Nebezpečí pornografie spočívá v tom, že zprostředkovává nereálné a nepravdivé chápání sexuality (a člověka vůbec), které poškozuje lidskou důstojnost. Ještě více se to ozřejmí, když se srovná jev pornografie se znázorněním brutality, nebo když se prostě zamyslíme nad tím, jak se oba tyto fenomény vyskytují dnes často společně a vzájemně se posilují. Pro moderní zábavní i informační media jsou právě brutalita a pornografie velmi typické.

Neproblematičtější v první řadě snad ani nejsou brutální a obscénní výjevy, nýbrž to, co je konkrétním výjevem řečeno. Tyto scény škodí důstojnosti a pravé humanitě člověka. K tomu dochází, když člověk není uznáván jako osoba se svým vlastním smyslem, nýbrž pouze jako nástroj uspokojování přání jiných. Důstojnosti člověka totiž spočívá m.j. v tom, že každý má svůj vlastní život, svou vlastní historii a že ho nikdo nesmí vykořisťovat, aniž by se přitom mohl zbavit odpovědnosti za následky tohoto chování. Do jaké míry odporují tedy brutální a pornografické výjevy této lidské důstojnosti?

1. Zvěcnění člověka v zobrazování brutality

Představování brutality způsobem, který nevyvolává soucit, ochotu k pomoci nebo podobný sociální postoj vůči oběti, nýbrž slouží pouhé zábavě, tedy brutalitu zlehčuje nebo dokonce oslavuje, dělá lidskou osobu pouhým objektem. Divák se nemá vžívat do bolesti představovaných událostí, nýbrž si má užívat nervového vzrušení, které tato zobrazování způsobují. Člověk tu není ukazován jako osoba, vůči níž je člověk odpovědný, nýbrž jako materiál, jímž se disponuje, aniž se člověk stará o další následky tohoto jednání. Tento neosobní náhled nemůže prospívat lidské solidaritě, nýbrž vede naopak k otupělosti vůči bolesti a k egoistickému, smyslnému postoji vůči lidské nouzi.

2. Zvěcnění člověka v pornografii

Také pornografie vede k tomu, že nepředstavuje člověka jako osobu a neprobouzí vůči němu pocity odpovědnosti, nýbrž ho vede k tomu, aby měl ze sexuálních procesů požitek jako z čistě smyslového dráždění. Sexualita se tu nezasazuje do souvislosti lidského života a vztahu, nýbrž je zvěcněna a zbavena důstojnosti jako pouhý vyměnitelný objekt požitku. Sexualita je zde oddělena od skutečného partnerského setkání.

3. Devalvace ženy

Pornografie přispívá obzvlášť ke znevažování ženy. Ta je tu představována v roli, v níž má téměř výhradně sloužit smyslovému požitku muže. Má stavět na odiv svůj tělesný půvab, aniž by byla vnímána jako osoba, aniž by se braly vážně její vlastní potřeby a problémy. Ideálem je přitom výhradně mladé ženské tělo. Stárnutí představuje pouze umenšování její ceny. V pornografii se tedy provozuje propaganda, která je v diametrálním protikladu k jakékoliv snaze o zrovnoprávnění ženy v moderním světě a přispívá k vykořisťování ženy.

4. Nezralé vlastnické vztahy

Z psychologického pohledu je v brutálních a obscénních výjevech ukazován člověk odlidštěným a nedůstojným způsobem. Člověk není osobou s vlastní hodnotou. Je věcí, která se nepojímá jako bytost se svým vlastním osudem, nýbrž pouze jako předmět pudového uspokojování, věcí, k níž se zaujímají také pouze povrchní vlastnické vztahy. 

5. Člověk se stává věcí

Nedůstojnost brutálních a obscénních zobrazování spočívá v tom, že z člověka dělají věc.