Já jsem přemohl svět. (Jan 16,33) - Biblický citát na dnešní den

18.7.2011, Sestra Marie od Navštívení (Foto: ilustrace: Alžběta Krejčí)

Kdo má právo soudit? Aneb "teplouši" a "buzeranti" mezi námi...

Kdo má právo soudit? Aneb "teplouši" a "buzeranti" mezi námi...

Gay v metru

Paříž, pozdní odpoledne. Metro směrem na La Défense je skoro prázdné. Sedím zády k několika ostatním spolucestujícím. Myslím si, že už jsme v mojí stanici, zvednu se a jdu ke dveřím. Ve skutečnosti čekáme v tunelu, tak si u dveří zase sednu. Na svém novém místě mám dobrý přehled. Na konci soupravy se baví skupinka mladých lidí. Nevidím je všechny, ale jsou tak tři nebo čtyři. Zarazí mě způsob, jakým si jeden z nich načechrává svoje odbarvené vlasy. Všimne si mého řeholního hábitu a skoro vykřikne: 

„Hele, matka Tereza!“
Usměji se trochu polichocena tou záměnou a odpovím:
„Bohužel, matka Tereza nejsem.“

Usmějeme se na sebe. Metro se zase rozjede, jdu tedy ke dveřím. Nějaká paní se zvedla chvíli předtím a stojí přede mnou. V tu chvíli zazvoní mobil (v Paříži je signál i v tunelech metra – pozn. překl.). Jeden kluk se ze skupinky oddělí, aby mohl vyřídit svůj hovor, a postaví se za nás. Jeho výrazně ženské pohyby a tón hlasu prozrazují, že je homosexuál. Místo aby vzala za kličku a otevřela dveře, paní přede mnou se otočí a provrtá ho pohrdavým pohledem.

Ujdu sotva pár kroků po nástupišti, když uslyším, jak za námi ten kluk křičí: „Seš normální? Dej se vyšetřit! Kdo si myslíš, že seš, že na mě takhle čumíš?!“ Z jeho slov čiší prudká nenávist, ale zároveň je z nich cítit obrovská bolest a osamělost. Mám pocit, jako by všechna ta agresivita dopadla na moje ramena a pomaličku jsem se otočila. Paní šla bez váhání dál, on stál ve dveřích soupravy a zahrnoval ji nadávkami. Za chvíli se dveře zavřely a metro odjelo.

My nejsme lepší než ti druzí

Když jsme připravovali vydání čísla našeho časopisu tentokrát zaměřený na homosexualitu, uvědomila jsem si, jak strašně jednoduché je označit někoho nálepkou „teplouš“ a ignorovat, že také on je obrazem Božím. "Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť podle toho, jak soudíte, budete sami souzeni, a jakou mírou měříte, takovou se naměří vám“ (Mt 7,1-2). Ježíš mluví víc než jasně. Naše soudy odsuzují nás samotné. Sami sobě se tak stáváme nejpřísnějšími soudci – a máme se sebou spoustu práce. 

Byli jste někdy u soudního přelíčení? Viděli jste někdy, jak se chová soudce při procesu? Nejprve velmi pozorně vyslechne obžalobu a obhajobu. Potom, protože zná legislativu, prostuduje případ z hlediska platných zákonů. Některé soudy vyžadují dokonce větší množství soudců. Když je proces ukončen, odsouzený se může odvolat a rozsudek může také být zrušen. Tak zhruba probíhá soudní proces v demokratické společnosti. A jak to probíhá u nás? Většinou se považujeme za znalce, kteří mohou poskytnout posudek, i když vůbec neznají složku – tedy minulost a život obžalovaného! A zároveň se považujeme také za soudce, ačkoliv platné zákony života také zrovna moc neznáme...

Jak jsme slepí… „Vyndej nejprve ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra“ (Mt 7,4). Některé debaty, které člověk slýchává, jsou velmi smutné. Jako bychom byli lepší než ostatní – takový nesmysl! Když se o sobě domníváme, že jsme lepší než naši bližní, necháváme se chytit do pasti duchovní pýchy. Pokud jsme zažili Kristovu lásku, měli bychom se naopak radovat z vědomí, že ji takto může zakusit kdokoliv.

Kdo má kvalifikaci odsuzovat?

Často obžalováváme a soudíme druhé, cítíme-li se sami ohroženi. Když se takto začnu chovat, je to pro mě znamení, že se cítím nesvá, že něco není v pořádku, že si potřebuji něco ujasnit, někomu odpustit, zastavit se. Víte, komu se v křesťanství říká „žalobce našich bratří?“ Ďáblu.

Jistě, člověk se ocitá v situacích, které ho šokují. A je mnoho věcí, se kterými nemáme a nemůžeme souhlasit nebo které bychom se měli snažit změnit. Ale Bůh nám ve své nesmírné lásce dává svobodu vybrat si, jakým způsobem se k takovým situacím postavíme, a tato svoboda je samotným základem naší lidské důstojnosti. Opravdu si myslíte, že dokážete být lepší soudce než Bůh? Jako bychom v sobě nosili malého tyrana, který se bude roztahovat, dokud nás neroztrhne vedví. Tolik se potřebujeme učit pokoře… Nemáme-li na souzení potřebnou kvalifikaci, nesnažme se to dělat. Není to naše práce.

A mimochodem, kam byste v soudním přelíčení posadili Boha? Na místo soudce? Na lavici obžalovaných? Na místo obhájce? Státního zástupce a žalobce? Písmo svaté hovoří jasně: „Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého“ (1 Jan 2,1). Ano, Kristus je naším nejlepším obhájcem! Ale evangelium jde ještě dál: Kristus není jen naším obhájcem, přijímá také místo obžalovaného. Byl za nás odsouzen… Kdy tedy konečně začneme sloužit lásce a staneme se opravdu jeho dětmi? 

Se svolením zpracováno podle knihy
sestry Marie od Navštívení Krásný žebrák,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.

Další text k tématu:
Náš syn je homosexuál
„Právě jsme zjistili, že nás syn je homosexuál.
Hrozně nás to vzalo. Vůbec nevíme, co teď máme dělat.“

Související texty k tématu:

Zkreslené a falešné představy o Bohu, životě a víře
- Karikatury Boha
- Falešná očekávání způsobují krize
- Nevěřím na ´Ježíška´
- Dětem se dnes předává neuvěřitelná nepravda
- Několik falešných představ o Bohu
- Tunelovaný Ježíš. Subjektivní chápání Bible
- Karikatury Boha - knižní zpracování (odkaz na ikarmel.cz)

Povídky, příběhy:
- Kup si los (kniha příběhů Briana Cavanaugha)
- Povídky z verandy (Phillip Gulley)
- Pěstování kořenů Za co se vlastně máme modlit?
- Vše má svůj pravý čas Prosté úvahy o tom, jak dobře žít
- Beletrie a povídky na tomto webu

Svědectví víry:
Astronaut Cernan o BohuBoxer, který násilí vyměnil za odpuštění (Tim Guenard)
Čemu mě naučil let na Měsíc (Astronaut J. B. Irwin)
Bůh nám drží palce... (astronaut Eugene Cernan o Bohu)
Co mám z toho, že věřím v Boha? Statečná stará žena vypovídá... 
Proč věřím v Boha? (Jiří Grygar)
Ne vším jsem byl rád (Václav Vaško)
My máme budoucnost... (Jaroslav Škarvada) 
V rukou komunistů 21.1.1953  (Václav Dvořák) 
O humoru a křesťanství (Marek Eben) 
Přežila jako pokusný králík v koncentráku (Wanda Póltawská)
Zažila genocidu ve Rwandě (1994) a odpustila (Immaculée Ilibagiza)

Katolická charismatická konference Brno 5.-9.7.2017

Mediálně spolupracujeme

Letnice, Svatodušní svátky...

(29.5.2017) Letnice se slaví padesátý den po Velikonocích. Jsou vyvrcholením, naplněním Velikonoc.

Jedinečný koncert křesťanské hudby - kapela Rend Collective - pátek 2. 6. 2017 v Praze

Jedinečný koncert křesťanské hudby - kapela Rend Collective - pátek 2. 6. 2017 v Praze
(27.5.2017) Skupina Rend Collective patří mezi výrazné světové křesťanské kapely. Formace pochází z přístavního...

Nabídka programů pro školy „Výchova a hodnoty“

Nabídka programů pro školy „Výchova a hodnoty“
(23.5.2017) Arcibiskupství pražské nabízí vzdělávací "Týden pro školy" 19. — 25. června 2017

Svatodušní novéna

(22.5.2017) Od pátku po slavnosti Nanebevstoupení Páně se celá církev po devět dní modlí o nové vylití Ducha svatého.

Emil Kapaun (+ 23. 5. 1951)

(22.5.2017) Působil tam, kde smrt byla lepší než život...

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.

 

Motto

Ničím se neznepokojuj,
ničím se nermuť,
všechno pomíjí,
Bůh se ale nemění.
Máš-li v srdci Boha,
nic ti nechybí,
jeho láska stačí.
(Terezie z Avily)

Viz Taizé kánon
"Nada te turbe" (Ničím se neznepokojuj)

 

Citát webu vira.cz

Člověk, který doufá v Boha
a spoléhá se na něj,
je jako strom, 
který zapustil své kořeny
u vody. (Jer 17)

CSM 2017 Olomouc / Celostátní setkání mládeže

Rend Collective Praha 2.6.2017

Mediálně spolupracujeme

Mediálně spolupracujeme