To, co dva lidi k sobě poutá, je láska na první pohled, milostná vášeň, touha po dítěti, společný plán do budoucnosti… Člověk ale nežije jenom z lásky a z pramenité vody… Není tedy možné, abychom v realitě života ve dvou byli ušetřeni vaření, žehlení, drobných oprav v domě, problémů s penězi a ještě mnoha dalších. Když se rozhodneme žít pod jednou střechou, znamená to, že přijímáme blízkost druhého a nepříjemnosti, které to s sebou nese.

Po několika měsících společného života si například Manuela a Luc uvědomjí, že společný život nemá jenom výhody, ale že přináší i spoustu nepříjemností. Manuele nejvíc vadí, že si Luc nikdy neustele postel. A tak se mu to jednoho dne pokusí naznačit a dostává tuto odpověď: „Za prvé, nikdy v životě jsem postel nestlal, a tak nevím, proč bych s tím měl začínat právě teď, a za druhé, nevidím žádný důvod, proč stlát postel, když ji za dvanáct hodin musíme zase rozestlat!“

To, co nás dráždí, jsou drobné detaily všedního života. Když je člověk šíleně zamilovaný, nevidí je. Když se máme rádi, snášíme je; když jsme rozzlobení, nabývají obrovských rozměrů.




***

Zpracováno podle knihy: Hugues Dollié - Ženy, milujte své muže!, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z knihy naleznete zde.