Moje maminka je německého původu a v Německu se  během adventu peče cukroví. Ráda vzpomínám na návštěvy u své německé babičky, která několik dní před Vánocemi strávila právě pečením. Dodnes si pamatuji, jak celý dům voněl cukrovím. Ten rok mi muselo být asi deset. Blížily se svátky, a tak jsme se pustily do pečení. Už ani nevím, jak nás to napadlo, ale rozhodly jsme se udělat cukroví trochu větší, hezky ho zabalit a nabízet jako malé dárky. Dvacátého čtvrtého prosince jsme všichni šli v Bruselu na půlnoční mši. Když jsme vyšli z kostela, zastavovali jsme kolemjdoucí, dávali jim „dárky“ a přáli veselé Vánoce. Velmi dobře si pamatuji na to štěstí a nadšení, které jsem cítila. Byla jsem radostí bez sebe!

Pak jsme nasedli do auta a cestou domů jsme míjeli královský palác. Na stráži byli dva vojáci, tatínek zastavil auto, vyskočila jsem, přišla k prvnímu, podala mu cukroví a popřála: „Šťastné a veselé!“ Vzal si kousek cukroví a usmál se. Byla zima a já jsem byla nesmírně šťastná. Všichni v autě byli nadšeni. Smáli jsme se, vyprávěli si veselé historky a přitom hledali lidi, které bychom mohli obdarovat. Radost z našich dárků se hluboce vtiskla do mého srdce. Byly to jedny z nejkrásnějších Vánoc v mém životě.

Ticho Vánoc

Vánoce. To slovo je plné nostalgie. Jako bychom se každý rok snažili znovu zažít dětství naplněné zvláštní milostí, kterou už si přesně nevybavujeme. A často jsme zklamaní. Byli jste někdy zklamaní ze svých Vánoc? Já určitě ano.

Vánoce jsem znovu objevila v naší komunitě Blahoslavenství. Několik let po sobě jsem je trávila v jednom kontemplativněji založeném domě naší komunity, kde se nedávaly ani dárky… Ježíš přicházel a všechno se soustředilo na Něj. Když jsem byla v komunitě první rok, dojala mě ta prostota, krása a něžnost svátků tak, že jsem se rozplakala. Atmosféra byla plná lásky ke Kristu, bylo to neuvěřitelné. 

Ticho nás zve k meditaci, adoraci a radosti, kterou nám nikdo nevezme. Myslím, že právě ticho mi všechny ty roky chybělo asi nejvíc. Ticho Mariino, ticho Josefovo, ticho Slova Božího. Ticho noci, ve které andělé zpívali, pastýři žasli, Herodes se strachoval o svou moc a Bůh se stal člověkem. Ticho nám pomáhá přiblížit se velkému tajemství Boha, který se stal maličkým, abychom se ho přestali bát.

A vy? Jaké byly vaše nejkrásnější Vánoce? Nerozhodli jste se někdy dát dárky chudým? Pozvat někoho osamělého? Prožili jste někdy o Vánocích okamžiky ticha? Co pro vás znamenají Vánoce?

Se svolením zpracováno podle knihy
sestry Marie od Navštívení Krásný žebrák,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
 


Modlitba v předvánočním čase

Dobrý Bože, Vánoce jsou za dveřmi. 

Odveď mého ducha ode všech starostí,
které na mě ještě doléhají.

Otevři mé srdce tajemství,
jež budeme slavit za několik dní.

Ať tyto svátky neprojdou jen tak kolem mě,
jak se to k mé lítosti stalo už tolikrát.

O Vánocích budeš společně se mnou oslavovat nový počátek,
protože v ten čas se narodil tvůj Syn z Panny Marie.

A tak ti chci odevzdat všechno staré a opotřebované,
abys mě od toho osvobodil.

Rád bych ti odevzdal i svou vinu a to všechno,
co letos nebylo úplně dobré.
Přijmi ode mě všechno, co mě tíží,
abych mohl o Vánocích prožívat skutečně nový počátek.

Dej, ať dokážu nově přistupovat k těm,
se kterými budu o Vánocích, ale i k těm,
s nimiž začnu spolupracovat zase po svátcích.

Naplň všechny lidi, kteří se mnou sdílejí obyčejný život,
duchem nového počátku.
Také je osvoboď ode všeho, co je tíží,
a v narození svého Syna jim ukaž,
že nejsou spoutáni minulostí,
ale že ty s námi začínáš každý den nanovo,
protože tvoje láska v nás vše obnovuje.