Jsou mezi námi pamětníci listopadových událostí roku 1989. Pamětníci toho neuvěřitelného drolení a nakonec rozdrolení komunistické moci. Jsou tu ale i mladší, kteří se už do období svobody narodili. Jim dnešní stav jako nějaká zvláštní svoboda nepřipadá.

Je ale dobré si připomenout tu dobu, ve které byla naše svoboda občanská i svoboda církve podstatně omezována. A je také dobré si uvědomit, že my sami jsme komunistickou diktaturu neporazili našimi svalnatými pažemi, ale že s námi udělal velkou věc Hospodin.

Jeho dílo osvobození je důvodem k radosti, o kterou by nás nemusely připravit ani naše selhání a nemohoucnost, ani selhání a nedostatky druhých, i když nás právem trápí. Ty totiž na Hospodinově díle nic nemohou změnit. On nám otevřel prostor svobody, který přes všechno otevřeným zůstává. Je mnohdy k pláči, že ho neumíme plně využít, ale tento pláč by neměl zadusit ani zakrýt radost z Hospodina. On s námi udělal velké věci a jeho síla se tím nevyčerpala.

Nechme se probudit k radosti, důvěře a braňme se trvalé otrávenosti. Vždyť už starozákonní autor věděl,  že "radost z Hospodina je naší silou a záštitou" (srov. Neh 8,10)!