Bůh pro mě dokončí, co začal. (Žl 138,8) - Biblický citát na dnešní den

19.10.2016, Ladislav Kubíček (Foto: MN)

I mlčení je odpověď

I mlčení je odpověď

Nikdo z lékařů nechtěl jít do "zapadákova"

Komunistická strana potřebovala obvodního lékaře do pohraničního pásma u rakouských hranic. Nikdo tam z lékařů nechtěl jít: byl to „zapadákov“, daleko od kulturního světa, pobyt tam byl vázán na povolení, jinak se tam nesmělo a všechno hlídali pohraničníci. Komunisté věděli, že jsem spolehlivý zaměstnanec zdravotnictví, pozvali mě tedy na kraj, vyložili situaci. Byla mně svěřena důvěra a já jsem se cítil poctěn. Otevřeně jsem však poukázal na to, že nejsem komunista a připomněl jsem jim, že jsem věřící, a že si dovedu představit, jaké bude pozdvižení, když půjdu v neděli do kostela. Aby si to komunisté dobře promysleli, že je na to upozorňuji.

„Nic se nebojte, soudruhu doktore. To jsme všechno promýšleli. Tam je totiž farář, který je denně v hospodě, tam není co pokazit!“

„No dobře, ale upozornil jsem vás.“

Nastoupil jsem. Ordinace byla v hezké vilce na konci městečka, odkud jsem viděl přímo do Rakouska. Měl jsem hezky vybavenou ordinaci s rentgenem, mohl jsem tam vést všechny poradny. Když se těhotné dověděly, že jsem porodník a jsem ochoten chodit k porodům, chtěly všechny rodit doma.

Lidé ke mně chodili rádi a v zimním období jsem dva měsíce jedl jen zabijačkovou polévku a jitrnice už jsem nestačil sníst. Měl jsem zvláštní povolení a mohl jsem chodit těsně vedle hraničních drátů. Taková důvěra.

Chtěli ze mne udělat důstojníka

Avšak zase se schylovalo k bouři. Chodil jsem normálně do kostela, s panem farářem jsem navázal přátelský kontakt – a pan farář k tomu přestal pít. Jenže tím jsem si pokazil svůj kádrový posudek! A druhá věc: v rámci stěhování a nástupu do nového okresu jsem se musel přihlásit na všech okresních institucích, mimo jiné i na okresní vojenské správě. Tam s údivem jedna důstojnice zjistila, že jsem obyčejný vojín, že nejsem důstojník a že jsem ve vojenské knížce veden jako (politicky nespolehlivý) sběrač raněných.

Asi by to opravdu nebyl problém, povýšit mě z prostého vojína hned na důstojníka, ale přece jenom se nemohly obejít stranické předpisy a já jsem musel projít prověrkou.

Obdržel jsem předvolání a při prověrce jsem dostal jedinou otázku: „Co byste dělal, kdyby se přes hranice dostal z Vatikánu tajný biskup a objevil se u vás?

„Já tady přece nejsem na to, abych vám hlídal hranice a zjišťoval u svých pacientů, co je kdo zač?“ – snažil jsem se vyhnout přímé odpovědi, která by mohla být rozhodující pro mé bytí a nebytí v pohraničí.

„No dobře, ale kdyby se to přece jen nějak stalo, co byste dělal?“

„Kdybych zjistil, že je to opravdový biskup, tak bych požádal o požehnání.“

„To nám stačí. To nám stačí!“

A bylo po prověrce a dodneška jsem obyčejný vojín a sběrač raněných a důstojníkem jsem se nestal.

Byla to vůle Boží, že jsem se tak vyjádřil? Nemohl jsem říci, že bych zvedl telefon a zavolal pohraničníky a udal ho? Vždyť to byl stejně chyták.

Nic mě nenapadlo, Bůh mlčel

Pohraničí jsem musel opustit. Když už bylo jasno, kdy se musím odstěhovat a že se už k hranici nedostanu, chodil jsem celou hodinu po pěšině pohraničníků těsně kolem drátů a prosil Boha o vnuknutí, jestli mám využít poslední šance a přes hranici utéci do svobodného světa. Měl jsem známé ve Vatikánu, měl jsem bratra v Austrálii, nebyl by problém se někde uchytit. Jednou předtím mě zastavil místní policajt a soukromě mi řekl, že už za tou moji zahradou ležet nebude. Že už ví, že utéci nechci, a kdybych chtěl, že bych stejně utekl.

Při té poslední „procházce“ u drátů mě nic nenapadlo, Bůh mlčel. Kdoví, jak bych se rozhodl, kdybych věděl, že mě čeká komunistický kriminál, doly, kamenoprůmysl, šikanování… Bylo mně ale jasné, že i mlčení je odpověď Boží.

A dnes je mně naprosto jasné, že i to vězení a vyhození ze zdravotnictví, ale i tajné kněžské svěcení bylo v plánu Božím, proto také nepadlo v úvahu utíkat.

Se svolením zpracováno podle knihy 
Ladislav Kubíček, Vůle Boží - zbožná fráze?, 
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Redakčně upraveno.

 

P. Ladislav Kubíček (1926 - 2004) byl lékař a katolický kněz. Během komunistického režimu byl pronásledován a několik let vězněn. V roce 2004 se stal obětí brutální loupežné vraždy.

Katolická charismatická konference Brno 5.-9.7.2017

Mediálně spolupracujeme

Svatodušní novéna

(22.5.2017) Od pátku po slavnosti Nanebevstoupení Páně se celá církev po devět dní modlí o nové vylití Ducha svatého.

Emil Kapaun (+ 23. 5. 1951)

(22.5.2017) Působil tam, kde smrt byla lepší než život...

Nanebevstoupení Páně

(20.5.2017) Ježíš nám otevřel přístup k Bohu.

Výstava o kardinálu Beranovi v Praze

(18.5.2017) Výstava: „JOSEF KARDINÁL BERAN - Mezi svobodou a totalitou“ se koná ve výstavních prostorách (v suterénu)...

Václav Vaško - životní příběh, který oslovuje († 20.5. 2009)

(18.5.2017) Václav Vaško (* 26.4.1921 + 20.5. 2009) byl výrazný česko-slovenský diplomat, politický vězeň, katolický...

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.

 

Motto

Ničím se neznepokojuj,
ničím se nermuť,
všechno pomíjí,
Bůh se ale nemění.
Máš-li v srdci Boha,
nic ti nechybí,
jeho láska stačí.
(Terezie z Avily)

Viz Taizé kánon
"Nada te turbe" (Ničím se neznepokojuj)

 

Citát webu vira.cz

Člověk, který doufá v Boha
a spoléhá se na něj,
je jako strom, 
který zapustil své kořeny
u vody. (Jer 17)

CSM 2017 Olomouc / Celostátní setkání mládeže

Rend Collective Praha 2.6.2017

Mediálně spolupracujeme

Mediálně spolupracujeme