Dárek nad všechny dárky

„V této době uspěchaných a povrchních vztahů je značně opomíjena něžnost“, píše papež František ve své exhortaci Amoris laetitia (Radost z lásky). Něžnost jako projev našeho vztahu vůči druhému, že nám na něm záleží.

Náš Bůh je nejen mocný, ale také něžný. Bible je plná důkazů o Boží něžnosti vůči nám. Je plná ujištění, že když se za ním vydáme s čímkoli (radostmi i starostmi), očekává nás jeho něžná a ochranitelská náruč. „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte, a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout,“ říká Ježíš. (srov. Mt 11,28)

„Chtěl bych se setkat se svým malým synem, abych se s ním mohl obejmout“, říká odsouzený na mnoho let ve vězení. „Nic jiného si nepřeji, než aby za mnou přišly moje děti. Už jsem je hodně dlouho neviděla,“ říká stařenka v domově seniorů. „Moje máma mě nikdy nepohladila“, říká smutně mladá dívka léčící se ze závislosti. Po něze toužíme všichni. Touží po ní staří opuštění lidé, touží po ní lidé ve vězení, touží po ní děti v dětských domovech… Ale touží po ní i dospělí a děti žijící v rodinách.

Prožíváme advent. Je to čas, kdy k nám chce se svou něžností a v tichosti přijít Bůh. Můžeme ji v jeho blízkosti neustále čerpat a pak přicházet ke svým blízkým. Stačí objetí, úsměv, pohlazení. Ujištění, že s námi mohou počítat. A to je dárek nad všechny dárky.

Copak může zapomenout žena na své nemluvně,
není jí líto syna vlastního těla?
I kdyby ona zapomněla,
já přece na tebe nezapomenu,
praví Bůh!
(srov. Iz 49,14-15)