Proč by člověk nemohl mít i jiné bohy?
Proč by si je nemohl svobodně zvolit?
Proč mu má být přímo přikázáno, aby měl boha jediného,
který je představován jako jediný skutečný Bůh?
Kde je svoboda člověka?

Tak a podobně se lze tázat.
A lze vidět lidi, kteří různé bohy / Bohy mají.
Člověk opravdu může svobodně ledacos.
Třeba se upít k smrti.
Nebo se utrápit proto, že nedosáhl toho, co chtěl.
Je možné, že každý má nějakého svého boha,
tedy cíl, k němuž jde.
Nějakou metu, o kterou usiluje.
Něco, za co by dal všechno.
Anebo je sám sobě bohem, o všem rozhoduje,
vše poměřuje jen podle sebe.
Je takto člověk skutečně svobodný?
Nebo je poután či spoután?

Vyprávění třetí knihy Mojžíšovy přibližuje
nespočetným generacím osvobození,
kterého se od Boha Izraelitům dostalo.
Nebylo to jen osvobození od poroby v Egyptě,
ale osvobození ke svobodnému putování dějinami
s tímto osvobozujícím Bohem. 
A osvobození od víry v nejrůznější bohy, modly a pověry.

Každý vztah není cestou ke svobodě.
Ale život bez vztahů by byl totální osamělostí.
Hledat někoho, kdo mne - věrně a trvale - osvobozuje od pout,
která by mne nakonec zotročila,
to je životní úkol a hlavně šance.

Najít osvobozujícího
jediného 
a živého Boha,
to je výhra.