Adrián Pavel Zemek OPraem.

Proč dnes hledat Boha?

Proč dnes hledat Boha?O nadějích, zklamáníchi a zápasech lidí v kraji, kde se už nepočítá s Bohem.

*1962 Praha Katolický kněz, člen řádu premonstrátů. Momentálně působí na pomezí středních a severních Čech v Doksanech a okolí, kde slouží jako duchovní správce farností a jako probošt kontemplativního kláštera sester premonstrátek v Doksanech. Je také duchovním rádcem pro Sdružení Ackermann-Gemeinde Praha. V minulosti působil jako: administrátor farnosti Praha-Střešovice, duchovní správce ve věznicích v Plzni Borech, v Praze-Ruzyni a Praze-Pankráci, okrskový vikář II. pražského vikariátu, soudce církevního soudu v Praze, generální vikář plzeňkého biskupa a převor v domovském klášteře premonstrátů v Praze na Strahově ... Další pokračování online rozhovoru (ze 12. 3. a 16.4. 2009), o který byl veliký zájem, proběhne ve čtvrtek 11. 6. 2009 od 13:00.. P. Zemek se v první řadě bude věnovat dosud nezodpovězeným dotazům z minulých rozhovorů a ev. se pokusí zodpovědět i dotazy další...

Pokračování rozhovoru o nadějích, zklamáních a zápasech lidí v zemi, kde se už nepočítá s Bohem.



Řadit rozhovor od začátku / od konce

Aktualizovat 


redakce vira.cz
Vážení čtenáři, kvůli neustávajícímu velkému zájmu o tento rozhovor se ani tentokrát nepodařilo odpovědět všechny došlé dotazy. P Adrián přislíbil zbývající dotazy odpovědět v průběhu následujících dní (táýdnů). Některé dotazy jsme již pro jejich (uplynulou) časově podmíněnou aktuálnost k zodpovězení P. Adrianovi již ani nepředávali. Přejeme Vám vše dobré!
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
- (Odpovězeno: 11.6.2009 v 15:53)

tazatelka
dobrý den pane faráři, chtěla bych se zeptat na možná úplně normální věc, ale ráda bych se zeptala takhle přímo než se ptát třeba přátel, kteří mi samozřejmě také radí. Já nejsem pokřtěná, z nějakých důvodů se moji rodiče rozhodli mě nepokřtít ,ale maminka pokřtěná je, tatínek však ne. Mě je 17 a prožívám období, před nějakou dobou sem začala věřit v Boha.Hledám cestu k němu a snažím se zavést do svého života řád, takový jako by měl správný křesťan mít.Naučila jsem se modlidby, modlím se, v kostele si řádně dělám kříž a snažím se tam chodit... Opravdu mám zájem se učit, snažit se všechno dodržovat a hodně mi všechno s Bohem pomáhá. Protože jsem s lidmi věřícími přišla do kontaktu a mám mezi nimi hodně přátel a opravdu dobře si s nima rozumím a všechno jsem si tak nějak pořád uvědomovala a po jistých událostech sem si čím dál tim víc uvědomovala, že mi je Bůh opravdu blízký a že se chci stát opravdu věřící. Chtěla bych se proto nechat pokřtít, v mých 17 letech z pouze mé vlastní vůle. Myslím si nebo tak, spíš nacházím věci,otázky ve kterých je ten křest asi opravdu zavazující. Chtěla bych se proto zeptat jak je tomuhle všechno určeno a taky poradit, jak třeba postupovat, aspoń nějaké úchytné body, co udělat, abych si byla jistá že podle Boha bude vše v pořádku a budu se moci nechat pokřtít- Pokud je to možné. Slyšela jsem že ano...za odpověd moc děkuji, bylo by to pro mně pomoc a moc velká. děkuji
Adrián Pavel Zemek OPraem.:

Doporučuji obrátit se na kněze ve Vaší farnosti a začít se připravovat po případném vstupu do katechumenátu na křest. Moc Vám držím palce a vzpomínám v modlitbě a na Vás i Vaši další cestu.

(Odpovězeno: 11.6.2009 v 15:11)

Miki
Bůh svámi Máme takový záludný dotaz:Kdybych otěhotněla třeba v 16-18 tak vím,že bych si to dítě nechala,ale co bych měla udělat kdyby mě znásilnil nějaký muž.a já bych otěhotněla co bych měla udělat?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Věřím, že dítě má být počato v pevném a harmonickém vztahu, aby od svých rodičů po narození postupně dostávalo to nejlepší vybavení pro svůj život. I pokud dojde k násilné události, o které se zmiňujete, pořád ještě nedobrovolné mamince zůstává možnost darovat počatému dítěti život, a pokud se o něho např. z důvodu věku není schopná postarat, tak umožnit jeho osvojení po narození. Dar života je přeci jedinečná věc. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 15:05)

Tomáš Matějíček
Pán Ježíš Kristus řekl několikrát, na mnoha místech nového zákona, že do nebe se může dostat jen ten, kdo prodá veškerý svůj majetek a rozdá peníze chudým. Neznám ale jediného křesťana, který by toto udělal. Myslíte, že žádný z křesťanů tedy do nebe nepřijde? Jak si vysvětlujete, že křesťané tak masivně ignorují slovo Pána?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Z Vašeho dotazu je zřejmé, že jste propojil několik Ježíšových výroků dohromady. Správné výroky znějí "Jak těžko vejde bohatý do Božího království." nebo "Spíše projde velbloud uchem jehly než vejde bohatý do Božího království." Dále Ježíš několika málo konkrétním osobám radí, aby prodaly svůj osobní majetek a rozdali chudým, ale ze souvislosti je jasné, že to není všeobecná rada pro všechny lidi. Sv. apoštol Pavel během svých cest podniká masivní sbírky mezi nově obrácenými křesťany, kterými pak podporuje zchudlou jeruzalémskou obec, která zřejmě příliš radikálně pro sebe přijala slovo o škodlivosti majetku. Spíše bych chápal výše uvedená slova tak, že člověk, který poctivě dosáhl i většího majetku, je díky tomu schopen mírnit svou dobročinností alespoň některé bolesti a chudobu ostatních. A pokud vůbec na druhé nemyslí, tak si tím velmi ztěžuje vstup do Božího království. A naopak mnoho míst Písma sv. blahořečí štědrost vůči potřebným. To ovšem předpokládá, že stále musí být někdo, kdo má z čeho dávat. Více než faktické bohatství nebo faktickou chudobu bych tedy zdůrazňoal být bohatý před Bohem, tedy podle svých možností se dělit s druhými o to, co já mám. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:59)

Radka
Dobrý den, jsem 16 let vdaná, před 5 lety jsem uvěřila v Boha a od té doby pravidelně navštěvuji bohoslužby a denně se modlím. Velice mně mrzí, že nemohu chodit ke svatému přijímání, protože nejsem vdaná v kostele a manžel na tom nehodlá nic měnit. Přesto však žijeme ve spokojeném manželství. Známá mi řekla, že žiji ve hříchu a že jsem nečistá. Někde jsem slyšela, že snad existuje nějaká vyjímka, abych mohla chodit ke svatému příjímání i v tomto stavu, ráda bych se Vás zeptala, jestli je to pravda?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Z Vaší otázky není úplně jasná situace, ve které se nacházíte. Pokud jste se s manželem provdala jako nepokřtěná a on sám byl nepokřtěný, můžete po své konverzi a křtu nadále chodit ke svátostem, pokud jste před touto svatbou byli oba svobodní. Pokud někdo z vás byl pokřtěný a neměli jste svatbu v kostele, je-li to pro vás oba první manželství, je to možné velmi snadno uvést v soulad s církevními předpisy. Obraťte se ve farnosti, kam docházíte, na svého faráře. On Vám poradí a pomůže, co dělat konkrétně. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:56)

Libor Hanzalík
Milý Otče, už tomu budou dva měšíce, co jsem se rozešel ze svou holkou, kterou jsem miloval. Přiznávám, jsem v životě silný jen řečí, slibem, než skutken.Ale pořá mám pocit, jako bych ji nemohl odpustit, že se se mnou rozešla, ikdyž poslední měsíc co jsme byly spolu to už tak nevypadalo.Ani jsme se nenavštěvovaly, jen psali. takový vztah elektroniský. Ale pořá ji jakoby dávám vinu, že jsme se rozešly. Snažím se teď akorát modlit za odpuštěnín k Bohu.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Možná, že teĎ po několika měsících už je Vaše situace třeba trochu jiná. Každý rozchod ve vztahu, který je upřímně míněn, člověka nějakou dobu bolí. Důležité je připomenout si, že Pán nás v našem životě doprovází a z každé momentální situace našeho života vede s Ním cesta dál. Kolik krásných manželství měl jako svoji předehru třeba i několik rozchodů v předchozích známostech. Někdy se dokonce i stejný pár ve známosti rozešel a zase dal dohromady. Chtějte jít cestou, kterou Vám Bůh nabízí a určitě toho nebudete litovat. Pro odpuštění je místo zejména všude tam, kde má člověk prožitek křivdy ze strany druhého, tedy nějakého nespravedlivého zlého jednání. Pokud nás bolestivě zasáhne rozchod ve známosti, tak může být pomoc nejspíše v prosbě za vnitřní uzdravení, a také v pohledu do budoucnosti s důvěrou. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:50)

Radek
Dobrý den,jsem velmi samotářský člověk,už delší dobu nechodím nikam mezi lidi,ani ty věřící.Asi by jste my to doporučil,ale já stejně nemám odvahu a navíc jsem se i mezi křestany setkal s výsměchem nebo nezájmem my pomoci.Jsem duševně nemocný.Přál bych si aby Bůh změnil můj život protože jsem v situaci kdy už nevěřím v sebe ani svou budoucnost.Je mi 34 let.Já spíše ač nerat čekám na vysvobození z tohoto břemene a ačkoliv se obávám smrti,nevidím jiný způsob jak budu vysvobozen až mě Bůh povolá k sobě.Jsem však upřímně věřící,Denně se modlím konkrétním způsobem za věci o kterých mluvím i za vše všední.Snažím se číst Bibli.Držím půst-není to dtžení hladovky,ale zříkám se kouření ,televize,nakupování a podobných radovánek,pokaždé když vím,že je třeba aby Bůh začal jednat.Poradte mi co mám ještě dělat?Děkuji
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Každá situace v našem životě, i situace nemoci, je určitě situací, ve které je Bůh s námi. A je to, i jakkoli je ta situace nepříjemná, součást naší cesty ke spáse. Mějte prosím odvahu vytrvat ve své víře a praktikování náboženského života. Samozřejmě prosím přijímejte patřičnou terapii od Vašich lékařů. Dalším krokem by mohlo být najití společenství, či občasné zapojování se do programů pro lidi, kteří jsou v podobné situaci nemoci jako Vy. Je možné hledat i na internetu v nabídkách možností chráněných dílen a podobných programů. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:47)

Prosím o radu je možné se nechat pokřtít v Duchu svatém? a co proto mám udělat?Předem děkuji za odpověd
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Jednou z možných cest je konat seminář "života v Duchu". Více informací můžete získat kontaktováním webu Katolické charismatické obnovy (www.cho.cz). (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:45)

Magdalena
Otče, už jsem se ptala posledně, bohužel až ke konci rozhovoru a už se na mě nedostalo. Moc mi na tom záleží. Je možné, že mě maminka před smrtí proklela? Nemyslím nějak "rituálně", ale třeba v afektu. Nesplnila jsem totiž její očekávání, i když jsem se o to od dětství snažila. I po několika letech mám úzkostné stavy, pocity viny se střídají se zlostí, teď se objevily i možné zdravotní problémy, nedaří se mi ani v mé vlastní rodině, mám problémy s dospívajícím dítětem a s manželem se míjíme. Nic se mi nedaří, nedokážu se už ani modlit. Je něco takového jako "prokletí" vůbec reálné? Byla by na místě tzv. rozvazující modlitba? Nepletu si ji s někajou magií? Otče, prosím odpovězte mi, jsem z toho zoufalá. A ještě jeden dotaz: je hřích a marnivost jít na plastickou operaci za účelem vylepšení vzhledu? Děkuji za možnost tohoto rozhovoru. Magda
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
První část otázky byla zodpovězena výše. A nyní k plastickým operacím: Je to prosím jen můj názor. Pokud se jedná o vylepšení vzhledu např. po havárii, nemoci, popálení či odstranění vrozených vad, je to normální lékařský zákrok. U ostatních plastických operací, které slouží k přiblížení se nějakým ideálům krásy, doporučuji velmi zvažovat případné riziko podstoupené operace. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:42)

Hana
Já sama vím, proč žiji s Bohem, mohu říci spoustu důvodů, cítím to i srdcem. Můj dospělý syn však od víry odpadl, každou chvíli na mě útočí, jak mohu věřit takovým "báchorkám". Bolí mě to, bojím se o něj, utěšuji se příkladem sv. Moniky a sv. Augustina, modlím se. Trvá to dlouho a nepozoruji zlepšení. Můžete poradit?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Zachovejte klid a rozvahu, uchovejte si důvěru v Boha a mějte syna ráda, i když s Vámi nyní ve všem nesouhlasí. Moc Vás povzbuzuji k tomu, abyste byla na svou víru hrdá a nadále ji prakticky žila ve svém životě. Váš syn se tak časem bude mít ve svých vzpomínkách k čemu vrátit, až přijde čas navštívení. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:39)

praktikujici
Dobry den, jsem "praktikujici" verici, ale nekdy me napadne, zda to vse neni blbost a nejeka projekce, ci vymysl. Neni vira vymysl, blbost a projekce? Jak to objektivne pro svuj zivot zjistovat? Diky!
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Je běžné, že ve svém životě prožíváme chvíle, ve kterých se jaksi zpochybňuje naše dosavadní cesta, a také cesta víry. Napadá nás, zda jsme se nestali obětí sebeklamu. Posílit a povzbudit nás v takových chvílích může společenství církve, osobní svědectví jiných lidí, abychom při svém uvažování o víře a praktikování náboženského života prošli přes peřeje pochybností dál po proudu našeho života. Objektivnost by mohla být právě v tom, že člověk přijímá svědectví druhých lidí a nezůstává tedy uzavřen jen v sobě. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:34)

TN
Jak správně vidět Boží cestu v situaci nezaměstnanosti, když člověk ve středním věku dělá maximum kroků, které může, k zaměstnanosti, modlí se, důvěřuje a dobré řešení je stále v nedohlednu?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Myslím, že je dobře neztrácet odvahu k aktivním krokům, jak o tom píšete. Člověku by mohlo pomoci aktuelně nacházet také nějaký prostor k dobrovolné službě. Člověk může takovou situaci dopuštěnou Bohem prožít tak, že se v nalezené dobrovolnické službě cítí velmi užitečným a může to být i na nějaký čas skutečně Boží povolání pro něj. Pokud člověk získá podporu v nezaměstnanosti a zatím nemůže narazit na žádné zaměstnání, a v tomto postoji aktivity a důvěry v Boha vytrvat. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:29)

Emil.
jsem vážně nemocen na rakovinu a upoutan na lůžko , toužil bych o kontakt se svátostmi častěji než měsičně, lze to zařídit, můj duchovní je velmi zaneprázděn a může se mi věnovat jen jednou za měsíc,kam se obrátit?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Napadá mě, že by bylo možné s duchovním, se kterým jste v kontaktu, domluvit, aby se při své zaneprázdněnosti obrátil buď na jiného blízkého kněze anebo zajistil pověření věřícího laika, který by Vám donášel svaté přijímání častěji. Chápu, že to ve všech obcích není snadné, ale jistě by se dalo v tomto směru najít vhodné řešení. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:28)

jeden nevěřící
Nejsem věřící, žiji normální život, živím se poctivě starám se o své blízké, cítím se zodpovědný za své skutky.Má známá mě jako věřící přesvědčovala ve víru v Boha, potom pak na zájezdě v cizině klidně ukradla nějaké boty a ještě pohlednice z kostela.Proč bych měl tedy hledat Boha? K čemu by to bylo?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Myslím, že člověk může hledat nebo nehledat Boha pro sebe, nikoli kvůli tomu, co dělají druzí lidé. A tak i když se druhý člověk mýlí nebo dělá chybné skutečnosti, já ho přeci v tom nebudu následovat. Přeju Vám i sobě, abychom se díky tomu, že si všimneme chyb druhých lidi, se ve svém vlastním jednání tím spíše dokázali chybám vyhýbat. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:22)

babička-téká
Má vnučka 12 let se mě zeptala-jaký je Bůh.V encyklopedii víry je definován jako Stvořitel všeho světa,Všemocný, Moudrý a Dobrý.To nemůže být pravda, řekla, buďto je všemohoucí ale pak není dobrý,kdyby takový byl, tak by nedopustil války,hladovění,nevinné oběti,zločiny atd.Pokud je dobrý, tak není všemohoucí,kdyby byl, tak zařídí, aby vše na světě nebylo zlo a vše bylo dobré a krásné.Na to já jí nedokážu odpovědět. Mohl byste vy? děkuji
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Takováto otázka byla už položena nesčíslněkrát. Já se mohu pokusit o zformulování určité odpovědi. Představme si tatínka, který vychovává svoje děti, má je rád, je přesvědčený, že je správné konat dobré věci. Co udělá ve chvíli, kdy zjistí, že jeho dítě např. ve škole paní učitelce lže, tedy dělá něco špatného? Snaží se pochopit, proč to udělalo a s dítětem pracuje tak, aby nejen poznalo, že lhát se nemá, ale aby se mu to v dalším životě i víc a víc dařilo. Rozhodně svoje dítě ve vzteku nad tím, že udělalo něco špatného, nepřipraví o život, ani ho nezavře někam do domácího vězení. Věřím, že Bůh je dobrý, a že vůči nám lidem jedná s velmi ohleduplnou otcovskou láskou, dává nám různé podněty - vychvává nás k dobrému, a protože nás má rád a učinil nás svobodné, riskuje, že se ve své svobodě rozhodneme špatně a uděláme něco zlého. Nechce nás zničit pro naše chyby a hříchy, ale naopak s námi dále pracovat, abychom tak jako dítě v předchozím případu, se naučili zlo rozpoznat, vyhnout se mu a svůj život naplňovat dobrem. Dát druhému svobodu vždycky znamená riskovat, že jí ten druhý člověk zneužije. Bůh dočasně "pozastavuje" výkon své všemohoucnosti ve prospěch naší svobody. A opět tuto všemohoucnost uvolňuje, když v našem životě, i v životě druhých lidí, pomáhá překonat následky našich chybných činů. Nejde donutit člověka k lásce a k bezpodmínečnému dobru, aniž bychom mu tím neubližovali. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:12)

POLLAKOVA
MOZEME MI PROSIM, NAPISAT CI SA SMIE V TOMTO POSTNOM OBODBI, KED VAS POZVU NA ZIVOTNE JUBILEUM ALEBO MATURITNY VECIEROK TANCOVAT.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Dnes není striktní zákaz v postním období tancovat při zvláštních příležitostech. Jen jsme církví upozorňováni na vážnost postního období a potřebu se při jeho prožívání více ztišit, zklidnit a soustředit i na dobrou přípravu na Velikonoce. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:09)

Jenda Praha
srdečně Vás zdravím. Je možné, že v budoucnu by mohly přijmout kněžské svěcení ženy? Já vím je to otázka, ale myslím, že to zcela neodporuje evangeliu.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Myslím si, že v budoucnosti bude možné udělovat jáhenské svěcení. Vždyť o tom v Novém zákoně opravdu čteme. Možnost kněžského svěcení nepředpokládám a myslím si, že to ani není nutné. Navíc to odpovídá celé dosavadní tradici církve od apoštolů. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:07)

Honza přemýšlivec
Kde berete jistotu, že nějaký bůh existuje?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Když tak o tom přemýšlím, tak se přiznám, že má jistota je velice osobní, a myslím, že to tak bude u každého věřícího člověka. Tím vlastně myslím, že je výsledkem dosavadní životní cesty, kde mnoho skutečností ukazuje směrem k Bohu, překvapivost vesmíru, podivnost i nádhera lidského života, schopnost mít rád a současně najití štěstí v tom, když člověk má druhé rád a mnoho dalších a dalších skutečností. To všechno mi ukazuje k Bohu, jak je přiblížen v Bibli, především v Novém zákoně. Osobní je tato jistota proto, že jí člověk nemůže věnovat druhému, i když by třeba hodně chtěl, protože ho má hodně rád, ale může se jenom dělit o to, co pro něho osobně Bůh znamená. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 14:03)

Honza
Nevím proč by měl existovat nějaký bůh. Proč by dopustil zemětřesení, proč by dopustil války a nenávist. Není spíš faktem, že si musíme vystačit sami a netahat do toho nějaké bohy?!
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Skutečnost přírodních katastrof, válek a nenávisti mezi lidmi ve skutečnosti není argumentem proti Boží existenci. Bůh, jak ho poznáváme v křesťanství, je Bohem, který nás lidi doprovází "k dospělému životu". Tzn. vede nás k odpovědnosti za sebe i druhé, k vzájemné lásce a přijetí, schopnosti si vzájemně pomáhat, i se pro druhé obětovat. Sám nám to ukázal, když v Ježíši Kristu přijal náš lidský život a nechal se, jak věříme, pro nás, pro naši záchranu dokonce odsoudit a popravit. Bůh navíc potvrzuje touhu v srdci člověka po věčném životě, když mu v Bibli slibuje pokračování života i za hranicí pozemské smrti. Jestliže má Bůh k dispozici celou věčnost, "nevadí tolik" (rozumějte mi prosím dobře), když život jednoho z nás skončí v 80ti a jiného třeba ve 20ti. A jestli to je smrt stářím, v nemoci, či v nečekané nešťastné události. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:56)

Honza
Vrtá mi hlavou, proč bychom my měli hledat Boha. Proč se neukáže on, proč o sobě nedá vědět? Kdyby existoval, proč by se skrýval?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Vlastně je pravda to, že Bůh se ukázal a dal o sobě vědět, a přesto je také třeba, abychom ho "hledali". Kdyby se totiž Bůh projevil v celé své moci a samozřejmosti a nebyl, řekněme schován za svým stvořitelským dílem, člověk by Boží existenci vnímal bez možnosti svobodného rozhodnutí jako nepopiratelný fakt. Podobně jako živý zdravý člověk dýchá, a má-li přežít, nemůže jinak. Bůh si zřejmě přál a přeje nám lidem ponechat prostor svobody, ve které když objevíme jeho stopy ve vesmíru, v našem vlastním životě, abychom se pro něho svobodně rozhodli a dali mu svou důvěru. A když poznáme jeho dobrotu k nám, i svou lásku. Za touto "Boží hrou na schovávanou" bych nehledal nic zlého ze strany Boží, ale jen a jen velkou citlivost Otce, který nechá své děti růst v poznání. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:50)

Zdislava
Důstojný pane, jak má člověk poznat co do něho Bůh žádá - jakou cestou má jít -mám na mysli cestu manželství nebo zasvěcený život? Protože se může stát, že se nějak zastaví nebo přešlapuje na místě vlivem okolností a nakonec je pro všechno pozdě. A co potom? Je hanbou zůstat svobodný? Někdo potom řekne, že jde o sobce, ale vůbec to tak není. děkuji za odpověď
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Určitě se může stát, že některý člověk má jasno od dětství, kudy povede jeho cesta a skutečně na ni vykročí a vytrvá, jiný člověk hledá déle, rozvažuje, vydá se jedním směrem a pak se kousek vrátí. Rozhodně není hanbou zůstat svobodný, protože to může být konkrétní povolání, které Bůh člověku dává. Nejsou všichni voláni do manželství. Ani všichni ti, kdo nejsou voláni do manželství, nejsou voláni k zasvěcenému životu. Myslím, že jedním z kritérií pro povolání zůstat svobodným, je když člověk prožívá současně smysluplné naplnění svého života, žije tak, že je užitečný i druhým a nejen sobecky pro sebe. V hledání svého místa člověku prospěje také znalost sebe sama, často ty nejhlubší touhy v nás jsou vloženy Bohem proto, aby nám pomohly najít svoje místo v životě. Naslouchat jim, správně rozlišovat, pomáhá najít správnou cestu. Více také u předchozích podobných otázek. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:44)

Hanka
Dobrý den, pane faráři. Jsem věřící člověk, snažím se být v kontaktu se svým Pánem každý den prostřednictvím modliteb,svátostí, návštěv mší svatých. I církev , její podstatu beru jako svatou, jako instituci, prostřednictvím které se potkávám s Kristem. Ale často se setkávám s názorem, že dnešní církev je moc konzervativní, není pro mladé lidi, proto se lidé od ní stále více odvracejí, že se musí "něco" reformovat. Přiznávám, že se mi tyto názory moc nelíbí. Co si o to myslíte vy?. Děkuji. Hanka.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Myslím si, že církev jako celek není ani moc konzervativní, ani moc liberální, ale je katolicky široká. To znamená, že v ní nacházejí domov a zazemí lidé různých přístupů, lidé, kteří touží po vyšší míře jistoty a mohou být označováni za konzerativní, nebo ti, kdo mají rádi mnoho možností, ze kterých by si vybírali a mohou nést nálepku liberální. Přes různost přístupů mohou všichni nalézt svůj domov v církvi a setrvat v ní, pokud se nestanou militantními a nepřátelskými, pokud v pýše nebudou tvrdit, že jen oni mají celou pravdu, se zcela mýlí. Protože zjevně nejsme tak daleko, že bychom byli všichni k sobě navzájem v církvi takto přátelští a pokorní vůči pravdě, proto se musí něco reformovat. Správněji někdo, a přesně - vlastně každý jeden z nás. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:40)

Hanka
Dobrý den, moje otázka asi nesouvisí s tématem, ale přesto ji položím... jak byste pomohl a poradil knězi, který momentálně prožívá duchovní vyhoření, nemá moc síly sloužit lidem a potřeboval by "vypnout"... díky za odpověď Hanka
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Nejlepší by bylo, kdyby se ten milý bratr poradil osobně s knězem či jinak duchovně zkušenou osobou, která ho zná, a pokusil se najít vhodnou formu duchovního odpočinku, načerpání nových sil, nebo co jiného by ještě potřeboval. On osobně musí hledat, lidé kolem něj ho můžou v tom hledání povzbudit modlitbou a lidskou účastí. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:37)

Jana Holanová
důstojný pane faráři, shoduje se stanovení věkové hranice pro zasvěcený život např. pro ženy /35let/ s duchem evangelia? Pokud vím Ježíš žádné věkové hranice neustanovil, naopak v evangeliu Mt 20 povolal Pán i na jednu hodinu. Někdo má třeba nějaké nesobecké povinnosti a potom má dle směrnic smůlu. Trochu mi to připadá farizejské. Děkuji Jana.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Společenství církve zůstává také lidskou společností, která potřebuje ke svému soužití nezbytná pravidla. Různá řeholní společenství si podle svého nejlepšího přesvědčení a na základě zkušeností cirkve stanovují zásady pro přijímání nových kandidátů. Jistě to neznamená, že u některých zásad není možné v konkrétním případě udělat výjimku. Znám kněze, který byl do řehole přijat v 60 letech věku. Jenomže většinu svého předchozího života ten kněz, třebaže sám, žil jako řeholník, kterým se pak stal, když přišla doba svobody. V pravidlech a zásadách je soustředěna určitá zkušenost řeholních společenství, mladí lidé snáze přijímají formaci k zasvěcenému životu, než člověk, který spoustu let prožil v manželství, partnerství, či sám. Ale každý případ se potom posuzuje individuelně. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:32)

Jan Hora
pane faráři, jak je to s farizeii v současnosti, někdy se mi zdá, že jsou skoro všude :-) Moc Vás zdravím
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Farizej v době Ježíšově byl vlastně člověk hodný obdivu, protože to byl člověk horlivě usilující uskutečňovat poznanou pravdu. Ježíš kritizoval na skupině farizeů určitou jejich vlastnost, a to pokrytectví. To samozřejmě zůstává pokušením v každé době, protože člověk je rád, když se o jeho chybách veřejně nemluví, když má čas se s nimi vypořádávat v přátelském prostředí nejbližších, kteří ho na ně upozorní a pomáhají mu je překonávat. Myslím, že všichni potřebujeme dorůstat k poznání pravdy o sobě, aniž bychom při tom ztratili odvahu se svými chybami bojovat a je odstraňovat, překonávat. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:29)

Jan
Dobry den,take mne zajima,jak se ma clovek chovat k lidem,kdyz ho ponizuji a snizuji a jsou nevdecni.Ma tyto lidi ignorovat,nebo se na ne usmivat a delat ze se nic nestalo?proc je v lidech tolik zla?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Někdy je přímo hmatatelné, že zlo v nějakém člověku je jenom rub jeho bolesti, nejistoty a zmatku. Často lidé zraňují druhé právě proto, že sami byli nebo jsou nějak zraněni. Z toho podle mě vyplývá, že já sice mám právo i povinnost pravdivě reagovat na působení druhých, tak aby věděli, že jejich jednání je mi v tu chvíli nepříjemné, zraňující, žádné "keep smiling", ale současně být schopen se nad způsobenou bolest a zlo povznést a zastavit jeho šíření v mém srdci a životě neodplácením zlého zlým, když je to možné, i odpuštěním. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:26)

LUK
Jaký je bůh? Kde máte záruku, že je takový, jaký říkáte, že je? Nemůže to být i tak, že je bůh jiný a že ho spíš každý nějak cítí?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Jsem rád, že vím, že Bůh je ještě jiný než jak si ho představuji a jek jsem schopen o něm mluvit. Je určitě mnohem větší, mnohem lepší, dokonalejší než každá moje představa o něm. Přesto si myslím, že se ve svém poznávání Boha nemýlím radikálně. Spíše bych to přirovnal k tomu, když poutník zdaleka vidí horu na obzoru, ví, že je to hora a jde k ní, ale potom po celou cestu, dokud na ni nedojde, víc a víc poznává, jaká ta hora vlatně je. Vidí mnohem víc podrobností zblízka než zdaleka. A více i v odpovědi na předchozí otázku (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:23)

LM
Mám v tolika "vírách" zmatek a nevím, kterou bych si měla vybrat, kdybych chtěla. Je i bohů tolik jako "vír"?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Jsem přesvědčen, že Bůh je opravdu jen jeden, ale nám lidem se může zdát, protože Ho poznáváme jen částečně, že ten "můj Bůh" je jiný, než Bůh člověka vedle mne. S tím pak souvisí mnohost "vír", protože různá vyznání víry odrážejí různý stupeň přiblížení se k Bohu takový, jaký opravdu je. Nejbezpečnější cestou je dovolit Bohu, aby nám o sobě vyprávěl sám. A to, jak jsem přesvědčen, udělal v Ježíši Kristu. Pokud upřímně hledám pravdu a nevezmu si různá protichůdná vyznání víry jako záminku k tomu, že nemá smysl hledat, Bůh mne jistě neponechá v nejistotě natrvalo. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:19)

K čemu je člověku víra? Proč by ji měl hledat?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Dvě stručné otázky, za kterými je schováno moc, moc úsilí k nalézání odpovědí. Zkusím to s protiotázkou: "K čemu je člověku láska? Proč by ji měl hledat?" Láska i víra jsou podle mě hodnoty, které výrazně ovlivňují kvalitu našeho lidského života. Víra v Boha, láska k Bohu otvírá člověku uprostřed tohoto života jakési spojení s něčím nekonečným, nepomíjejícím. Protože vidím, že na mnoho věcí nenajdu odpověď jen v rámci smysly poznatelného světa, hledám i dál. Tak mi víra pomáhá mnohé životně důležité otázky smysluplně zodpovědět. Právě tak jako mi láska pomáhá radovat se ze života, v němž je přítomná. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:16)

Lenka
Je možné požádat kněze (zpovědníka) o tzv. rozvazující modlitbu? Mám v tom trochu zábrany, bojím se, abych nebyla považována za hysterku nebo podléhající víře v okultismus. Když maminka umírala, chovala se ke mně velmi rozporuplně, protože jsem jji zklamala, ne ale tak docela vlastní vinou. Je možné, že mě v afektu "proklela" a já se už několik let trápím a mnoho zásadních věcí se mi nedaří. Je to asi hloupá otázka. Děkuji za celáý tento rozhovor! Lenka
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Ano, je možné požádat kněze o rozvazjící modlitbu. Obyčejně se to děje mimo rámec vlastní zpovědi. Pokud by kněz tuto službu odmítl, protože s tím nemá zkušenosti, je možné vyhledat jiného. Ne všechno, z čeho máme nedobrý, pocit musí souviset s proketím či něčím okultním. Je velmi vhodné se v nejistotě poradit. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:15)

Marie
Dobry den,je mozne,aby se Dabel prevteloval do zemrelych osob?v Bibli je psano,ze zemrele duse nemaji pristup po smrti na tento svet.Jak je to tedy s tim zjevovanim zemrelych.Dekuji za odpoved.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Ne, to není možné. Ďábel se nevtěluje do zemřelých osob. Může ale na sebe brát různé poboby, a tak se nás snažit oklamat. Když se nám na druhé straně třeba ve snu někdo z našich zemřelých "připomene", jistě neuděláme chybu, když mu věnujeme přímluvnou modlitbu. Podle podobných podnětů bychom měli jednat jen a jen, když jsme si jisti, že souhlasí s Božími přikázáními a přáními a vedou nás cestou dobra. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:15)

Petr
Dobry den,chci se zeptat jak je to s neverou.Pokud jeden verici manzel odpusti druhemu-nevericimu neveru.Jak se diva na pripadny rozvod Buh?Je rozvod hrichem v pripade nevery?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Nevěra, zejména opakovaná, může velmi narušit manželské společenství lásky. Jen obnova této vzájemné lásky může uzdravit rány a zachránit vzájemnou úctu a důvěru. Obnova lásky ze strany nevěrného, předpokládá upřimnou lítost a snahu napříště vztah tímto způsobem už nezraňovat. Tak může obnovit lásku i ten, jemuž bylo nevěrou ublíženo, tím že odpustí. Obojí se musí potkat. V krajním případě se může stát, že nevěrný partner není schopný zachovat věrnost. Tato závažná neschopnost často vzniklá také špatnými vlivy v dětství a dospívání, působí neplatnost uzavřeného manželství. Zklamávánému partnerovi pak často nezbývá sil vztah udržet. Odchod z manželského soužití v tomto a některých dalších velmi závažných připadech pak není proviněním, ale poslední možností řešení. Jen v případě, že cirkvení soud pravomocně prohlásí takové manželství za neplatně uzavřené, je možné uvažovat o novém církevním manželství. V jednotlivých případech velmi doporučuji spolupracovat s křesťanskou manželskou poradnou a dle potřeby s knězem a dalšími odborníky. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:14)

Ing. Václav Anděl
Myslíte si, že v návaznosti na proběhlý plenární sněm se dočkáme také diecézních synod na kterých bychom se mohli poradit o tom jak dnes lidem lépe ukazovat velký význam Boha pro náš život. Děkuji a moc zdravím. Václav
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Stále si myslím, že ten čas přijde. Předtím ale podle mého odhadu bude třeba prohloubit dialog ve více a více farnostech a také v různých skupinách v místních církvích. A to jak v "oficiálních" strukturách, tak i v těch spontánně vzniklých. Čím více se naučíme takto "žít církev", tím blíže budeme i schopnosti uskutečnit plodně v naší církvi diecézní synody. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:14)

Zdeňka
Dobrý den.Moc prosím o radu, jak sama sebe utvrdit ve víře v Boha.Myslím si, že v Boha věřím, ale stále ho spíše hledám, neměla jsem zatím to štěstí, abych Boha v sobě pocítila.Snažím se číst Bibli, do kostela bych ráda chodila, ale nesouhlasím vždy s tím, co se tam říká a chodí tam i takoví, kteří se v osobním životě podle Desatera nechovají a to mě odrazuje.Navíc jsem obklopena ateisty.Asi mě čeká ještě douhá cesta hledání. Mějte se moc hezky.Děkuji.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Člověk si nemůže víra "opatřit sám". Ona je Božím darem. Děláte velmi dobře, že o Božích věcech uvažujete, čtete bibli a máte v sobě touhu věřit. Obyčejně v tomto období Bůh posílá někoho z učedníků, tedy věřícícho člověka, se kterým pak můžete postupně hovořit o Božím poselství v Písmu, o víře a životě z víry o společnství Církve atd. Pak ve svůj čas člověk pocítí odvahu jít cestou víry, připravuje se na křest nebo jeho obnovu, pokud byl pokřtěn jako malé dítě. Nastává čas pro zapojení do církve. Ona je Boží, i když také složená z nás, slabých a chybujících lidí. Věřím, že Vás Bůh na Vaší cestě provází. (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:13)

Helena
Dobrý den - chtěla jsem se zeptat, proč se mi teď, když prožíváme trochu víc těžkostí - ztráta zaměstnanání manžela a velká nejistota a napětí, které to přineslo, nemoc obou rodičů, problémy s přechodem - vůbec nedaří, přestože všechny své emoce vždycky na začátku modlitby odevzdávám... najít pokoj a spočinutí, prožít si, že je Pán opravdu se mnou. Nechci brát léky na zklidnění, nechci cvičit jógu a dělat jiné prostocviky. Prosím je to normální stav nebo se modlím nějak blbě? Prosím odpusťte mi tento trapný dotaz. Nějak nemám za kým jít.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Jsou období, kdy "víra" není doplněna prožitkem boží blízkosti, prožíváme neklid či jakousi roztříštěnost. A přesto to nemusí znamenat, že něco děláme výrazně špatně. Mohou to být chvíle, kdy nás nese jen "postoj víry", naše rozhodnutí pro Boha, které jsem udělali ve chvíli prožívané Boží blízkosti, Jeho doteku. V těchto obtížných chvílích žijeme z křesťanské naděje a s pomocí tohoto velkého Božího daru přečkáme i čas duchovní prázdnosty či samoty. Bývá to bdobí, kdy se také máme učit modlit "jinak", obyčejněji, bez vzletu srdce a přesto neseni Boží věrností... (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:13)

Franta
Mám stejný problém jako tato tazatelka: "06.03.2009 16:37 Eva Zdravím.Jsem věřící a víra se mě velmi dotýká,ale na zesměšnování Boha (a všeho co se týká kostela) na pracovišti neumím jasně a přesvědčivě odpovědět.Jak se mám v těchto chvílích zachovat?" Doplním, u mně je to nejen v zaměstnání, ale i mezi některými lidmi ve svém okolí (třeba si navzájem pomáháme, ale na tyto otázky mají naprosto záporný názor, což mi někdy dávají nepříjemně najevo), tak prosím aspoň o stručnou odpověď, děkuji.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Kromě toho, co bylo řečeno k dříve položené otázce, na kterou se odvoláváte, přopomínám, že pro dialog s druhými je velmi třeba růst v chápání a pozitivním přijetí těch, kdo otázky, i ty nepříjemné, kladou. Čas od času přemýšlím o rozhovoru bohatého mládence s Ježíšem, kdy on klade Ježíši otázky a v evangeliu stojí "(Ježíš) na něho pohleděl s láskou". Čím více v nás roste tento Ježíšův postoj dobropřejnosti, tím méně máme důvodů ke strachu nebo hněvu. A často může inspirovat i Ježíšova věta: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí." (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:12)

P.Dr.Pavel Forgač
Vážený Otče, proč křesťané u nás v této době nechtějí převzít odpovědnost za tento svět jako Boží dar - viz encyklika Deus caritas est nebo Gaudium et spes? Neuzavíráme se jenom do chrámů nebo omezených komunit?Děkuji za odpověď.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Při přemýšlení o Vaší otázce mne napadá, že znám křesťany, kteří odpovědnost za tento svět jako Boží dar usilují přijmout a že se jim to i daří. Tito lidé pak vyzařují kolem senbe něco z té lásky, kterou "Bůh miloval (a stale miluje) svět". To, že mnoho nás křesťanů zůstává trochu či více pozadu v tomto Božím úkolu, přičítám pomalému dozrávání k dospělé a zodpovědné víře. Je pochopitelné, že každému člověku trvá jinak dlouho doto zrání... A na složitost života v dnešním světě, který toto zrání přiliž neurychluje, ani nemusím poukazovat. Přesto s radostí sluduji život rodin a farních komunit pteré ve své službě druhým předkračují hranicie chrámů i svých komunit... Bůh je živý i dnes! (Odpovězeno: 11.6.2009 v 13:11)

Redakce webu vira.cz
Otče Adriane, děkujeme Ti, že jsi se věnoval pokračování tohoto rozhovoru a přejeme Ti do Tvého života a působení vše dobré! Info pro čtenáře: protože je o tento rozhovor velký zájem, nedostalo se opět bohužel na všechny položené otázky. Čtenářům, na jejichž otázky se nedostalo, se tímto tedy omlouváme. Některé dotazy (u kterých je uveden e-mail) se pokusíme nechat zodpovědět v sekci webu www.vira.cz/otazky . Popřípadě se pokusíme P. Adriana požádat o pokračování v tomto rozhovoru. Pokud by se mu podařilo někdy v rozhovru pokračovat, dozvíte se o tom na titulní stránce našeho webu www.vira.cz, anebo v našich informačních e-mailech, k jejichž odběru se můžete přihlásit.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Děkuju a musím říct, že jsem tu s vám všemi zase byl rád. Kéž Pán, který nás všechny, provází svojí přízní, vám dá své požehnání! (Odpovězeno: 16.4.2009 v 15:15)

Helena
Máte taky někdy pocit, že jste na všechno sám? Je to malá víra, že neprožívám při modlitbě spočinutí a pokoj, jaký bych potřebovala? Nechci takový klid za každou cenu, psycholožka mi poradila vonnou svíčku, udělat si den pro sebe - to ani nechci. Jen nabrat sílu k tomu, abych neměla pocit že se zblázním když umírají rodiče, dítěti se nedaří ve škole, manžel ztratil práci .... Děkuji
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Ano, takový prožitek vlastní nedostatečnosti mám také a myslím, že ho někdy prožije každý člověk. O Janu XXIII jsem kdysi četl, že když nad všemi těmi starostmi a problémy "kvasícími" v církvi v jeho době nemohl spát, byla mu darována větička: "Jeníčku, neber se tak vážně, ještě jsem tu já, Duch svatý." Jsou situace, kdy nemůžeme zvládnout všechno, co bychom chtěli a co je potřeba. Přijmout to a díky tomu vpustit do svého života pravidelný řád, střídání práce i odpočinku, vydávání a čerpání, je to jediná možnost, jak přestát právě ty chvíle, kdy je toho na nás opravdu moc. Průběžně a včas nabírat fyzické síly odpočinkem a duchovní síly důvěrným svěřením se do Boží ochrany nám pomůže nakonec dobře prožít náš život, i když nezvládneme všechno. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 15:14)

Marie
Vážený otče Adriane, můj dotaz je dost těžký. Je mi 40 let a jsem vdaná už 20 let, máme 3 děti, už dost velké, náctileté, nejstarší je 19. Na rozdíl od mnoha jiných vztahů láska k manželovi ve mně nevypršela, protože já vždy cítila k manželovi spíš přátelství, úctu; tedy lásku, ale spíš vnímanou jako Caritas, bez toho prvku erotického přitahování. Vdala jsem se a to tak brzo, protože jsem si asi spletla právě toto přátelství s láskou, která by měla být mezi mužem a ženou - třeba nikdy, ani v mládí, jsem na manžele nežárlila, netoužila po fyzickém kontaktu s nim. Oba jsme věřící, chodíme do kostela, ve víře jsme vychovali děti. Manžele si vážím a nechci mu ublížit, ale myslím si, že by si možná konečně zasloužil mít ženu, která by ho chtěla ve všech oblastech života, a ne - omlouvám se za upřímnost - s ním spala, protože "musí", protože je to tak v manželství. Jak se domníváte, píšu o tom, protože jsem se zamilovala do jiného, trvá to už skoro dva roky a on je taky ženatý, ale nemá děti. Nic mezi námi nebylo, je to úplně nevinné, viděli jsme se pouze jednou, ale máme stálý kontakt na Internetu a píšeme si maily, občas i telefonáty. Cítím ale, že si velmi dobře rozumíme, že s nim bych chtěla být "naplno". Ted´ konečně ten můj dotaz: myslím si totiž, že Boží zákony jsou proto, abychom si vzájemně neubližovali, např. rozvod ublíži dětem atd. Co ale v případě, když už jsou velké, a manžel by také souhlasil s tím, že už je na čase, abychom nebydleli spolu? Bylby to opravdu ten nejhorší z nejhorších hřích, kdybych se ted´ rozhodla být s tím druhým mužem, ale tak, abych nikomu neukřivdila?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Myslím, že se může stát po mnohaletém manželství i jiným párům, že jednoho z nich nebo oba napadne "A nemohlo by to být s někým jiným lepší?" Většinové chápání v naší společnosti fandí tomu začínat i uprostřed svého života nové cesty, nová dobrodružství. Z pohledu církve, která pro dobro nás lidí stále znovu zvěstuje Boží pohled na to, jak správně žít náš lidský život, je odpověď jasná - rozhodnutí, které člověk jednou udělal, je správné krok za krokem rozvíjet a vést podle možností k stále zralejší formě manželské lásky i harmonického manželského života. Proto není-li mezi manžely nepřátelský postoj, kdy se soužití stává nemožným anebo velmi těžkým, je správné rozvíjet existující vztah a investovat do něho a do rodiny. Z pohledu lidského bych položil jenom jednu otázku: Myslíte, že po případných 20 letech života s druhým mužem byste byla alespoň tak daleko v hloubce rodinného a manželského života ve všech dimenzích, jako jste teď ve svém manželství a rodině? Neplatí v tomhle případě spíše staré české přísloví: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše? A co manželka tohoto druhého muže? Když to velmi stručně shrnu, a ono by to bylo spíše na delší klidný rozhovor, obávám se, že větší šrámy na srdci i na duši by Vám, vašemu manželovi, dětem i všem dalším zúčastněným by mohlo přivést Vaše rozhodnutí opustit stávající manželství a zvolit změnu, než setrvat a jak je to častější v rodinách, kde dorostou děti, volné síly investovat jak do prohloubení vzájemného i přátelského vztahu s maželem a případně do služby potřebným kolem Vás. Velmi doporučuji se obrátit na Linku důvěry, která je součástí tohoto webu. Prostřednictví mailu tak můžete projít svůj pohled a rozhodování s pomocí odborníka zkušeného v podobných otázkách. (Event si můžete pročíst několik dotazů a odpovědí k tématu "Krize manželství" v sekci webu vira.cz "Otázky a odpovědi") Uvědomuji si, že pro Vás Vaše situace není jednoduchá, moc Vám přeji "šťastnou ruku" při Vašich dalších krocích a prosím i o Pánovo požehnání pro Vás! (Odpovězeno: 16.4.2009 v 14:48)

Daaniel
Dobry den,pane farari,chci se zeptat,jak je mozne bojovat proti zlu a zlym lidem?laskou?clovek se snazi,ale misto toho vseho vzdy prijde nevdek od druhych.Je to jako by Dabel mel nad nami prevahu.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Bylo by omylem na zlo odpovídat zlem. Neznamená to nechat si všechno líbit, neznamená to nechránit druhé, život druhých i život svůj před útokem zla. Je potřebné i o těch, kteří mi škodí, přemýšlet, co by tomu člověku mohlo prospět, čím mu já konkrétně mohu pomoci, za co mám prosit Boha, aby tomu člověku dal. V našem životě i v celé lidské společnosti se odehrává zápas mezi dobrem a zlem. Jenom setrvání na straně dobra znamená nakonec uspět v našem lidském životě. I podle Bible poslední slovo nepatří Ďáblu, ala Bohu. Odkazuji i na jednu z předchozích odpovědí k tomuto tématu. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 14:35)

P.jindr.lorisz
Diky otce zejste se toho dila podujal tam ta krajina zila v duchovnim vakuu.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Vzpomeňte, prosím, v modlitbě. Děkuji! (Odpovězeno: 16.4.2009 v 14:34)

Radka, Dačice
Kolik žije v Doksanech sester, jaká je kapacita kláštera? Vyřiďte sestrám pozdrav.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Před 11 lety se po více než 200 letech obnovil život ženského premonstrátského kláštera v Doksanech. U tohoto nového začátku stály 4 sestry. Dnes jich žije v komunitě sedm se slavnými sliby, více jak deset kandidátek se za dobu v klášteře objevilo na nějaký čas, ale nezůstaly natrvalo. Sester do chóru se vejde 48, místa je tedy dost :-) Pozdrav jsem vyřídil. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 14:32)

Realista
Víte, není víra jen pro to, aby se lidé nebáli prijmot krutou realitu, ze si na veci musime vystacit sami a ze jednou proste a jednoduse zanikneme? Nerku li, ze vira muze slouzit jako mocensky nastroj pro ovladani chudaku, kteri se nemumi postarat sami o sebe?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Hodnota víry je dána štěstím těch mnohých, kteří s její pomocí nejen našli způsob velmi krásného a dobrého života, ale i svůj životní cíl. Jsou věčně živí v Boží náruči poté, co prošli zkušeností naší lidské smrti. Vemte si třeba kladívko - kolikrát nás klepne do prstů při nešikovném zacházení, někdy dokonce může být zneužito útočníkem ke zranění druhého člověka. A přesto víme, že používáno tak, jak bylo určeno, je naším dobrým pomocníkem v práci. Zneužití nástroje nebo hodnoty není argumentem proti nástroji a hodnotě, ale proti člověku, který ho zneužívá. A s vírou je to totéž. Má dovést člověka k plnější svobodě, radosti a štěstí. Je třeba ale naučit se jí užívat tak jako kladívko... (Odpovězeno: 16.4.2009 v 14:23)

Radula
Dobry den chcela by som sa vas opytat ze preco katolici mavaju omse za mrtveho a oroduju za neho sak oni mu nevymodlia aby prisiel do neba to zalezi iba na tom cloveku ci prijal pana a veri v neho alebo nie...prosim nehnevajte sa ale zda sa mi to byt divne
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Podle sv. Pavla bylo dokonce praxí prvotní církve přijímat křest za mrtvé, což mohl být nějaký symbolický bohoslužebný úkon vykonaný zástupně za katechumena, který zemřel dříve než mohl být pokřtěn (1 Kor 15,29). V každém případě to naznačuje, že mezi křtem a věčnou spásou je zcela jasně podle Ježíšových slov spojení, ale přesto zůstává prostor pro Boží řešení v případech, kdy bez viny člověka tuto cestu není možné zvolit. Mezi námi a Bohem pořád zbývá prostor pro tajemství. Náš život probíhá v čase, máme minulost, přítomnost a budoucnost a přitom u Boha je pořád teď. Když teď Boha o něco prosím, je pro něj problém díky tomu, že stojí nad vším časem, tuhle naši přímluvu vyslyšet směrem do naší přítomnosti, budoucnosti nebo i minulosti? Podobá se to podle mě satelitnímu přenosu, kde z jednoho místa Země přes satelit se přenáší vysílání informace na jiné místo, se kterým to první není spojeno. Věřím, že Bůh tak může být takovým "satelitem" nejen v místě, ale i v čase. (Doporučený text k tomuto tématu na webu vira.cz: Modlitba za zemřelé ?!, Máme odpovědnost i za ty, kteří zemřeli... (Odpovězeno: 16.4.2009 v 14:14)

Roman Bednář
Mohl byste vysvětlit slovo "kontemplativní". Co je kontemplativní klášter? Co dělají kontemplativní sestry? Co je kontemplativní modlitba, jak se jí naučit? Děkuji Roman
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Zjednodušeně se dá říci, že člověk jedná ve dvou fázích. Pracuje, vytváří aktivitu navenek, a potom uvažuje o vykonaném, reflektuje to, zabývá se vnitřní činností. I kláštery mají podobně dvojí formu. Některé jsou nábožensky sociálně edukativně činné navenek, jiné vidí svou "činnost" v tichém odevzdání svých myšlenek, práce, modliteb, citů za zdmi kláštera Bohu. Sestry v Doksanech věnují asi třetinu času svého dne společné či osobní modlitbě a duchovnímu vzdělávání, asi třetinu práci (zahrada, šití liturgických předmětů, služba v domácnosti komunity apod.) a asi třetinu odpočinku. Kontemplativní modlitba je, narozdíl od modlitby čistě slovní, spíš prodléváním před Bohem, prožíváním sebe sama v Jeho náruči, u Jeho nohou, v Jeho srdci, v Jeho dlani. Člověk se ke kontemplativní modlitbě dostává díky touze být Bohu blízko, kterou ve svém srdci nezhasí a díky tomu, že roste ve¨zkušenosti s Bohem si povídat. Používá při tom Písmo, čerpá z modliteb druhých, objevuje své vlastní cesty, po kterých každého, kdo po tom touží a vytrvá, stále dál doprovází Duch Boží. Na téma modlitba a kontemplativní modlitba je mnoho výborných publikací, nad kterými člověk může přemýšlet a čerpat z nich povzbuzení a inspiraci k dalším vhodným osobním rozhodnutím a postojům. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 14:07)

Dr. Vavruša
Jak se bráníte nezdravému radikalismu? K čemu jsou kontemplativní kláštery dobré pro lidi uvnitř a k čemu jsou tyto kláštery dobré pro lidi zvenku?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Jsem přesvědčen, že životní stav pramení z povolání Bohem. Pokud ho mám, je dobře, když ho rozpoznám a žiji. Vede to můj život k naplnění. To platí o povolání k manželství i k zasvěcenému životu do kláštera "apoštolsky činných" řeholníků a řeholnic, či kontemplativních. Lidem venku může kontemplativní klášter prospět jako znamení, že hodnoty "tohoto světa" nejsou vše. Jednou zcela pominou a bude jen Bůh a my v novém stvoření. Klášter může prospět jako místo, ze kterého "se rozlévá" pramen modlitby a povzbuzení do okolní krajiny. Klášter může být pro některé i místem krátkodobého pobytu. Ten, kdo touží a potřebuje několik dní ticha a modlitby, bývá touto možností velmi obdarován a může se osvěžen pak vrátit ke svým základním životním úkolům. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 14:02)

Hana
Je těžké si stát za něčím, co je darem Božím (mravní čistota),když jsem přežila pubertální léta bez úhony,tak i teď,přestože si za tím stojím,mám strach,že se odsuzuji k samotě.Já vím,že mě to partnera neudrží,ale pochybnosti mám.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Podle Písma do Božího království nakonec vejdou jen lidé čistého srdce. Po svých dosavadních osobních zkušenostech i zkušenostech s doprovázením druhých jsem přesvědčen, že je lepší čistotu srdce, myšlenek i jednání uchovat, než ji znovu získávat pracnými procesy obnovy přijetí odpuštění Božího, očišťování skrze různá životní utrpení. Protože jak jsem řekl na začátku, Boží království je otevřené těm, kdo mají čisté srdce. Uchováním čistého pohledu a jednání člověk ve skutečnosti žádnou opravdovou hodnotu v životě neztratí. Naopak se vyhne možným ztrátám. Nakonec bych chtěl odkázat na odpovědi na webu vira.cz k tématu předmanželské čistoty, případně na podněty "Společenství čistých srdcí", což je volné křesťanské sdružení, které se snaží žít a povzbuzovat se v mravně správném čistém vztahu i před uzavřením manželství. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 13:52)

Radka
Dobry den pan pastor chcela by som sa vas opytat ze preco stale zostavam lahostajna voci panovi jazisovi ked viem ze co vsetko pre mna vykonal ze pre mna zomrel aby som mohla mat vecny zivot.tak preco to stale nemozem pochopit?chcela by som sa zmenit k lepsiemu ale viem ze k tomu potrebujem jezisa a nejako mi to nejde
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Touha po větší blízkosti Ježíši, kterou mohu přečíst z Vaší otázky, je nádherným darem, z něhož můžete vycházet. Pro naši lidskou omezenost a rozptýlenost mezi různé zájmy neprožíváme duchovní skutečnosti tak čistě intenzivně, mnoho věcí se nás nedotýká. Pán ale touhu našeho srdce dále rozvíjí svojí milostí, takže najdnou při pohledu zpátky můžeme vidět, že naše srdce zahořelo, že náš vztah s Bohem i lidmi roste, a my čím dál raději děláme to, o čem víme, že je to Bohu milé. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 13:48)

Dana Magdaléna
Milý otče Adriane, ráda vzpomínám na setkání TECu v Mýtě(u Rokycan)a moc děkuji za Tvé citlivé vedení ke Kristu! Velice mi tato setkání pomohla na cestě víry. Ještě se této obnovy účastníš? Všechny dary Ducha sv., které potřebuješ na své cestě k Bohu a pro svou službu + Boží blízkost Ti ze srdce přeje a vyprošuje *Dana M.W.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Jednotlivé víkendy TECu provází dnes více kněží. Já se rád podle svým možností dvakrát až třikrát do roka také účastním. Je to asi nejlepší program víkendové duchovní obnovy, který jsem poznal. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 13:45)

Michael Novotný, Praha
Mám rád Ježíše. Mám rád křesťanské poselství, ale vadí mi instituce církve. Mohl byste mi vysvětlit, proč je instituce tak důležitá, neoslabuje to tu zvěst, kterou církev hlásá? Chci si v tom udělat jasno a mít rád i církev. Pomozte mi. Děkuji
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Ježíš sám kolem sebe shromažďoval učedníky a cílevědomě je připravoval na to, že budou jak společenství (časem instituce) pokračovat v jeho službě světu. Představme si scénu z evangelia, kde dva bratři Zebedeovi Jan a Jakub prosí Ježíše, aby jim dal čestná místa po jeho pravici a levici v Božím království. I tito Ježíšem zvolení apoštolové mají své lidské slabosti, v tomhle případě projevují nemístnou ctižádost. Slabost nás, lidí, patří do církve spolu s námi. Slabosti a nedostatky se vlastně stávají příležitostí k růstu. Jako v přírodě z odumřelých částí rostlin či živočichů vzniká humus a další půdní živiny, ze kterých potom čerpají ve svém růstu živé rostliny a organismy, tak podobně je to i v církvi jako živém lidském biotopu. Pomoci by Vám mohlo číst Bibli očima společenství Ježíšových učedníků, očima společenství církve, najít si a zapojit se do společenství věřících ve farnosti, a tak zakoušet, že církev se může stávat z "oficiální instituce" také přátelským kruhem, kde člověk hovoří o svém životě, vzdělává se v náboženském poznávání, modlí se s druhými a spolupracuje na dobrém díle. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 13:40)

štěpán o.
Proč jste se stal řeholním bratrem a ne diecézním knězem? Jaký je mezi tím praktický rozdíl v pastoraci?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Na otázku proč jsem řeholníkem-knězem a ne diecézním knězem vlastně nemám rozumnou odpověď. Pro službu řeholních kněží jsem zřejmě od dětství získal jakési předporozumění. Vyrůstal jsem ve farnosti,jejímž farářem byl tajný benediktin. tykal jsem si jako kluk se skautem-jezuitou. Několik let byl mým zpovědníkem v době gymnazijních studií františkán... A pak přišla nabídka seznamovat se s životem konkrétního řeholního společenství, o ní jsem přemýšlel, pak ji váhavě přijal a časem jsem do tohohle povolání dorostl i svým vlastním rozhodnutím. Klíč je v Božím povolání a jeho přijetí člověkem. Praktický rozdlí v pastoračním působení kněze řeholního a diecézního by asi měl být, v praxi někdy je a někdy není. Řeholní kněz jaksi není farářem jen sám za sebe, ale je tam vysílán řeholním společenstvím. Výhodou je, když tam slouží malá komunita. Může to zajišťovat jistou větší kontinuitu v případě personálních změn kněží ve farnostech, řeholní kněz má možnost zázemí ve své mateřské komunitě. Farní služba řeholního kněze bývá "zabarvena" vlastním charismatem toho kterého řádu. Často řeholníci podle svých obdarování pracují v tzv. kategoriální pastoraci. To jako kněží v armádě, v nemocnici, ve školách, v médiích atd. Do listopadu 89 působilo mnoho řeholníků ve farnostech proto, že mužské řehole nesměly žít ve svých klášteřích - byla to tedy jediná možnost veřejného kněžského působení. Dnes je možné obojí - život a formace v řeholní komunitě a potom krátkodobé či dlouhodobé vysílání kněží či řeholních komunit do pastorační služby. Řeholníci nikdy nenahradí diecézní kněze-faráře. Mohou jen podle svých charismat přispět k plnějšímu životu ve farnostech a diecézích. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 13:28)

Vladimír PETR
Dobrý den, mám uměleckou agenturu - "vážnou hudbu". Více než 10 let se setkávám s různými názory na to, co a kdy hrát během roku k určitým svátkům. Nyní řeším problém období před a po velikonocích a hudba instrumentální. Kde se mohl dozvědět více? Děkuji mnohokrát za odpověď.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Užitečné je přečíst úvod do Misálu, rukověť pro varhaníky, další zajímavou literaturu je možné zjistit z internetových stránek Společnosti pro duchovní hudbu. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 13:26)

Jana
Dobrý deň pane farári. Chcem sa Vás spýtať ako je to možné že keď sa snažím všetkým naokolo pomáhať, neubližovať a byť k druhým dobrá tak sa mi to vráti v zlom, alebo ma ľudia využijú. Ako je to možné, kde je spravodlivosť Boha? Ale aj tak verím v Boha a nič to nezmení. Ďakujem za odpoveď Jana
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Napadá mě, že když chce člověk něco změnit ve svém životě, ve svých vztazích, tak to nejbližší a nejsnazší je začít od sebe. Těžko mohu druhé donutit, aby se ke mně vždycky zachovali laskavě. Nejvíc záleží na tom, jak se zachovám já a proč. Dělám dobré věci kvůli druhým? Aby mně to také spláceli dobrem? Nebo dokonce také kvůli sobě, protože už vím, že jediné, co má cenu, je dělat dobro? A co když se k tomu přidá vzrušující myšlenka a zkušenost Boží dobroty ke mně samotnému? A já najdenou objevuji zdroj síly ke konání dobra a odpuštění právě v Tom, který si mě zamiloval a obdarovává mě. Je to běh na dlouhou trať a výsledky člověk často prožívá až po dlouhé době, tak jako zralé ovoce sklízíme po půl roce či na konci sezóny. A přesto ani to nejmenší dobro nezůstává zapomenuto v Boží knize života. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 13:21)

Jana, Jihlava
Kdybyste měl napsat pět Vašich nejoblíbenějších knih, jaké by to byly? Čím Vás oslovil sv. Norbert? Existuje nějaký čtivý životopis?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Vlastně bych na tu otázku po pěti nejoblíbenějších knihách nedokázal odpovědět. Stálicí na mém knižním nebi je Bible. Knihou první lásky knížka Mezi člověkem a Bohem od Michela Quista. Nezapomenutelnou a vlastně stále živou je knížka O modlitbě od Guardiniho. Při chvílích odpočinku sáhnu po historickém románu nebo dobré detektivce. Knížkou poslední doby je asi nejspíše Na minutku s Benediktem XVI. Sv. Norbert si mě asi "našel". Vlastně jsem dřív poznával živé premonstráty než tohoto našeho dávného zakladatele. V češtině existuje knížka od Tomáše Říhy "Svatý Norbert" a pak minulý rok vydaná knížka "Svatý Norbert" od Karla Dachovského. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 13:17)

M. Džej
Co je podle Vás důležité pro obnovu Litoměřické diecéze? Jak to vypadá s Doksany? Kolik tam žije lidí, co dělají?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Tahle otázka mě zcela jistě přesahuje. Po asi půlročním přebývání v litoměřické diecézi mě napadá: snažit se o posilování vzájemných vztahů mezi kněžími i věřícími, hodně komunikovat, připojit se podle svých možností k těm společenstvím, která uskutečňují nějaký dobrý program, nějaký dobrý čin ve prospěch druhých lidí, pracovat na prohlubování důvěry, aby litoměříčtí diecezání nebyli rozděleni v nejrůznější vzájemně se potírající skupiny, stále znovu se vracet k základnímu programu pro nás, věřící, tj. žít s Bohem společně s druhými lidmi. Doksany mají asi přes 300 obyvatel. Kromě tradičních svátků - Vánoce, Velikonoce - jich příležitost k bohoslužbám vyhledává relativně malá skupina. Nemám žádný zázračný recept, chci tam s těmi lidmi být a postupně poznávat, čím jako kněz a člověk můžu prospět. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 13:12)

Eva
Zdravím.Jsem věřící a víra se mě velmi dotýká,ale na zesměšnování Boha (a všeho co se týká kostela) na pracovišti neumím jasně a přesvědčivě odpovědět.Jak se mám v těchto chvílích zachovat?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Myslím, že si každý člověk v takových situacích musí najít svůj vlastní recept, co mu pomáhá zachovat klid, a to jak uvnitř ve svém srdci, tak navenek ve vztahu k ostatním lidem. Podle mě hodně pomáhá rozhodnout se mít druhé lidi rád, programově se nenaštvávat. Někdy může pomoci myšlenka na Ježíšova slova, když mu na kříži ubližovali a on se modlil "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí". Mnoho lidí, kteří někoho nebo něco zesměšňují, to dělají právě poroto, že o tom velmi málo vědí nebo se tím cítí ohrožení. Povídat si o věcech víry v kroužku věřících člověka připraví na kontroverznější rozhovory s lidmi nevěřícími. Když se mě upřímně hledající lidé ptají a já se snažím společně s nimi hledat odpovědi na jejich otázky po smyslu života, hledání Boha - i to je vlastně trénink do situací, kdy jiní lidé se vyjadřují vůči víře útočně nebo zesměšňujícím způsobem. Myslím, že každá jednotlivá zkušenost přemýšlení i rozmlouvání o Bohu ve svůj čas může přinést dobré ovoce. V samotném rozhovoru někdy pomůže nejenom pod tlakem hledat odpovědi na položené zesměšňující otázky, ale také se ptát partnera v rozhovoru, proč si to myslí a pokládat mu otázky a tím ho víc přitáhnout ke společnému hledání odpovědi. A pokud mi Pán Bůh dal alespoň střípek humoru, který nezraňuje, je dobré ho do takových rozhovorů také zapojit. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 13:05)

Martina
Dobrý den otče, přes pul roku ziji s partnerem. Miluji ho a chtela bych si ho i v budoucnu vzít. Při nedávném rozhovoru se ale ukázalo, že pro něho je svatba jenom "kus papíru".(i přesto, že věří v Boha, opovrhuje institucemi) Moc mě to mrzí a snažím se s tím vyrovnat. Modlím se k Bohu a chtěla bych, aby působil v jeho srdci a změnil jeho postoj. Nebo si myslíte, že je možné jít po Boží cestě ve dvou v lásce i bez svatby? Omlouvám se, jestli je moje otázka příliš zmatená a předem děkuji za odpověď.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Víte, je svatba a svatba. Ne každý má vztah k slavnostním ceremoniím a obřadům. Co je ale nutné, je svobodný a uvážený souhlas vstoupit do manželství - to je celoživotního společenství muže a ženy. Takové rozhodnutí je skutečným závazkem a žádá si také jasné slovo před ostatními lidmi – tato žena a tento muž už nejsou volní – patří jeden druhému. Že navíc společnost toto manželství obdaří určitou podporou, je v pořádku, stejně tak, že o tom existuje „úřední“ záznam. Můžete si to zkusit propovídat. Když bude tohle zásadní možné pro Vás oba, cesta dál se jistě také najde. Pokud oželíte slavnostní obřad, lze uzavřít manželství velmi prostě při obřadu jen s knězem a dvěma svědky a dokonce i mimo kostel. Doporučuji Vám se případně obrátit na kněze ve Vašem bydlišti nebo toho, který Vás osobně zná. Může s Vámi vše konkrétně prohovořit. (Odpovězeno: 16.4.2009 v 12:37)

Redakce webu vira.cz
Vážení čtenáři, protože se tento rozhovor setkal s velkým zájmem a přišlo opravdu velké množství dotazů, nedostalo se bohužel na všechny. Adrián Zemek proto některé dotazy zodpověděl ještě v týdnu po rozhovru (s datem 20. 3.) a taktéž přislíbil, že si najde čas, aby v tomto rozhovoru mohl pokračovat. Datum pokračování rozhovoru je čtvrtek 16. 4. od 13:00. Otázky můžete klást již nyní ...
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
- (Odpovězeno: 25.3.2009 v 14:39)

Redakce webu vira.cz
Milý otče Adriane, za redakci i za čtenáře děkujeme za čas věnovaný tomuto rozhovru a za Tvé otevřené odpovědi. Děkujeme zároveň za příslib v rozhovoru někdy pokračovat, a těšíme se tedy někdy na další shledání. Přejeme Ti do Tvého života a Tvé služby vše dobré a Boží doprovázení!
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Nesmírně mě potěšil zájem o nabídnuté téma rozhovoru, množství vašich otázek položených s důvěrou. Mrzí mě, že se zatím na všechny odpovědi nedostalo, ale snad to půjde v budoucnu. Děkuju vám všem za důvěru a otevřenost. Přeju vám víc a víc úspěchu v hledání Boha ve vašem životě a hledám s vámi. (Odpovězeno: 25.3.2009 v 14:39)

Romana
Dobrý den.Cítím se velmi osaměle.Přála bych si najít životního partnera,ale zatím se nedaří.Modlím se,aby mi Pán ukázal cestu po které mám jít.Vždy jsem cítila,že chci svůj život naplnit v manželství.Není moje cítění správné?Někdy jsem zoufalá.Mám 29 let. Děkuji
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Hledání životního partnera je jednou z věcí, ve které narážíme na svou ohraničenost. Nezaleží jen na nás samých, ale i na potenciálním protějšku. Co ze své strany udělat můžeme, je například: Žít dobrý život a stávat se dobrým člověkem všude tam, kde jsem. Pracovat na rozvoji svých předností, cvičit se v překonávání špatných sklonů a chyb. Mít dobré smysluplné povolání. Procovat nějakou vhodnou formou pro potřebné bližní. Vhodně vyhledávat možnost k seznámení účastí na akcích, programech, kam chodí také jiní svobodní vrstevníci. A nenechat si vzít radost ze života, i když hledání může být i delší. Připustit si možnost, že třeba „mám zůstat svobodný/á“, a pokud realita života je zatím taková, tuto možnost přijmout. To neznamená „vzdát to“ a upadnout do smutku a sebelítosti, ale žít přítomnost jako ten, kdo věří, že Bůh mu bezpochyby nabízí kvalitní plný život. A někdy po letech je člověk překvapen … ***
Na webu www.klub-brno.wz.cz naleznete stránky KLUBu: společenství nezadaných katolíků (nad 25 let), fungující od roku 1992. Pořádají různé společenské, duchovní, sportovní akce, víkendovky, divadla, plesy apod. Na těchto akcích je možné navázat třeba jen nová přátelství, ale i nalézt životního partnera. Členové a příznivci jsou z celé republiky, někteří i ze Slovenska, ale většinou pocházejí z Moravy. Členem KLUBU se může stát každý, kdo splňuje podmínky členství.
(Odpovězeno: 20.3.2009 v 15:54)

Tomy
Ahoj Adriáne, premonstráty jsem vždycky považoval tak trochu za "suchary", ale při několika duchovních rekolekcích s tebou jsem musel změnit názor. Nebo jsi jen výjimka? Jak si dnes vedete?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Různá jsou obdarování, rozdílné služby … ale jeden Bůh. A pro něj nejen všichni premonstráti pracují … A myslím, že každý z bratří je v něčem lepší než já. Je na nás, abychom ta různá obdarování slaďovali, a tak při zachování různosti pracovali opravdu společně. Podle sebe dobře vím, že je na čem „makat“. (Odpovězeno: 20.3.2009 v 13:15)

Jana, Havířov
Chvála Kristu! Milý Otče, mám trochu provokativní otázku, totiž jak se slučuje život v klášteře s přikázáním, aby člověk ctil své rodiče. V dospělosti by přece děti měly svou péčí vracet rodičům, co oni jim předtím dali v lásce, ale i materiálně. Není potom vnitřní povolání k řeholnímu způsobu života svým způsobem "zanedbání" péče? Zvlášť když někdo nemá sourozence. Nezaměňuje takový člověk potom, třeba i zcela nevědomě, své egoistické touhy za Boží hlas? Jako protiargument se nabízí jeden obraz z evangelia - o tom muži, co napřed chtěl pochovat svého otce. Ale vystihuje to místo v Bibli právě tuhle situaci? Za případnou odpověď mockrát díky. Zdravím a přeji Vám i sestřičkám do Doksan spoustu požehnání do dalších dnů.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Řeholní povolání není povolání pro každého. Při jeho rozlišování může člověk rozeznávat jeho autenticitu i pod zorným úhlem rodiny, ze které pochází a která ho do jisté míry potřebuje. Když však Bůh při vstupu člověka do manželství, a tedy založení nové rodiny, může říci: Proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce …, může také říci: Pojď za mnou, když volá člověka k řeholnímu životu. V obou případech to neznamená zanechat staré a nemocné rodiče v nouzi, ale vhodně se o ně postarat. Obojí odchod může být poznamenán sobectvím, ale také nemusí … Muž v evangeliu je pravděpodobně napomínán pro svou nerozhodnost a nepřipravenost jít za Kristem. Možná se vyhýbá své odpovědi na Kristovo volání. (Odpovězeno: 20.3.2009 v 13:14)

Maruška
Milý duchovní otče. Dovedete si představit, že by žena - profesorka teologie - dávala exercicie mužům laikům nebo také kněžím, biskupům či dokonce řeholníkům ? Je tato doba ještě daleko ?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Dovedu si to představit velmi dobře. Myslím, že nejedna žena už dávala exercicie také mužům i kněžím. Určitě třeba zakladatelka „Díla Mariina“ Chiara Lubichová. (Odpovězeno: 20.3.2009 v 13:14)

Eva
Dobrý den otče,prosím poraďte mi,jak mám odpovědět na otázku ,kdo stvořil ďábla ,zástupce zla ,je v každém z nás a je jen na naší svobodné vůli , zda ho dokážeme celý život umrtvovat.Že se nám to vždy nedaří,je vidět na každém kroku.Jsou ty naše hříchy činností ďábla?Děkuji za odpověď.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Ďábel byl stvořen Bohem jako dobrý anděl, tedy duchová bytost bez hmotného těla. Poté co odmítl Boha a jeho přátelství svou pýchou, usiluje škodit lidem tím, že jim lže, navádí je ke zlému. Chce, aby se i oni, kterým teď závidí Boží přízeň, ocitli ve stejné „temnotě a chladu“, ve kterých neodvolatelně existuje on sám. Naše hříchy jsou naše hříchy - naše volba a odpovědnost. Často se ani ten Zlý nemusí moc namáhat – podléháme svým slabostem a špatným sklonům. Ale na rozdíl od ďábla to můžeme změnit a napravit. Když litujeme ze srdce, Bůh nám odpouští a pomáhá „začít“ znovu. (Odpovězeno: 20.3.2009 v 13:13)

Michael
Dobry den,pane farari,chci se zeptat na Zleho-respektive Satana v dnesni dobe.Jak mozne se branit zlym duchum,lze to jen modlenim a virou v Boha?vzdyt sam Don Bosco a spousta jinych bojovala s Dablem.Jak je mozne,ze nas neustale pokousi?Je mozne se mu opravdu branit?a co lide pod jeho vladou?je mozne,aby se zmmenili?Dekuji predem
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
První zásadní krok je upřímná snaha žít dobře. V tom člověku pomáhá jeho svědomí a je-li věřící, i společenství víry v církvi. Dále odřeknout se každého zla a vlivu zlého, pokud jsem se do něj nějak „namočil“. Odpouštět těm, kteří mi ublížili, a sám se smířit s těmi, kterým jsem nějak uškodil. Abych to dokázal, potřebuji pomoc od Boha a o tu prosím při hovoru s Bohem – modlitbě třeba svými vlastními slovy: Bože, pomáhej mi v mé situaci … Bible nám říká, že ten Zlý – Satan, se snaží od té doby, co sám svým rozhodnutím odmítl přátelství se svým Stvořitelem, škodit i lidem v jejich vzájemných vztazích i ve vztahu k Bohu. Nástrojem jeho „práce“ je krom jiného i pokoušení – svádění člověka ke zlému jednání. Je dobré vědět, že s oporou v Bohu mohu jeho lákání odolávat a díky své svobodě volit dobro. Lidé, kteří upadnou pod nadvládu zlého, potřebují pomoc ve svém zápase o svobodu od zlého. Tou je přímluvná modlitba ve skupince věřících, modlitba a požehnání kněze a v odůvodněných případech modlitba za vysvobození od zlého – exorcismus. (Odpovězeno: 20.3.2009 v 13:12)

Eva
Dobrý den Otče, Víme že Bůh naslouchá našim modlitbám, ale jak je to ďáblem... "slyší" je také (zná jejich obsah)???
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Ďábel nemůže číst v lidském srdci ani slyšet lidské modlitby, to může jen Bůh. Je ale jako (odpadlý) anděl pronikavě inteligentní – snadno může „odhadnout“ člověka podobně, jak to v míře nedokonalé umíme i my. (Odpovězeno: 20.3.2009 v 13:12)

Dana
Otče jakým způsobem je možné v současné době se zapojit do života církve kolem Doksan anebo Roudnicka? Anebo je možné v klášteře pobýt a pak vykonat životní zpověď?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Kromě účasti na bohoslužbách se zapojovat do dalšího konání v nějaké konkrétní farnosti. Někde mají biblický kroužek či modlitební společenství, někde má mládež své akce, někde jedou na výlet nebo pořádají nějakou pomoc pro druhé … Po domluvě se sestrami by jistě bylo možné přijet například na víkend k sestrám a připravit se na svatou zpověď. (Odpovězeno: 20.3.2009 v 13:12)

Mirek
Je tu už spousta otázek. Mohl byste odpovědět na tu základní, o které má být tento rozhovor: Proč dnes hledat Boha? Díky Mirek
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Myslím si, že hledat proto, protože Boha nemůžeme vidět ani dokázat jeho existenci důkazy na způsob přírodních věd, tedy nemůžeme ho vidět, sahnout si na něj. Myslím si, že stojí za to člověku, který zatím v Boha nevěří a jeho existenci neuznává, položit si otázku "A co když je?" a "Co to pro mě znamená, pokud je?" Hledat proto, protože hledání této odpovědi je součástí hledání pravdy o světě, o životě, o člověku. Hledat proto, že už je tu tolik lidí, kteří radostně říkají druhým "našel jsem". Hledat proto, že možná tahle otázka, jestli Bůh je, zaznívá i v mém srdci. Pak je nejlepší přemýšlet, ptát se, tedy hledat a ne ji despoticky umlčet. Ze zkušenosti víme, že branou k nalezení Boha bývá upřímně vyslovená věta: "Bože, jestliže jsi, dej se mi poznat!" (Odpovězeno: 12.3.2009 v 15:17)

Jaroslav
Netrpíte v klášteře ponorkovou nemocí? Jste tam přeci s tolika ženami sám. Kdy máte volno pro sebe a svoji osobní spiritualitu ? Jak vlastně vypadá život muže v ženském klášteře ?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Aby nedošlo k nedorozumění, nežiji společně se sestrami v jejich klášteře. V rámci areálu obývám samostatný byt. Se sestrami se setkávám ve farním kostele, kam přicházejí na bohoslužby, v jejich kapli, v hovorně, kterou mají pro přicházející hosty, a při případné společné práci či činnosti, ke které také občas dochází. Jsem tam poslán, abych jim jako kněz pomáhal v duchovních záležitostech a sloužil jim svátostmi, protože ony se dobrovolně zavázaly k životu v odloučenosti od světa. Jejich život se většinou odehrává uprostřed zdí kláštera, který se pro ně stal domovem. Kromě této služby sestrám mám na starosti čtyři malé farnosti v okolí, takže se také věnuji službě věřícím i dalším potřebným lidem v okolí. Uprostřed domluvených povinností a úkolů si vždycky musím ohlídat čas na vlastní duchovní pokrok, čerpání i odpočinek. To ale musí každý člověk v jakékoli profesi. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 14:57)

Michal
Zdravím Vás Otče, chci se zeptat, co pro Vás osobně znamená vztah k Bohu, jak Boha vnímáte, kým pro Vás Bůh je. Ďekuji
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Postupně jsem ve svém životě došel k tomu, že je Bůh, jeho existence a to, že mě má rád, snad až jakousi samozřejmostí mého života. V současné době už nemusím bojovat s otázkami, zda existuje, ale samozřejmě se jistě mnohokrát stává, že nerozumím jeho záměru, a proto mohu chybovat. Bůh je pro mě milující, společenská bytost, usilující o přiblížení se mně a každému člověku, aby štěstí, které prožívá, darovala nám lidem. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 14:55)

Petr_Jan_Jakub
Jak evangelizovat někoho, kdo o evangelizaci nechce ani slyšet? Myslím, že se jedná o základní dotaz, na který hledáte odpověď déle nežli já a tak by mne zajímaly vaše postřehy. Děkuji.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Zdá se mi, že nejvhodnější je ptát se lidí v různých situacích, čím jim jako kněz nebo člověk věřící můžu být užitečný. Nabídnout ve škole povídání o církvi v hodině dějepisu, seznámení s dobou vánoční a velikonoční, nabídnout vyučování náboženství, vést kroužek turistický apod. Potom se netajit se svým křesťanským přesvědčením mezi ostatními lidmi. Často pak dochází k různým otázkám, někdy i názorovým přestřelkám a někdy k velmi dlouhým osobním rozhovorům s lidmi, které téma Bůh, víra, církev zajímá. Nikdy bych nevnucoval svoje náboženské přesvědčení tomu, kdo o to nestojí. Jednou ze speciálních činností může být přímá evangelizace, kdy na domluveném místě v domluvený čas pozvaným nebo okolo procházejícím lidem nabízím poselství o Boží lásce a záchraně pro člověka. Obě předchozí formy, osobní svědectví a jednotlivé rozhovory i vlastní evangelizace, jsou podle mě doplňujícími se cestami při zvěstování evangelia. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 14:49)

Eva Zilvarová
Jsem katolička,ale nemyslím si ,že cesta k Bohu vede pouze touto cestou ,jsou jiná náboženství a i oni se jistě dostanou jednou k tomu Nejvyššímu ,i když dodržovali jiná pravidla ,jak se budhista vyrovná s tím ,že reinkarnace neexistuje a nebo katolík s tím ,že naopak existuje?To je přeci zatím tajemství a je to o té víře ? Děkuji za názor
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Je pravda, že stále zůstávají tajemství a neznáme odpovědi na všechny otázky. Dovolím si malý příklad: pokud má člověk možnost jezdit starší škodovkou nebo novým mercedesem, k cíli svých cest se při zachování opatrné jízdy dostane snáze tím autem novým a výkonnějším. Při sledování dějin lidstva a dějin náboženství se zdá, že poznání Boha se může v dějinách mezi různými kulturami lišit, a dokonce i v současnosti se mohou objevovat rozdíly v pochopení Boha a následně ve správné náplni lidského života. Myslím, že si Bůh přeje, aby ho každý člověk poznával víc a víc takového, jaký opravdu je, a že pro to Bůh ze své strany dělá jisté kroky. Někdy říkáme, že se Bůh zjevuje. Pro lidi určité doby a určité kultury nemusí být aktuálně toto Boží sebezjevení přístupné či srozumitelné, a tak podle mě dochází k rozdílnému náboženskému poznání i prožitku. My křesťané jsme přesvědčeni, že k vrcholnému sebezjevení Boha lidem došlo v Ježíši Kristu. Různá náboženství v sobě mohou obsahovat různou koncentraci Božích výpovědí o sobě, a také proto se, myslím, liší. Že nad tím vším zůstává Boží přání každého člověka dovést k sobě, tedy k cíli lidského života, je přesvědčení katolické církve. A tak zpátky k příkladu: ve chvíli, kdy poznám, že je "lepší" jezdit novým mercedesem, nestydím se odložit starou škodovku. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 14:34)

Chvála Kristu,otče ,prosím,múžete mi pomoci,jak má vypadat sv.smíření.MUSÍ ČLOVĚK VYJMENOVÁVAT HŘÍCHY,KONKRÉTNĚ,čí stačí jen všeobecné doznání a lítost s prosbou k Bohu za ospuštění.Za odpověď předem děkuji.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Kdykoli Boha prosím o odpuštění, Bůh mi ho dává. Nádherným a velmi účinným krokem ke smíření s Bohem a lidmi je přijetí svátosti smíření. Cesta ke svátosti smíření začíná ve chvíli, kdy toužíme změnit svůj život. Konkrétně to může mít podobu zpytování svědomí, pohledu zpátky, uvědomit si své chyby a chtít je napravit. Dalším krokem je vyznání těch nejpodstatnějších vin při zpovědi, aby se má vnitřní touha po změně k lepšímu projevila také vnějším krokem, abych překonal přirozené tíhnutí svoje chyby příliš omlouvat a nepřiznávat si je. Církev mi prostřednictvím rozhřešení kněze potvrzuje postoj milosrdného Boha ke mně a uložením pokání mě povzbuzuje udělat první malý krůček na cestě dobra, pro kterou jsem se rozhodl. Osobní prosba za odpuštění a slavení svátosti smíření se v životě křesťana doplňují, nevylučují. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 14:24)

Maria
Je mi smutno samej na tejto ceste zivotom a kedze sa mi nezdarilo najst zivotneho partnera, tak prosim aspon o pokoj a radost do mojho srdca, ten vsak akosi stale neprichadza, pytam sa Boha, co teda vlastne, ale nepocujem ziadnu odpoved. Snazim sa pomahat inym a sluzit, ako viem. Co robit?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Může se stát, že člověk nenajde životního partnera po dlouhou dobu ve svém životě. Může to mít různé důvody. Někdy má člověk ve svém okolí málo příležitostí najít si životního partnera. Někdy je třeba větší odvahy k účasti na akcích vrstevníků i jinde než tam, kde bydlím, a ve známém prostředí. Pokud je člověk přesvědčený o povolání do vstupu do manželství, může hledat svého životního partnera s nutnou opatrností i prostřednictvím vhodné (křesťanské) inzerce. Někdy se ale může stát, že Bůh nabízí člověku plný a hodnotný život s druhými a pro druhé, i když nevstoupím do kláštera, nestanu se knězem a nenajdu životního partnera do manželství. Takový člověk může být povolán nasadit se pro druhé velmi hodnotným a velmi zásadním způsobem. Příklady lékařů, vědců, misionářů, objevitelů nám to ukazují. Vyrůst ze sobectví k lásce znamená stát se člověkem tak, jak nás k tomu Bůh volá. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 14:19)

martina
dobrý den pane faráři, chtěla bych se zeptat, jak prožíváte den s Bohem , popř. jak se modlíte ? děkuji za odpověď jsem věřící a bude mi 33
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Raduju se ze dnů, kdy se mi podaří vstávat s myšlenkou na Boha a poděkováním za jeho dobrotu. Nejčastěji v týdnu začínám mší sv. společně se sestrami v jejich kapli, pak modlitba breviáře, která pokračuje i v poledne, večer a před spaním. Často mě provází vědomí, že tam, kde zrovna jsem, nejsem sám, ale je tam se mnou Bůh. Modlím se někdy střelnými modlitbami, kdy Pánu Bohu v té konkrétní chvilce říkám "Pane, moc Ti děkuju, teď tě tady zvlášť prosím za ..." Otvírám Písmo a přemýšlím o kousku z něho, abych načerpal posílení do svého života a byl s Bohem jaksi výlučně. Někdy se modlím některou z pobožností, ať už s lidmi, nebo sám, jako je křížová cesta nebo růženec. A jsem šťastný, když se mi daří Pánu Bohu dávat každé setkání, každou práci, každé snažení svého dne. A věřím, že to může být s Pánovou pomocí stále lepší. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 14:14)

Jak mám pochopit, že dva lidé přibližně stejných "kvalit" projiží zcela rozdílné životy - jeden život plný neštěstí, druhý život sťastný a spokojený. Proč by bůh dopouštěl takovou nespravedlnost. Není vše jen slepá náhoda? Děkuji z Prahy
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Jedna z nejtěžších otázek, která může být položena. Alespoň pár střípků: Máte pravdu v tom, že vnější situace může podstatně ovlivnit prožívání našeho lidského života. Např. život lidí za války je jiný, a vlastně mnohem těžší, než v době míru. Válku ale začínají lidé, ne Bůh. Každý člověk má svobodu, díky které může aktivně přistoupit ke své životní situaci, k vnějším podnětům, a v rámci svých sil a možností zanechávat stopu dobra v běhu lidských dějin. Život šťastný a spokojený může prožívat i člověk, který se potýká s nejrůznějšími životními obtížemi, a naopak ten, kdo má v životě všechno, může být prázdný a nudit se. Ale co je rozhodující, volí vždycky dobro podle svého nejlepšího svědomí. Myslím, že dříve nebo později takový člověk nezůstává sám, ale že je podporován dalšími stejně smýšlejícími. Čas na definitivní zhodnocení podle poselství Bible a křesťanství přichází až na konci života každého člověka (proto je možné ve svém životě napravovat předchozí chyby) a konečné projevení Boží moudrosti, dobroty a spravedlnosti nastane až s ukončením života světa, jak ho známe, a příchodem Božího království v plnosti. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 14:06)

luckaj.
Co dělá řád premonstrátů a liší se poslání žen premonstrátek od mužů? Díky.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Premonstráti od počátku (v roce 1120) zakládali své kláštery jako podvojné. V blízkosti mužského kláštera (asi do 50 km) býval zakládán ženský klášter. Premonstráti byli činní mezi lidmi, kázali, vyučovali, sloužili svátostmi, objížděli obce. Sestry setrvávaly v tichu vlastního kláštera, aby se mohly lépe s Bohem spojit, a živily se prací vlastních rukou. Často se jejich život odpoutaný od běžného života ve světě stává jakýmsi znamením, že všichni nakonec dosáhneme cíle svého života v náruči Boží. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 14:02)

Jarda Kotrbavý
Slyšel jsem o akcích pro dívky a ženy v Doksanech. Je možné přijet do Doksan a udělat si tam duchovní obnovu, když jsem muž?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Sestry v Doksanech nabízejí možnost duchovní obnovy dívkám a ženám. Asi by bylo nejvhodnější obrátit se na nějaký mužský klášter. Můžete se zeptat v některém mužském klášteře ve svém dosahu. Také v některých větších farnostech se konají duchovní obnovy otevřené mužům i ženám. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 14:00)

Jaroslav
Můžete mi, prosím, poradit, kde si je možné obstarat Nový zákon z Bible? Na koupi kompletní Bible nemám, bohužel, dostatek peněz.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Nový zákon Vám rádi zašleme z redakce webu Víra.cz. Napište nám, prosím, Vaši adresu na e-mail: vira@vira.cz (Odpovězeno: 12.3.2009 v 13:59)

Jarka Sirotková
Otče, "žít jako znamení", jak?dnes?v Čechách? Samozřejmě s chybami, jsme lidé,-poraďte nám.Necítit se osamělý, naivní. Děkuji, a díky za úsměv. Jarka
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Uvědomovat si dary, které nám Bůh dává, radovat se z nich, ptát se, jak mohu posloužit někomu, kdo je v mé blízkosti a potřebuje to, pěstovat hodnotné setkávání s druhými, zapojit se do života církve. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 13:58)

moravák
Proč hledat Boha-odmalička mě rodiče vtloukaly do hlavy že jsem k ničemu,že nic neumím,že jsem hloupí a všem jen ubližuji.Zklamávám Boha i své bližní.Navíc,že jejich víra je ta božská a má,že nestojí za nic.Vytloukaly ze mne víru-Bohem,proč mám tedy hledat Boha,když vynikají mí rodiče,kteří jsou úžasní,chytří a úspěšní před lidmi.- Omlouvám se,že jde o osobní dotaz.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Když tak přemýšlím o Vaší otázce, říkám si, jestli rodiče jako ti, o kterých píšete, že ve víře žijí mnoho let, na tom nejsou hůř než někdo, kdo osobní život z víry teprve poznává a rozvíjí. Na druhou stranu ani po letech života z víry se člověk nevyhne chybám, omylům a zápasům. A dále to, že někdo žije hezky život z víry, pro mě může být povzbuzením, že taky já tím směrem se můžu vyvíjet a zrát. Nikdy bychom neměli druhé necitlivě srážet jenom proto, že jsou teprve na začátku nebo hledají. Jsem přesvědčen, že Bůh se raduje z každého člověka, který žije upřímně a poctivě a naplno podle toho, co do přítomné chvíle poznal a čemu se naučil. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 13:43)

Libor Hanzalík
Chvála Kristu Otče, ikdyž se snažím modlit, chodit do kostela, tak přes to nejsem stoprocentní v životě. Mám žádosti, je mi 22.let.Někdy na mě padne úzkost, pak nejistota. Nevím, jak být co nejblíž Bohu. Ano pomodlím se, ale pak jako bych zapoměl a mluvím s ostatníma stejně. A pak si to uvědomím.Asi je špatné se snažit být jiným. než ostatní.To co dělájí oni, se mi někdy nelíbí, aláë já to také dělam.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Je moc dobře, když člověk nevidí sám sebe jako vždycky nejlepšího mezi ostatními, ale pravdivě si přiznává, že chybuje a potýká se s těžkostmi stejně tak jako druzí lidé. To je moc dobrá základna pro další růst. Když se kriticky díváte na svůj život a uznáváte, že chybujete, dovede Vás to k potřebě hledat a přijímat Boží pomoc, žít z poznání, že když se snažím o dobro, nedělám to jen z vlastních sil, ale Bůh se postavil za mě, inspiruje mě k dobrému, podporuje, chrání před zlem. S tímhle v životě počítat znamená Bohu věřit. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 13:40)

Aja
Dobrý den,pane faráři,chtěla bych Vás poprosit o radu.Jsem několik let šťastně vdaná,máme spolu dva krásné,zdravé kluky,které se snažíme vést k víře-starší půjde letos k prvnímu svatému přijímání,tady problém není.Problém je právě v manželovi.Za posledních pár let se vzdálil Bohu a už vůbec nechodí do kostela,natož ke svátostem (snad jen o vánocích a velikonocích).Ale je pořád věřící,i když to moc najevo nedává.Svatbu jsme měli v kostele,chodili jsme každou neděli do kostela,modlili se doma spolu...Ale postupem času,ani nevím jak se to stalo,přestal chodit do kostela a doma se modlit.Snažím se ho přimět zpátky,a povzbuzovat ho k víře, ale mám pocit,že je to zbytečné, a mám strach, že tím ho jednou odradím uplně. Nehádáme se kvůli tomu, máme spolu jinak moc pěkný vztah, děti podporuje k víře, sám vozí syna na náboženství.Připadá mi to spíš z jeho strany jako lenost nebo lhostejnost.Poraďtě mi, prosím,co můžu pro manžela udělat,mám ho přece ráda a záleží mi na jeho dobru. Moc vám děkuji, a omlouvám se za tak dlouhý dotaz.
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Nesmírně se těším z otevřenosti Vaší otázky a s jistou ostýchavostí se pokusím nabídnout nějaký podnět. Je moc dobře, když budete manželovi stále dál projevovat svoji lásku, aniž byste ho chtěla předělat podle své představy. Nebojte se ale do Vašeho vzájemného života i rodiny nekonfliktně vnášet úžasnou hodnotu osobního života s Bohem, z víry a z Vašeho života v církvi. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 13:36)

Pavla Kač.
Vážený otče Zemku,denně de modlím,aby mě Bůh vedl cestou,kterou mi určil.Neumím najít hranici mezi osobní zodpovědností a skutečností,že bez Pána nezmůžeme a nejsme nic.Kde je hranice mezi pokorou a zodpovědností?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Jak rozumím pokoře ve vaší otázce, tak je to nejspíš vědomí, že Bůh je ten větší, mocnější, moudřejší, lepší. A na tohle nezapomínat v každodenním životě, to je vlastně pokora. Tomu nebrání pomáhat všude tam, kde umím a mohu. Ale dělám to tak beze strachu, že bych musel všechno zařídit já. (Odpovězeno: 12.3.2009 v 13:33)

Lída Křiv.
Mily Adriane, jak hledáš Boha v pohanském prostředí? A co děláš, když je Ti smutno?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Víš, Lído, asi největší posilou je, že On stále hledá mě a je se mnou. Recept na smutek mám jeden – je to prevence. Snažím se povídat s Bohem, být v přátelském kontaktu s lidmi, nakolik to na mně závisí, vhodně odpočívat, poslechnout si pěknou hudbu, přečíst knihu … (Odpovězeno: 12.3.2009 v 13:11)

Klára
Zajímalo by mě, jak jste mohl vykonávat funkci generálního víkáře, když jste nikdy nepůsobil delší dobu jako farář v terénu. Terénem nemyslím Prahu, Plzeň nebo klášter Strahov, ale pořádnou venkovskou farnost s plesnivou farní budovou, padajícími kostely a dodnes "komunistickými" radnicemi v západočeském pohraničí. Mohl jste vůbec chápat potřeby a těžkosti tamních farářů? Zajímal jste se o ně a pravidelně je navštěvoval?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Služba generálního vikáře se mi nevykonávala lehko. Bylo toho tolik, co jsem nevěděl, neuměl … Naštěstí jsem se mohl opírat o Boha i o spolupracovníky a přátele, takže jsem na to nebyl sám. Navíc jsem se nikdy za takovou či podobnou službou nehnal … Taky si myslím, že člověk nemusí, ba ani nemůže prožít vše, co prožívají druzí lidé, aby jim mohl pomáhat, být za ně zodpovědný například jako jejich biskup nebo farář. To základní je snažit se o otevřenost k nim a kvůli Bohu se znova a znova snažit je mít rád … A nemyslete si, ani já jsem vždycky nebydlel ve vatičce … Máte určitě pravdu v tom, že je důležité navštěvovat kněze v diecézi. Byl jsem si toho vědom a snažil jsem se o to. Bylo to dost? Jistě ne, bylo by to třeba mnohem víc. Obnova far, kde bydlí kněz nebo kněží, byla spolu se zajištěním místnosti pro setkávání farního společenství prvořadou starostí našeho plzeňského biskupa, i mou. Bohu díky, v té oblasti se i s pomocí sponzorů a zejména biskupství Regensburg podařilo opravdu hodně uskutečnit. (Odpovězeno: 11.3.2009 v 15:22)

Katka
Dobrý den,otče,chci Vám položit dotaz,který možná dostáváte často,možná mi nebudete moci ani konkrétně odpovědět.Již nějakou dobu mám pocit,že ve svém životě zažívám určitou "krizi víry",jsem spíše introvert a pesimista,matka dvou malých dětí-(6 let a 3 roky)-Bohu díky,zdravých,veselých,i když taky dost divokých a "náročných",vím,že pro růst víry své i víry v rodině příliš nedělám(manžel je také věřící),i když se snažím věnovat ve volných chvílích modlitbě,Písmu svatému,přesto mám v sobě intenzivní pocit vyprahlosti a zbytečnosti,zmatku.Nemáte,prosím,nějaký "osvědčený recept" či radu,jak se znovu naladit na ty správné "vlny Boží".Mockrát děkuji za odpověď a přeji hojnost Božího požehnání
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
V každé životní situaci a stavu bude náš život s Bohem vypadat trochu jinak. Vždyť jiné možnosti k modlitbě a četbě Písma či další duchovní literatury má kněz bez odpovědnosti za vlastní rodinu nebo řeholnice v klášteře a jiné matka či otec dětí. Hledejte správně vyváženou zbožnost – není to jen v délce modliteb, ale více v upřímnosti před Bohem a v úsilí žít v pokoji s lidmi. Nezapomeňte, že i o Vás osobně má dobrý Bůh zájem, chce Vaše štěstí, má Vás rád. Stavějte na této jeho lásce … Vhodné je také přátelit se s dalšími rodinami praktikujících věřících, povzbuzovat se a čerpat ve společenství. (Odpovězeno: 11.3.2009 v 15:20)

Slyšela jsem informaci, že v Mongolsku byli první křesťané pokřtěni až v r. 1995. Není to chybná informace? Myslím si, že alespoň malé skupinky křesťanů tam už byly dříve? Děkuji
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Na internetu jsem našel, že už v 19. století přicházeli křesťanští misionáři do Mongolska. A možná to bylo už dříve. Když byli v 16. a 17. století až v Číně. V Indii byli ještě mnohem dříve. Podle tradice tam doputoval apoštol Tomáš a jeho žáci - tedy dokonce v 1. století n. l. (Odpovězeno: 11.3.2009 v 15:20)

džindža
A kde je to lepší, u biskupa v roli generálního vikáře nebo u sester v tichu kláštera ?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Na první zamyšlení se mi chce říci, že v „tichu kláštera“. Není to tak obtížná a vyčerpávající situace. Na druhé straně už dobře vím, že je vždycky dobře tam, kde žiji a pracuji s vědomím, že mě tam chce Bůh mít. A v každé službě, pozici ode mě žádá, abych do toho dával vše, co mohu a umím. (Odpovězeno: 11.3.2009 v 15:20)

Katka V.
Pane faráři, zajímalo by mě, když Adam a Eva měli Kaina, Ábela a jako třetí se narodil Šet. Ten si našel ženu i Kain si našel ženu, ale není tam vysvětleno, kde se ty ženy vzaly. Byl jenom Adam, Eva a jejich 3 synové. Neumím si to vysvětlit. Děkuji
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Máte pravdu, že se to v Bibli přímo nevysvětluje. Jednou z možností je, že mezi prvními lidmi stvořenými Bohem a osobou Kaina bylo více generací. Bible nechce být učebnicí historie nebo kronikou v dnešním slova smyslu, ale jejím poselstvím jsou zejména poznatky o Bohu a jeho vztahu k lidem a jak podle toho správně žít. O trochu obsáhlejší odpověď na Vaši otázku naleznete zde (v sekci Otázky a odpovědi). (Odpovězeno: 11.3.2009 v 15:18)

M. Džej
Jak je to u kněží a řeholnic - hledají taky Boha?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Jistě, hledají. Hledání má více rovin. Nejprve člověk hledá odpověď na otázku, zda existuje Bůh. Pak jak ho poznat, kdo by mi mohl v jeho poznávání pomoci. A nakonec zbývá poslední rovina hledání – jak mám žít, aby to bylo v souladu s tím, jak jsem Boha poznal, jak ke mně promlouvá. A to je hledání na celý další život … (Odpovězeno: 11.3.2009 v 15:18)

GABA
pane farari, chtela bych se zeptat, jestli je hrich, kdyz jsem katolicka a chodim do evangelicke skupinky, je tam lepsi kolektiv
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Pokud by Vaše situace byla taková, v by ve Vašem dosahu nebylo žádné společenství praktikujících katolíků a hrozilo by Vám, že v ateistickém okolí budete svou víru ztrácet, může Vám i společenství evangelických křesťanů pomoci. Navíc bude moc dobře, když budete svou katolickou víru hlouběji poznávat jak četbou, tak při občasné návštěvě živého společenství katolíků v nějaké ze sousedních farností nebo třeba při celodiecézních akcích. Leccos se nabízí i na stránkách různých farností nebo jednotlivých biskupství. (Odpovězeno: 11.3.2009 v 15:17)

Jindra
Neumím riskovat, mám vnitřní zábrany se pro něco důležitějšího rozhodnout /např. změna zaměstnání/ i když po tom toužím . Dlouhodobě dělám práci, která mě neuspokojuje, vztahy mezi lidmi také nejsou dobré. Nemám ale odvahu něco změnit. Když se mi naskytne nějaká příležitost, tak se modlím o poznání Boží vůle, ale pak se do toho tak zamotám, že špatně spím a mám obavy něco podniknout. Je to začarovaný kruh: vyčítám si potom, že jsem měla sebrat odvahu něco udělat. Pomozte prosím, jak tady najít Boha a jeho vůli! Jak s pomocí Boží se vnitřně uzdravit a zbavit se obav a strachů?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Každý máme nějaký temperament a souvisí s naším prožitkem štěstí v životě, když se s ním naučíme v životě dobře zacházet. Nedostatky, o kterých píšete, člověk může do jisté míry překonávat tím, že "nacvičuje" jejich překonávání v drobnostech. Postupně se odvažovat "riskovat" překonávat zábrany, dělat rozhodnutí, když vnitřně váhám - pokud by se tím nestala nějaká velká nenapravitelná škoda. Jsme povolání k pokoji, tak je dobře učit se smířit na druhé straně s určitými hranicemi a se svým základním laděním se naučit pracovat. Trápit se výčitkami nemá cenu, lepší je poučit se z toho, co se stalo, a příště se pokusit udělat to lépe. Pokud mě obavy a strach nadmíru obtěžují v životě, je možné hledat pomoc v přímluvné modlitbě za osvobození, vnitřní uzdravení a v závažných případech vyhledat i odbornou pomoc. K tomuto tématu se lze více dozvědět např. v knížce "Ježíš, lékař duše i těla" od Eliase Velly. (Odpovězeno: 10.3.2009 v 11:12)

Jan
Chtěl bych žít život dobrý a užitečný, jak v rodině, tak i v zaměstnání. Mám však stále v sobě nějaké zábrany, takové vnitřní sevření a strach z lidí, z různých událostí, nevím si rady při různých rozhodováních apod. Modlím se za mír a vnitřní pokoj a za Boží vedení ve svém životě. Co mohu pro to ještě udělat, aby můj život nebyl stále sevřený strachem co a jak mám dělat?
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Každému se stává, že si někdy neví rady při rozhodování. Často až později dokážeme správně posoudit, jestli jsme udělali dobré nebo špatné rozhodnutí. I ze svých chyb se můžeme učit. Před zásadnějšími rozhodnutími člověk většinou cítí určitou obavu nebo strach, ale neměl by to být strach, který mu zcela zabraňuje uskutečňovat to, co má za dobré. Pokud by to tak bylo, je dobře hledat kořeny tohoto strachu, třeba i konzultací s odborníkem. My lidi jsme různí typové, jsou ranaři a jsou tichošlápci, jsou extroverti a introverti ... A vždycky je to obdarování a dar, se kterým se dá pracovat. (Odpovězeno: 10.3.2009 v 10:37)

Mariana
Prosím o radu, jak žít každodenní život podle Boží vůle, jak ji poznat a jak se podle ní rozhodovat v různých životních situacích. Vím, že je důležitá modlitba, spoléhat na Boží vedení - ale jak se v určitých záležitostech rozhodnout? Např. volba partnera, povolání, změna zaměstnání atd. Děkuji předem za radu
Adrián Pavel Zemek OPraem.:
Myslím, že je potřeba chtít s Bohem počítat, potom každý den s ním navazovat kontakt, povídat si - modlit se, číst Bibli, přemýšlet o ní, děkovat za to, co mně Bůh dá, prosit o jeho pomoc. Když jsme takhle otevření, Bůh nás vede. Hledání životního povolání. Na budoucí povolání je dobré se připravovat prosbou k Bohu o jeho pomoc v mém hledání, a to ještě dlouho před tím, než jsem ve věku, kdy před volbou povolání a stavu bezprostředně stojím. Pak je dobré „naslouchat hlasu svého srdce“, tedy ptát se a zkoumat, k jakému životnímu povolání a stavu se cítím přitahován – k manželství a k rodině, ke kněžství, k životu zasvěcenému Bohu anebo k životu svobodného člověka, který věnuje své síly a schopnosti k prospěchu lidí a (proto) nemůže mít vlastní rodinu. Je vhodné znát pokud možno z blízka život v manželství nejen podle zkušeností z vlastní rodiny, ale třeba i od přátel a dalších příbuzných, kde vidím, že žijí hezké manželství. Pokud uvažuji o kněžství, platí to i o poznávání života kněze či kněží, kteří mě zaujali a vedou povzbudivý věrný život. Totéž u zaměření na možnost povolání k životu zasvěcenému Bohu – je dobré poznat nějaká řeholní společenství. Dále se mohu radit s moudrými lidmi, kteří mě znají a mají rádi, o tom, co prožívám, k čemu tíhnu, jaké otázky při přemýšlení o svém budoucím povolání mě napadají. Tak dříve či později obyčejně dospěji k poznání, jaké povolání mi Bůh nabízí. A mohu činit praktické kroky k jeho naplnění: hledat, pak prožívat známost. Přihlásit se k formaci a studiu pro kandidáty kněžství, seznámit se s konkrétním řeholním společenstvím, které mě oslovuje, a stát se kandidátem, kandidátkou na vstup do něho. (Odpovězeno: 10.3.2009 v 10:35)

Sekce: Online rozhovory   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Témata: víra  |  svědectví  |  společnost  |  spiritualita, život z víry  |  osobnost, osobnosti  |  křesťanství

[nahoru]

 Odkazy 
 na jiné weby

 Papež František 

 Dominik Duka

 Miloslav Vlk

 Vojtěch Kodet 

 Tomáš Halík

 

iEncyklopedie: on-line slovník

víry čerpat
sílu k životu.
Vira.cz

Najdete nás na Twitteru:

 


 

Obsah vira.cz dle abecedy:

A  B  C  D  E  F  H  I  J 
K  L  M  N  O  P  R  S 
T  U  V  Z  číslice

Náhodný tip

Vše má svůj pravý čas
Prosté úvahy o tom, jak dobře žít





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 1998 - 2016 Vira.cz | Mobilní verze