V práci se může člověk realizovat.

Práce patří k člověku. Práce je zkrátka tu, aby si člověk vydělal na živobytí. Práce má též význam sociální, je to něco tvořivého, co člověka těší. V práci může člověk realizovat sám sebe. Kdo rád pracuje, má z toho radost. Nepociťuje tíhu práce, nýbrž radost z toho, co jeho prací vzniká. To se netýká pouze řemesla, kde člověk může plody své práce vidět na vlastní oči. I v oblasti obchodu nebo administrativy mohou mít lidé radost, když se jim něco podaří.

Něco dobře zorganizovat, vytvořit atmosféru, ve které každý rád pracuje, vést hovor, který spolupracovníky spojí a vlévá jim pocit, že jsou pro firmu důležití, to všechno může člověku přinést veliké uspokojení. Kdo sám se sebou dobře zachází, ten nekrouží ustavičně kolem sebe, ten se rozvíjí také navenek, oddává se své práci, má radost z toho, co vzniká jeho rukama nebo jeho myšlenkami.

Když přepínáme své síly,
naše práce není požehnaná.

Mnozí lidé si však sami ničí život tím, že se vrhají do práce a neznají nic než práci. Mohou si shromáždit všechny možné důvody, proč mají tolik práce. "Je tolik lidí, kteří od nich něco chtějí". "Kdybych tolik nepracoval, neobstála by moje rodina". Nebo jsou tu náboženské důvody: "Je třeba ze všech sil pracovat pro Boží království". Ale toto všechno jsou zdánlivé důvody. Bůh nechce, abychom se stále přetěžovali. Chce, abychom se namáhali a něco vykonali, aby pro nás byla výzvou nouze lidí, abychom malicherně nehleděli stále jen na sebe. Ale když přepínáme své síly a neznáme už míru, pak naše práce není ani požehnaná. Jsou lidé, kteří stále pracují, ale nic od nich nepřichází. Jejich práce není tvořivá. Kdo pro svou práci nalezl správnou míru, ten přinese nejvíce plodů.

Se svolením zpracováno podle knihy: Buď dobrý sám k sobě,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde