"Nádherný svět!"

Jednoho slunečného jitra
se svatý Lynas procházel po lukách.
„Kde jsi, Hospodine?“ zvolal.

„Tady! Tady!“ odpověděl Hospodin.
(Ale mohla to být i kukačka.)

„Stvořil jsi nádherný svět“,
konstatoval svatý Lynas
a s rozkoší vdechl svěží vzduch.

„To vím, to vííím!“ odpověděl Hospodin.
(Ale stejně dobře to mohla být i pěnkava.)

„Neoslovíš mě přímo? Nebeským hlasem
nebo tak něco?“

„Ne-é,“ odtušil Stvořitel.
(Ale třeba jen kdesi zamečela koza.)

Přistihnout housenku

Svatý Lynas se procházel v polích. Zastavil se a zahleděl na housenku na listu.

Když se ho bratři ptali, proč tak činí, odpověděl jim: „Čekám, až tudy poletí motýl, abych housenku přistihl, jak po něm kouká. Vsadím se, že řekne:

´Teda lítat v něčem takovém, to by mě fakt nikdo nepřinutil!´“