Ezechielova prorocká vize ze 6. století př. n. l:

Přivedl mě ke vchodu do chrámu v Jeruzalémě. A hle, zespodu prahu se řinula k východu voda. Na břehu toho potoka bylo pak po obou stranách velmi mnoho stromoví. I řekl mi: „Tato voda odtéká na východ, teče dolů a vlévá se do [mrtvého] moře. Tam, kde vtéká do moře, stávají se vody zdravými. Každý hemžící se živočich bude žít všude, kam se vlévá potok. A ryb bude velmi mnoho. Neboť kam se vlévají ony vody, tam se vody moře stávají zdravými a zůstane naživu všechno tam, kam se ten potok vlévá. Při potoku na obou březích roste veliké množství stromů, jimž nevadne listí. Zároveň nepřestávají plodit, ale každý měsíc přinášejí rané plody, neboť vody, které je zavlažují, vytékají ze svatyně. Jejich ovoce bude sloužit za pokrm a jejich listí jako lék.“ (srov. Ez 47,1-12)

Mrtvé moře i poušť ožívají

V 6. stol. př. Kr. byli Izraelité ve vyhnanství v Babylonii. Jeruzalém i chrám byly zničeny. Vše se zdálo ztracené. Prorok Ezechiel ale v prorocké vizi popisuje „nový chrám“.

Symbolika je velmi silná pro každého, kdo zná místní podmínky a lokalitu. Jeruzalém totiž leží na hřebenu pohoří. Na východ od něj začíná poušť svažující se 1 km k Mrtvému moři. Zde se zeleň a květy normálně objeví jen v době podzimních dešťů. Stromy zde nerostou… Ale v Ezechielově proroctví - po zavlažení „vodou z chrámu“ – zde vládne život, rostou stromy a stále plodí. Navíc ožívají vody mrtvého moře…

Ježíš Kristus – nový chrám, z něhož prýští voda života

Tím novým chrámem je sám Ježíš Kristus.
Z něho vyvěrá živá voda Ducha svatého (srov. Jan 7,38; 19,34). 
Voda z tohoto pramene uzdravuje, oživuje a přináší znovuzrození (srov. Jan 3,5).
Každý z nás tak může čerpat uzdravující vodu přímo z tohoto duchovního chrámu.
Tato voda nás zároveň uschopňuje nést plody a nebýt uschlým stromem.
Každý z nás může být napojený na tento pramen, jímž je Ježíš Kristus.

Kdo se napije této vody, nebude žíznit navěky (Ježíš Kristus)

Ježíš řekl: 

„Každý, kdo pije normální vodu, bude znovu žíznit,
kdo se však napije vody,
kterou mu dám já,
nebude už žíznit navěky.
Voda, kterou mu dám já,
se v něm stane pramenem vody
tryskající k věčnému životu.
Kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit" 
(srov. Jan 4, 13-15; 6,35).

„Pane, dej mi tu vodu,“ 
řekla žena, 
„ať už nežízním.“ 
(srov. Jan 4, 13-15).

 

Nechávejme se jím občerstvovat,
nebojme se pravdivě hledět na pouště ve svém životě
a vpouštět do nich tuto oživující vodu.