Vaše srdce se bude radovat. (Jan 16,22) - Biblický citát na dnešní den

6.10.2004, Marie Svatošová

Je problém rozlišit,

Je problém rozlišit,
Přinášíme Vám předmluvu Marie Svatošové k připravované knize zavražděného lékaře a kněze P. MUDr. Ladislava Kubíčka: "Vůle Boží - zbožná fráze?", která vyjde během letošního podzimu v Karmelitánském nakladatelství.





Za jakých okolností se knížka zrodila?

Začalo to docela nenápadně, někdy na jaře roku 2004. Tehdy mi ředitel Karmelitánského nakladatelství poslal e-mail s prosbou: „V příloze najdeš dopis paní Blanky Tomasové, vedoucí naší litoměřické prodejny Jonáš. Podívej se na to a byl bych Ti vděčný, kdyby se Ti podařilo nějak diplomaticky P. Ladislava přesvědčit, aby pro nás něco napsal. Téma bych nechal na něm.“ Otevřela jsem tedy přílohu a v ní byl tento skvělý nápad:

„V minulém roce jsem se zúčastnila exercicií s otcem Ladislavem Kubíčkem a všechny jeho přednášky jsem si amatérsky nahrála na diktafon. Netušila jsem, jaký bič si na sebe šiji. Celý následující měsíc jsem po večerech kazety kopírovala a rozesílala ostatním účastníkům exercicií. Tím to však neskončilo. Do obchodu mi začali volat lidé z celé republiky, i oni měli o nahrávku zájem a já jsem pochopila, že Kniha exercicií otce Kubíčka - této "chodící pokladnice moudrosti" - by byla našimi čtenáři velice žádaná. Situace, kdy vycházejí v překladech knihy (jistě pozoruhodných) lidí z celého světa a domácí poklady necháváme ležet ladem, mě naplňuje lítostí. Zatím je otec Ladislav duševně svěží a při síle, ale nikdo neví dne ani hodiny…“

Otce Ladislava jsem znala osmadvacet let a bylo mi jasné, že tady žádná diplomacie nepomůže. Byly jen dvě možnosti. Buď v tom jednoznačně rozpozná Boží vůli a s radostí knížku napíše, anebo v tom uvidí pouze vůli a zbožné přání naše - a v tom případě s ním nikdo nehne. Jednoznačně se potvrdila verze první - i když pozornému čtenáři neunikne hned v prvním odstavci poznámka "přinutily mě ženy". Otec Ladislav, jakoby už s namočeným perem čekal na impuls shora, ihned začal na papír zapisovat to, čím jeho srdce přetékalo.

Diplomacie se ke slovu dostala taky, ale o něco později. Touhou plnit vůli Boží byl Ladislav celý život v nejlepším slova smyslu přímo posedlý. Nic pro něho nebylo důležitější a radostnější. Nejspíš proto v první chvíli nemohl pochopit, co se nám nelíbí na názvu, který původně pro tuto knížku zvolil: „Radost mi působí konat Tvou vůli (Bože), hluboko v nitru mém jsou zákony Tvoje.“ (Ž 40) Jelikož však jeho další velmi výraznou vlastností byla pokora, brzy uznal, že je to pro titul knihy příliš dlouhé a změnil ho. Dokonce se dal přemluvit a k původní velmi krátké verzi knihy dodatečně připsal ještě několik kapitol, mezi nimi i „Setkání s lupičem“. Pořád mi tam ale scházely celé velké kapitoly jeho života. Například o opravách desítek kostelů za totality v severních Čechách – s minimem peněz a s partou nadšenců, převážně z řad mládeže. Pokusila jsem se tedy usmlouvat ještě další přídavky, ale neuspěla jsem: "Není to žádný můj životopis. A vůbec - kdyby to bylo delší, nikdo by to nechtěl číst."





O co tu otci Ladislavovi šlo a o co naopak nešlo?

Otec Ladislav si na formality nikdy nepotrpěl, ale pořádek být musí. Dva dny před 11. zářím, dnem, kdy byl zavražděn, jsem mu přivezla do Třebenic k podpisu autorskou smlouvu. Podepsal ji a k mému překvapení ji neodsunul, ale začal ji odzadu zběžně pročítat. Zastavil se až u odstavce „honorář“. Stanovil si totiž podmínku „honorář = 0,- Kč“. Ředitel KNA to do smlouvy skutečně takhle napsal, ale připojil dovětek: „Naturálně (v knížkách) 10 % z prodaných výtisků.“ P. Ladislav to objevil, vytáhl z kapsy plnicí pero a vpašovaný dovětek přeškrtal. „Co to děláš? Máš peníze na opravu čížkovického kostela?“, snažila jsem se zakročit. „Nemám. Však on se Pán Bůh postará. Tohle musí být čisté – Pán Bůh mi nedal hřivny na to, abych z nich tyl!“ Věděla jsem, že neustoupí, tak jsem si jen provokativně povzdechla a už jsem to dál nezkoušela.

Měla jsem však ten večer splnit ještě jeden úkol: „Mám se tě taky zeptat, jakou máš představu o obálce. Jaký obrázek bys na ní chtěl mít?“ Tušila jsem, co mi tak asi může odpovědět a nemýlila jsem se: „Kromě Rumcajse cokoliv - hlavně ať se Fatka (= ředitel KNA) postará, aby se to dostalo ke čtenářům.“ O tohle mu šlo. O to, aby nám všem mohl ještě dlouho po své smrti připomínat, co tak často zdůrazňoval: "Rozpoznat Boží vůli je možné. Proč ji tolik lidí neslyší? Protože zde je jeden háček - nestačí jenom chtít ji slyšet, je třeba chtít ji i plnit, a to bezvýhradně, ať je jakákoliv!" Nečekejte tedy, že v knize najdete odpověď na otázku, co je ve vašem konkrétním případě vůlí Boží. Najdete v ní však recept, jak se k odpovědi dostat.





Vyvrací vražda autorova slova - nebo je naopak silně podtrhuje?

Jak sám otec Ladislav zdůraznil, tahle knížka není jeho životopisem. Pouze v ní chtěl na konkrétních událostech svého vlastního života dokumentovat, že je možné Boží vůli důsledně plnit za všech okolností, a že se to taky vždycky vyplatí. Sotva to dopsal, byl zavražděn a mnozí lidé si kladou otázky.

Jak to mohl Bůh dopustit? Tuto otázku si v historii lidstva kladli lidé v podobných situacích mnohokrát. Sv. Augustin na ni odpovídá: "Vinou zlých lidí se nepochybně děje mnohé proti Boží vůli, avšak Boží moudrost a moc jsou tak velké, že všechno, co zjevně odporuje jeho vůli, ve skutečnosti spěje k dobrým výsledkům či cílům, jež Bůh předem vytyčil. Nikdy by nedovolil zlu se projevit, kdyby díky své absolutní dobrotě je nemohl nějak využít." Wilfrid Stinissen to vidí podobně: "Bůh zachází se zlem tak mistrně, že výsledek je lepší, než kdyby žádné zlo jakživo neexistovalo." Mám doklad o tom, že otec Ladislav s oběma autory uvedených citátů plně souhlasil. Jinak by mi je při čtení rukopisu mé knížky "Náhody a náhodičky" vyškrtl. Je dobře mít takové moudré myšlenky - třebaže převzaté od jiných - uloženy v hlavě. Mohou se hodit. Vynořily se mi v paměti bezprostředně po té neuvěřitelné zprávě. Pomohly mi neprotestovat - ani nahlas, ani v duchu. Do minuty mi pomohly Bohu upřímně děkovat za Ladislavův život, za všechny dary, kterými mě jeho prostřednictvím za posledních osmadvacet let obdaroval, ale i za jeho smrt a dokonce za způsob té smrti. V té první minutě se mi vybavila také Ladislavova vlastní slova, víckrát opakovaná: "Neodvolatelně a jednou provždy jsem už dopředu dal Pánu Bohu souhlas s jakýmkoliv (!) způsobem své smrti."

"A kde byl nad ránem 11. září Ladislavův anděl strážný?", ptají se někteří. Kde by měl být? Rozhodně nespal a nezahálel. Samozřejmě byl při Ladislavovi, na třebenické faře. Pomáhal mu přijmout mučednickou smrt, pomáhal mu na cestě do věčné radosti. A jelikož jsem Ladislavovou žačkou, trochu toho jeho anděla strážného podezřívám, že se i bavil. Musel přece vědět o tom, s čím se mi Ladislav těsně před smrtí svěřil. Často zdůrazňoval, že se vyplatí svůj kříž denně poponášet, kousek po kousku, metr po metru, to znamená nevyhýbat se žádným obtížím, nic si neulehčovat. Když je v tom člověk skutečně důsledný, na konci života už má ten svůj kříž donesený na vrchol Kalvárie a nepotřebuje nějakou dlouhodobou nemoc. Tím šel některým lidem tak na nervy, že se neudrželi: "Ty si pěkně troufáš s těmi tvými teoriemi. Však počkej, ještě nevíš, jak budeš umírat ty. Až budeš měsíce nebo léta ležet někde po mrtvici nebo s rakovinou, tak všechny tyhle tvoje teorie padnou!" Nepadly. Pán Bůh mu dal za pravdu. I tohle mi v té první minutě prolítlo hlavou. Ano, je to hrůza - protože každý hřích je hrůza. Ale současně je to Ladislavovo velké vítězství. Absolutní a definitivní. Jestli si ďábel myslí, že se ho konečně zbavil, tak se šeredně mýlí.

Kde jsou ty časy, kdy u nás vycházelo jen pár knižních titulů týdně. Když se tu a tam mezi nimi objevilo něco kvalitního, vstávali jsme ve čtvrtek za kuropění a spěchali do fronty před knihkupectvím. Dnes je sice z čeho vybírat, ale nastal jiný problém. Rozlišit na první pohled, který z nabízených titulů přichází na pult z Boží vůle a který z Božího dopuštění, není vždy snadné. Všechno zde sdělit nejde, ale jedním si jsem jistá – se čtenáři, kteří se otcem Ladislavem nechají vést, má Bůh velkorysé plány. Že je to odvážné tvrzení? Mám k němu pádný důvod: zákon pšeničného zrna. Zákon pšeničného zrna, které musí nejprve padnout do země a odumřít, aby mohlo vydat užitek mnohonásobný.





Napsal autor ještě něco jiného?

Kolik toho napsal celkem, to už nikdo nespočítá. Tisíce perel moudrosti jsou ukryty v jeho dopisech. Korespondenční farnost otce Ladislava sahala od Šumavy k Tatrám a některé její výběžky končily až ve vzdálených kontinentech. V kartotéce míval kolem tří tisíc adres lidí, které mu Bůh nejrůznějšími způsoby posílal do cesty. Nejméně jednou ročně napsal všem, s mnohými si dopisoval velmi často a pravidelně. Pochopitelně to vždycky mělo nějaký začátek. Přesto mnohé z těchto originálních lidských příběhů – ten můj nevyjímaje – měly společného jmenovatele. Člověk se z nejrůznějších důvodů ocitl na dně. Nevěděl kudy kam, uvědomoval si svoji bezmocnost a tušil Boží všemohoucnost. Ve své zdánlivě bezvýchodné situaci byl sice ochoten jednat podle Boží vůle, ale většinou nebyl schopen ji rozpoznat. A v tom se nějakou „šťastnou náhodou“ ocitl u otce Ladislava.

Otec Ladislav napsal celkem čtyři knížky - dvě v minulosti a dvě těsně před smrtí. Všechny jsou útlé, ale hutné. "Život - největší umělecké dílo" a "Velké tajemství - manželství jako umělecké dílo" vycházejí od poloviny devadesátých let opakovaně. Třetí knížka se právě připravuje do tisku (její úvodník právě čtete). Čtvrtá, "O svobodě" - zázrakem zachráněná z plamenů - by měla s pomocí Boží vyjít co nejdříve.

Dva dny před smrtí otec Ladislav své literární aktivity okomentoval: "Vím, že jsem to měl napsat, tak jsem to napsal. Tím končím. Nic dalšího už nenapíši." Knížky sice osobní kontakt nahradit nemohou, ale to nejpodstatnější z hlavních oblastí, jimž se jako lékař a kněz intenzivně věnoval, v nich zachyceno je. A učme se číst i mezi řádky - řekl by nám. Byl velmi skromný a pokorný a rozhodně neměl žádné spisovatelské ambice. Pouze mu šlo o věc. O Boží věc. Šlo mu o duše, o ty především. Jim byly a jsou jeho knížky určeny. Paní Tomasová v té souvislosti vzpomíná: "Ladislav se jednou zastavil u nás v obchodě a na oko se zlobil, že jeho knihy nemáme na nejpřednějším místě na pultě. Vymlouvala jsem se, že to místo je pouze pro knižní novinky. Když jsem po jeho smrti obě jeho knížky na tohle významné místo dávala, v duchu jsem se mu velice omlouvala. Vím, že mi určitě odpustil a dovedu si představit, jak se lišácky usmívá, že mě převezl. Ráda jsem mu slíbila, že jeho knihy budou mít v naší prodejně vždycky to nejlepší místo."







Knihu knihu P. MUDr. Ladislava Kubíčka: "Vůle Boží - zbožná fráze?" můžete objednat již nyní emaliem v zásilkové službě. Nezapoměňte ale uvést svou přesnou adresu a PSČ.

Související texty k tématu:

Smrt a umírání:
snrt - dveře k Životu- Smrt a posmrtný život - křesťanský pohled
Otázka, která rozesmála Matku Terezu
Já nejdu do hrobu, já jdu domů, do Boží náruče
- Modlit se za zemřelé?
- Modlitba za milost šťastné smrti
- Další texty k tématu smrt a umírání zde

Krize, utrpení:
- Utrpení se zdá být nesdělitelné - základní pohled
- Co dělat, když život ztrácí smysl (Benedikt Groeschel)
- Bůh působí i v naší temnotě, kde nemáme nic pod kontrolou…
- Stopy v písku aneb: jak jsi mne Bože mohl nechat samotnou?
- Další texty k tématu utrpení zde

Vzkříšení, život po smrti, posmrtný život:
- Smrtí končí jen jedna podoba lidská existence
- Máte strach ze smrti? Otázka, která rozesmála Matku Terezu
- "Já jdu domů, do náruče Boží".
- Rozdíl mezi vzkříšením a reinkarnací (Anselm Grün)
- "Život po porodu neexistuje", rozhovor tří embryí v těle matky...
- Smíme očekávat nová nebesa a novou zemi
- Jistota ´adresy v nebi´ člověka posiluje
- Další texty k tématu vzkříšení zde

 


Marie Svatošová - citáty a modlitbyMUDr. Marie Svatošová (* 1942)
www.vira.cz/svatosova

Do roku 1990 praktická lékařka. 1990 opouští ordinaci, aby realizovala myšlenku hospice, kterou zná ze samizdatové literatury. Roku 1993 zakládá Sdružení Ecce homo pro podporu domácí péče a hospicového hnutí. 8.12.1995 je pak otevřen první český hospic v Červeném Kostelci. Marie Svatošová je ale známa nejen jako iniciátorka hospicového hnutí, ale také jako autorka řady článků a publikací. Čtenářsky nejúspěšnější je její knížka "Hospice a umění doprovázet", která vyšla v několika vydáních v nákladu několika desítek tisíc výtisků... Další dostupné tituly Marie Svatošové naleznete zde.
- Na webu vira.cz proběhl s Marií Svatošovou i online rozhovor na téma: Může mít život smysl i v nemoci a umírání?. - Na webu vira.cz naleznete i její zajímavý text o eutanazii...
- 15-ti minutové představení Marie Svatošové na ČT 24 ke shlédnutí on-line

 

Katolická charismatická konference Brno 5.-9.7.2017

Mediálně spolupracujeme

Nabídka programů pro školy „Výchova a hodnoty“

Nabídka programů pro školy „Výchova a hodnoty“
(23.5.2017) Arcibiskupství pražské nabízí vzdělávací "Týden pro školy" 19. — 25. června 2017

Svatodušní novéna

(22.5.2017) Od pátku po slavnosti Nanebevstoupení Páně se celá církev po devět dní modlí o nové vylití Ducha svatého.

Emil Kapaun (+ 23. 5. 1951)

(22.5.2017) Působil tam, kde smrt byla lepší než život...

Nanebevstoupení Páně

(20.5.2017) Ježíš nám otevřel přístup k Bohu.

Výstava o kardinálu Beranovi v Praze

(18.5.2017) Výstava: „JOSEF KARDINÁL BERAN - Mezi svobodou a totalitou“ se koná ve výstavních prostorách (v suterénu)...

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.

 

Motto

Ničím se neznepokojuj,
ničím se nermuť,
všechno pomíjí,
Bůh se ale nemění.
Máš-li v srdci Boha,
nic ti nechybí,
jeho láska stačí.
(Terezie z Avily)

Viz Taizé kánon
"Nada te turbe" (Ničím se neznepokojuj)

 

Citát webu vira.cz

Člověk, který doufá v Boha
a spoléhá se na něj,
je jako strom, 
který zapustil své kořeny
u vody. (Jer 17)

CSM 2017 Olomouc / Celostátní setkání mládeže

Rend Collective Praha 2.6.2017

Mediálně spolupracujeme

Mediálně spolupracujeme