Pokud se člověk ocitne v opravdové krizi a zmatku,
možná pochopí, jak se může cítit bezradná "ovce bez pastýře".
Člověk se totiž chce pyšnit tím, jak je samostatný,
jak nikoho nemusí poslouchat, a že jde kudy sám chce.

Jenže při bližším pohledu zjistíme,
že se lidé nechávají vést - a jak!
Reklamou, která slibuje neuvěřitelné štěstí z banalit.
Televizí, která člověku sugeruje přesvědčení, že se ve světě vyzná.
Populistickými politiky,
kteří slibují nesplnitelné,
nebo jen probouzejí primitivní závist a hněv...

Ovcí bez pastýře najdeme na každém kroku víc než dost.
Přicházejí do poraden nejrůznějšího druhu,
v horším případě ke kartářkám,
jasnovidcům a podobným "autoritám".

Ježíš je ale v evangeliu neodsuzuje.
Je mu jich líto a stará se o ně.
"Poučuje je o mnoha věcech":
jak jít životem,
aby se člověk nenechal vést na špatné cesty,
aby si nezoufal při své neschopnosti všechny věci zařídit,
aby zkrátka nenaletěl falešným pastýřům.

Pokud jsme v Ježíše uvěřili, je na místě otázka,
jestli k "ovcím bez pastýře" přistupujeme jeho stylem.
Pokud jsme v Ježíše ještě neuvěřili,
je na místě otázka,
za kým skutečně jdeme - a zda je to tak dobře.

-redakčně upraveno-

Související článek: Víte proč věřící nevěří na pověry?