělím se o něj a je poloviční. To je víc než skvělé, protože jinak bychom se v něm za chvíli všichni utopili.

Ale jakže je to s tou radostí? Rozdělím se o ni a ona není poloviční, ona je dvojnásobná. Tady něco nehraje. Kdybychom se o tom tisíckrát na vlastní kůži nepřesvědčili, asi bychom nevěřili. Je to prostě tak. Ale jak si to vysvětlit? Je zcela evidentní, že radost se řídí nějakými jinými zákony než jsme zvyklí. Rozhodně jinými než smutek. Co je to za zákony? Že by radost byla veličina, která byla do našeho světa přesazena ze světa jiného? Ze světa, kde platí úplně jiné zákony? Že by to byl nějaký závdavek na radost věčnou? Ukázka? Reklama, která si nás chce získat? Anebo je to nezbytná součást výzbroje královského kněžstva, které Král pověřil zvláštními úkoly? Ať tak či onak, skutečná, pravá radost je něco, co není z tohoto světa. Kdo ji má, ten ví moc dobře, že ji nemá jenom pro sebe.

André Maurois říká: "Štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radostí." Nemusí tedy hned pršet, stačí, když bude vytrvale kapat. Nešťastných a smutných lidí máme kolem sebe vždycky dost. Stačí se rozhlédnout v tramvaji a spočítat si tváře usměvavé, zasmušilé, otrávené, znechucené - a vyjde nám statistika ne zrovna lichotivá pro národ, který rozhodně patří k té bohatší menšině světa.

Kolika sebevraždám mohl zabránit jediný úsměv, jen kdyby byl někdo v té kritické chvíli ochoten se trochu angažovat. Carmelia Elliottová nepochybně ví o čem mluví: "Když se na někoho usměješ, nebo ho pochválíš, můžeš mu vrátit smysl života." Je docela dobře možné, že naše "bezbožná" sousedka hladce proklouzne za nebeskou bránu, protože: "Už jsem vůbec nevěděl kudy kam, a ty ses na mě kousek před tím Nuselským mostem tak hezky usmála".

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Marie Svatošová

Témata: radost a štěstí | spiritualita, život z víry

Související texty k tématu:

Radost:

Nemáme-li žádný důvod k radosti... Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
Radost Naše radosti v životě jsou vždy smíšeny s kapkou hořkosti a bolesti. Poznávám ale, že to velice pomáhá.
Radost je přirozený stav života Radost je přirozený stav věcí. To jen my jsme si navykli být naštvaní, dotčení, podráždění a nervózní. Důvodů, proč mít radost a být šťastný, je ale nekonečně mnoho…
Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
Co je pokladem věřícího člověka? Poklad věřícího člověka je radost. Radost z jistoty, že je milován a že se tak může učit milovat.
Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí Umět poděkovat je lékem na naši nevšímavost k drobným darům života a přehnanou citlivost na sebemenší nedostatek. Vděčnost nás naplňuje radostí.
Já - a radostná?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se já můžu radovat..?!
Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem.
Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...

Marie Svatošová - citáty a modlitby MUDr. Marie Svatošová (* 1942)
www.vira.cz/svatosova

Do roku 1990 praktická lékařka. 1990 opouští ordinaci, aby realizovala myšlenku hospice, kterou zná ze samizdatové literatury. Roku 1993 zakládá Sdružení Ecce homo pro podporu domácí péče a hospicového hnutí. 8.12.1995 je pak otevřen první český hospic v Červeném Kostelci. Marie Svatošová je ale známa nejen jako iniciátorka hospicového hnutí, ale také jako autorka řady článků a publikací. Čtenářsky nejúspěšnější je její knížka "Hospice a umění doprovázet", která vyšla v několika vydáních v nákladu několika desítek tisíc výtisků... Další dostupné tituly Marie Svatošové naleznete zde.
- Na webu vira.cz proběhl s Marií Svatošovou i online rozhovor na téma: Může mít život smysl i v nemoci a umírání?. - Na webu vira.cz naleznete i její zajímavý text o eutanazii...
- 15-ti minutové představení Marie Svatošové na ČT 24 ke shlédnutí on-line