Není prý nejšťastnější nalovit chudým ryby. Užitečnější je naučit je ryby chytat. Podobně v oblasti duchovního života je dobré radit těm, kteří se neumí rozhodovat, ale užitečnější je vést je k vlastnímu rozhodování. Zvlášť důležité je to při hledání životní cesty.

Při různých příležitostech jsem slýchal i na adresu kněží, že by měli mladým lidem pomáhat v hledání jejich povolání a zdůrazňovat, jak důležitá je cesta ke kněžství či cesta zasvěceného života. Obecně to jistě platí, jakmile se ale jedná o konkrétního člověka, jde o záležitost velice delikátní. Je odvážné doporučovat druhým, jakou životní cestu by si měli zvolit, či rovnou vzít jejich osud do svých rukou a tvrdit, že přesně vím, co by měli udělat. Potřebují-li prý postrčit, tak je postrčme. Někteří rádci totiž přesně vědí, koho Bůh volá a kam. Tím jim ale znemožní dojít k osobnímu rozhodnutí a mladý člověk pak nemůže nést za svou vlastní volbu odpovědnost, za svou volbou stát. Zavání to někdy omezováním osobní svobody nebo manipulací různého druhu. Nelze vstoupit na místo Boží, brát osud sester a bratří do svých rukou a tvrdit, že bezezbytku vím, jaké plány Bůh s druhými má. Člověku to nepřísluší. Výzvou k následování by měl být dobrý příklad, k rozhodnutí by měl dospět každý sám. Dělat rozhodnutí za druhé je nebezpečné, nevyplácí se. Dozrát znamená přijmout odpovědnost za vlastní rozhodnutí.

Radost v srdci – dar působení Ducha svatého – je znamením, že se jedná o správnou volbu, o volbu osobní. Kvůli ní je člověk schopen velkých obětí a velkého úsilí. Ta je nakonec pravou známkou lidské zralosti.



***

Se svolením převzato z knihy: O Božím vedení s Karlem Herbstem, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

Několik kapitol z této knihy naleznete zde



Online rozhovor s Karlem Herbstem na téma Boží vedení