Jako děti jsme se učili,
jak si zavázat tkaničky a jezdit na kole,
ale většina z nás se neučila nic
o záludnosti zvládání emocí -
– zvláště smutku a beznaděje.

Každý máme v životě občas nějaký "špatný den". Je však zničující, žije-li někdo den ze dne v panickém strachu. Lidové rčení o tom, že "každý je strůjcem svého štěstí", platí jen částečně.
To ovšem neznamená, že se máme prostě "vzmužit" nebo se z toho "vykřesat". Zkusme pojmenovat problém, zvážit přesně, co se dá s naším pocitem beznaděje dělat – informovat se a porozumět. Co je normální? Co ne? Jak to celé začalo? Co je vlastní příčina? Jaká "léčba" funguje? Jaká ne?

Existuje naděje... Pomoc může přijít z mnoha zdrojů. Když jsem úplně na dně, jsou tu totiž ostatní lidské bytosti, které nám mohou pomoci víc, než si možná myslíme. A kromě toho nám naše víra přímo říká, že máme také prosit – a očekávat – Boží pomoc.




* Když si snad myslíš, že ti teče do bot,
je docela možné, že jen prší.
Podívej se na věc v širších souvislostech
a buď připraven přizpůsobit svůj postoj, bude-li třeba.


* Usiluješ-li stále
o větší úspěch, výkon, kontrolu, dokonalost a efektivnost,
přeceňuješ jejich význam
- stejně jako své vlastní lidské schopnosti.
Jsi velký tím, kdo jsi, ne tím, co dokážeš.

***

Se svolením převzato z Edice Skřítkova pomoc, kterou vydalo Nakladatelství Doron . Několik kapitol z této knihy naleznete zde.