Ježíš má práce "nad hlavu".
Není mu totiž lhostejná žádná lidská nouze.
Nenechává se ale strhnout k aktivismu,
nevykonává své poslání takříkajíc jako "neřízená střela".

V jeho všedním dni má proto své pevné místo modlitba.
V setkávání s Otcem čerpá síly
a nasměrovává smysluplně svůj život a činnost.
Ježíš říká: "Sám od sebe nemohu dělat nic (Jan 5,30)".

Když ani sám Ježíš "sám od sebe nemůže dělat nic",
jak by se to mohlo povést nám?
Nechceme-li být tedy duchaprázdnými aktivisty
a "neřízenými střelami", investujme do modlitby.

V modlitbě čerpáme sílu a chuť k životu,
v modlitbě se otevíráme Božímu dobrému vedení.
V modlitbě rozmlouváme s Bohem a nasloucháme mu.
V modlitbě mu sdělujeme nejvnitřnější hlubiny svého srdce.

Jak se ale modlit? Je tolik způsobů modlitby, kolik je lidí.
V první řadě je dobré se učit rozmlouvat s Bohem během celého dne.
Je dobré naučit se být celý den před jeho láskyplným pohledem.
A až pak je dobré hledat nejvhodnější formy modlitby.

"Ježíš říká:
Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti.
Kdo zůstává ve mně, ten nese hojné ovoce;
neboť beze mne nemůžete dělat nic" (Jan 15,5).