Sekce: Knihovna

Notker Wolf

I Bůh má svou slabou stránku – srdce

z knihy Andělé v kurzu , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Musela být úžasná. Úchvatná a strhující. Člověk ji jednoduše musel milovat – nebo se jí bát. Nic nedělala polovičatě. Byla rázná, přímá a měla smysl pro humor. A byla svatá. Alespoň tak se to říkalo po její smrti už před čtyřmi sty lety. Tušíte, o kom to mluvím? Ano, samozřejmě, o Terezii z Avily.

S tak vitální světicí, jako je tato Španělka, se lze setkat jen vzácně. Jak se říká, dokázala se do toho pořádně obout, když jí něco chutnalo a když chtěla trochu dopřát svému tělu. Jenže se také uměla hluboce ponořit do Boha, když chtěla udělat něco pro svou duši. Žila s hlavou v nebi a s nohama pevně na zemi, a to je na ní to nejúžasnější. „Když půst, tak půst, a když křepelka, tak křepelka,“ tak znělo její okřídlené heslo. U této dámy nemělo přijít zkrátka ani jedno, tělo ani duše. Proto radila svému příteli: „Dopřej svému tělu něco dobrého, tak aby duše měla chuť v něm bydlet.“ Mohli bychom se od ní učit, co to znamená být radostným křesťanem.

Tím se ale nezavděčila zdaleka všem. Byla to žena, která na svém mezku sjezdila křížem krážem celé Španělsko a při tom založila sedmnáct klášterů, napsala tisíce dopisů a dopisovala si dokonce i s papežem a se španělským králem. Jedni ji milovali, zatímco druzí se jí hrozili. Od církevních hodnostářů si vysloužila hanlivé přízvisko „nepokojná tulačka“ a udání u inkvizičního tribunálu. To, co ji přimělo neházet flintu do žita, bylo její bezprostřední spojení s Bohem. Oslovovala ho „Vaše Veličenstvo“ a zároveň s ním mluvila velice důvěrným tónem dočista o všem. Jak říkávala, modlitba není „nic jiného než rozhovor s přítelem, se kterým se často a rádi scházíme mezi čtyřma očima, abychom si s ním promluvili, protože jsme si jisti, že nás miluje“. Odtud tedy čerpala sílu a neohroženost. Říká se, že Terezie byla tak statečná a odvážná „jako pravý muž, a to chlap s pořádnými vousy“.

Možná to je právě to, co z ní dělá světici. Nevyvěšovala si svoje úspěchy na prapor. Dobře věděla, že i ten nejsilnější člověk potřebuje Boží vedení, aby mohl konat dobro. Také věděla, jak nejsnáze proniknout k Bohu: „Člověk musí vědět, jak chytit Boha za srdce, protože to je jeho slabou stránkou.“

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Hledá se spojenec pro život
• Duch svatý – vzdálený a nepochopitelný?
• Nedělní kázání – bolestná kapitola
• Zlé vzpomínky nemusí být celoživotním strašákem
• Neohýbat hřbet – řeholnice na tanku
• Když je člověku ze všeho do breku
• Ve středověku si lidé představovali Boha jako nelítostného soudce