„Vážený pane Škarvado, jedním dechem jsem přečetl vaši knížku rozhovorů. Moc mě oslovil váš životaběh. A trochu Vám taky závidím: prožil jste napínavý, zajímavý a plodný život.

Já mám ale život před sebou. A s obavami nyní hledím do budoucna: (terorismus, narušené životní prostředí, rostoucí nezaměstnanost, smutný stav politiky, mnohé nemoci, vrtkavost lidských vztahů atd.). Co byste k tomu řekl mně? Jak já se mám vydat do života? Čeho se mám držet, abych se za takových šedesát let mohl ohlédnout zpátky jako vy?“ (Jiří)




„S obavami hledíte do budoucnosti“. Myslíte, že já jsem podobné obavy neměl? Když mě gestapo zavřelo tatínka, když jsem nevěděl, zda se mi podaří ukončit gymnázium, když jsem se potom po ukončení studia v Římě najednou dozvěděl, že se nemohu vrátit do vlasti, nebylo to moc veselé.

Ale když ono je to všechno v režii Boha, který nás miluje. A z té knížky rozhovorů jste poznal, že to nakonec všechno dopadlo dobře a já jsem přesvědčen, že dopadne dobře i moje konečné setkání s Bohem. Tak čeho bych se bál?

(Z internetového rozhovoru s biskupem Škarvadou na www.vira.cz)