Nenávist, hněv, nedůvěra a strach
nám denně vstupují do života
Nenávist, hněv, nedůvěra a strach nám každodenně vstupují do života tisíci různými způsoby. Nemusíme zažít přímo genocidu jako my ve Rwandě, abychom poznali temnotu, ve které se může zrodit nakonec i vražda. Toto zlo každého z nás vnitřně zraňuje.
Uzdravení
silou lásky, víry a odpuštění
Všichni se ale můžeme uzdravit silou lásky a odpuštění. Silou, která je ihned dostupná, když máme víru. Víra je živá skutečnost, o kterou je nutné každý den pečovat. Skrze modlitbu, dobrotu a skutky lásky. Provede nás v životě těmi nejtemnějšími dny, vrátí lásku a světlo i té nejutrápenější duši, v těch nejzoufalejších situacích. Síla Božího odpuštění zapustila kořeny už i ve Rwandě - mé rodné zemi. Tam, kde před léty vládla jen nenávist a smrt, rozkvétá víra. Boží láska koná ve Rwandě zázraky.
Víra mi změnila život
a může změnit i ten váš.
Má moc změnit celý svět.
Se svolením převzato z knihy:
Immaculée Ilibagiza Odpustila jsem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
KROKY
NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ
Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako milovaného Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam. Na cestě k odpuštění je třeba projít následující kroky:
PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU, negativní emoce a svá zranění. Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí. Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého. V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.
POJMENOVAT SVÉ POCITY, klidně se i politovat. Tato fáze může být pro mnohé důležitá. Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i samotný Bůh. Důležité ale je, aby se v tomto kroku člověk necítil sám. Mohl by totiž upadnout do pasti nekončícího víru sebelítosti, který člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.
POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu. Připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, která vidíme úhlem svého pohledu. Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.
SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL. Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí. I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí" (Lk 23,34).
ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY. Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu. Nemluvit o něm zle před lidmi.
ŽEHNAT. Žehnání znamená svolávání Boží přízně na dotyčného. Tím i křivdu předáváme Bohu.
Když člověk odpustí, neznamená to, že k druhému musí okamžitě pociťovat kladné city.
Odpuštění je někdy delší proces, ve kterém se pocity mohou zákonitě opožďovat.
Odpouštět je třeba,
aby bylo možno žít...
Z článku: O odpuštění trochu jinak, aneb: Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho
