13.6.2012 (Foto: IMa)

Zapomeneme-li na srdce, přestaneme být lidskými...

Především střez a chraň své srdce,
vždyť z něho vychází život. (Bible, Přís 4,23)

Ve své moudré radě pisatel biblické knihy Přísloví uznává, že srdce je jádrem života člověka. Je centrem těch rysů, které nás činí lidmi, oproti zvířatům, která jsou odkázána na instinkt. Zapomeňte na srdce, přeceňte úlohu tělesných smyslů, a staneme se zvířaty! Lidské srdce je však počátkem osobnosti každého jedince.

Srdce je symbolem lásky,
ale bohužel už i prázdné sentimentality

Metafora "srdce", která se v hebrejské Bibli vyskytuje více než osm set padesátkrát, představuje univerzální symbol, který má v mnoha jazycích mnoho různých významových vrstev. Každý rok nám v den sv. Valentýna obrovská červená srdce na pohlednicích a dárcích připomínají, že srdce je symbolem lásky. Možná se teď pojí také s prázdnou sentimentalitou.

Bůh mluví k našim srdcím

Lidé si však přesto uvědomují, že ve středu všech našich vztahů je něco víc než jen intelekt nebo jen cit, což umožňuje, že se obracíme sami k sobě a jeden k druhému. Není tedy divu, že křesťané zjišťují, že Bůh mluví k našim srdcím. Bible nám říká, jak Bůh měl otevřené srdce pro člověka, ještě než on otevřel své jemu, a jak nám neustále přichází vstříc, aby obnovil náš vztah k němu.

Člověk uvažuje v srdci o své cestě,
ale jeho kroky řídí Hospodin. (Přís 16,9)

Srdce, naše skutečné já, nelze ztotožňovat s rozumem, citem ani s vůlí. Všechny tyto tři položky jsou v něm v rovnováze. Být "doma v srdci" znamená být pravdivý sám k sobě, být citlivý na hlas svědomí a žít v souladu s vlastní přirozeností. Síly těla, emocí, mysli a vůle jsou tedy sjednoceny v srdci. Je jasné, že se také zaměřuje na nejniternější část lidské osobnosti, na místo, kde se setkávají lidé a Bůh.

Se svolením zpracováno podle knihy Touha,
kterou vydalo nakladatelství: Návrat domů
Několik kapitol z knihy naleznete zde
Redakčně upraveno