Dva bratři společně pracovali na rodinné farmě. Jeden byl ženatý a měl velkou rodinu. Druhý byl svobodný. Večer si vždy veškerou úrodu i peníze dělili napůl.

Jednoho dne si svobodný bratr řekl: „Není spravedlivé dělit si všechno napůl. Já jsem sám a mé potřeby jsou menší.“ Každou noc potom nabral z truhlice pytel obilí, proklouzl do bratrova domu a vysypal obilí do jeho truhlice.

Mezitím si ženatý bratr řekl: „Není správné dělit si vše napůl. Já jsem ženatý a mám rodinu, která se o mne jednou postará. Bratr nemá nikoho, kdo by se o něj postaral.“ Každou noc nabral tedy pytel obilí a vysypal ho do bratrovy truhlice.

Oběma bratrům bylo celá léta divné, že jim obilí neubývá. Až jednou, když byla tmavá noc, do sebe venku narazili. Pomalu jim začalo docházet, proč obilí neubývalo. Položili pytle a pevně se objali.