Bůh posiluje. (Sir 17,24) - Biblický citát na dnešní den

19.1.2017, Eugene Cernan (Foto: Wikimedia)

Klesali jsme k Měsíci jako v rychlém výtahu

Klesali jsme k Měsíci jako v rychlém výtahu

Naše přistávací oblast ležela při severovýchodním okraji Měsíce, takže když se Challenger vynořil zpoza odvrácené strany, zbývalo mi jen patnáct minut, abych ve spolupráci s řídícím střediskem prověřil systémy a dostal povolení pro zážeh k sestupu. Těch pár minut uběhlo opravdu jako nic a s Jackem jsme museli spěšně vykonávat jeden předepsaný úkon za druhým. Houston nám potvrdil, že všechno vypadá dobře, provedl rychlé odpočítávání a v přesně určený okamžik jsem zapnul přistávací motor. Začali jsme se snášet z oběžné dráhy a očima visel na přístrojích, aby mi neunikl jediný záchvěv našeho stroje. Abychom dosáhli zpomalení, ohnivá tryska raketového motoru směřovala vpřed ve směru našeho letu, tedy vodorovně vůči měsíčnímu povrchu, a uvnitř kabiny jsme teď cestovali nohama napřed a obličejem dolů.

Před přistáním jsem musel kosmickou loď vyrovnat do správné polohy – na povrch měla dosednout na své čtyři tenké nohy a také jsme při tom manévru potřebovali výhled dopředu, abychom měli přehled o místě přistání. Proto jsem Challenger přetočil tak, že jsme nyní zdánlivě leželi na zádech – poloha našich těl byla stále rovnoběžná s povrchem, ale nyní jsme se dívali nahoru. Na několik příštích chvil vyplnila okna černá prázdnota prozářená sluncem.

To se změnilo ve výši asi 3600 metrů, kdy jsem začal loď sklápět, a brzy už jsem u spodního okraje okna něco viděl. Ukázal se mi kráter Poppie, přesně tím směrem, kde jsem chtěl naše plavidlo posadit. Challenger klouzal stále níž, obzor se zplošťoval a už jsem rozeznával kráter Nansen. Svištěli jsme dolů k tomuto nepřívětivému nebeskému tělesu.

Ve výšce 2100 metrů jsem loď plynule nastavil takřka do svislé polohy, takže raketový motor teď hořel téměř kolmo k povrchu a klesali jsme jako v rychlém výtahu. Tímto manévrem jsme se také znovu jakoby postavili na nohy, což mi pomohlo opětně nabýt rovnováhy. Zeměkoule nyní visela jako barevná vánoční ozdoba přímo uprostřed okna Challengeru.

Když jsem si uvědomil, že vnikáme do neznámého světa, zmocnilo se mě stejné rozechvění, jaké pociťovali objevitelé od úsvitu lidských dějin. Před námi ležela terra inkognita vědění, záhadné končiny, jaké tvůrci dávných map označovali slovy „Zde jsou lvi“. Snášeli jsme se stále níž, nyní už jsme byli ve výšce práškovacího letadla, klouzali jsme nad kupolovitými vrchy, z nichž některé čněly téměř do dvou tisíc metrů. Vnořili jsme se do východního ústí měsíčního údolí posetého krátery, hlubšího než Grand Canyon, obklopeného horami, jejichž hřebeny už byly výš než naše loď. „Panečku! No tak, jedem… Lidi, blížíme se! Pane na nebi!“

Když jsme tančili nad krátery, rychlým pohledem jsem si ověřil, že mi zůstala spousta paliva, a vděčně jsem si vzpomněl na ty nekonečné hodiny strávené v simulátoru. To, co jsem viděl kolem, mi nyní připadalo povědomé, nenahánělo mi to hrůzu. S pomocí malého přepínače na panelu jsem jemně upravil naši vertikální rychlost. Tempo klesání se snížilo a měnící se výšku jsem nadále sledoval na měřidle zvaném bod H. Blížili jsme se k místu vymezenému trojicí kráterů Frosty, Rudolph a Slůně.

Nebylo lehké stále se soustředit na to, co se přibližovalo. To, co jsem viděl venku, vyžadovalo rozhodování, kdy zpomalit, uhnout doleva nebo doprava či udržet stálou rychlost. Najít konkrétní místo pro přistání nebylo zase tak lehké, jak se předem zdálo. Najednou se přímo přede mnou tyčil balvan velký jako dům – podle plánu tam neměl co dělat. Přenesl jsem se přes něj, ale za ním na mě zívala hluboká jáma, jež dosud zůstávala celou věčnost skrytá. Kdybych se trefil do kteréhokoli z těchto objektů, bylo by po všem.

„Letíš devět a půl metru za sekundu, výška sto padesát metrů… Sedm šedesát za sekundu, sto dvacet metrů,“ hlásil Jack. „To je trochu vysoko, Gene.“ Jack byl svědomitý pilot, naplno se soustředil a sledoval přístroje tak důkladně, že z přistání vlastně vůbec nic neviděl. Raketový motor nadále rachotivě burácel a neustálé chvění vyvolávalo pocit, že se mi pod nohama rychle otáčejí velká kola.

„Dobrá.“ Upravil jsem směr a zamířil jsem na konečný cíl. Směřovali jsme k pahorkovitému límci velkého kráteru. Nemohl jsem pokračovat dál protože se tam začaly ježit ohromné shluky skal trčící vzhůru jako ostrá kopí. Teď, nebo nikdy. Dotkl jsem se jedním prstem malého přepínače. Challenger odpověděl, zamířil k přistávací zóně, jako by ho k ní přitahoval magnet.

 

Se svolením zpracováno podle knihy
Eugene Cernan, Don Davis Poslední muž na Měsíci,
kterou vydalo  nakladatelství Academia.
Redakčně upraveno.
Několik ukázek z knihy naleznete zde

 

Poslední člověk, který byl na Měsíci - astronaut Eugene Cernan  (* 14. 3. 1934 † 16. 1. 2017), byl po matce českého a po otci slovenského a původu. 

"Jsem Američan druhé generace s českými a slovenskými kořeny. Mí předkové z matčiny strany Rozálie a František Cihlářovi i otcovi rodiče Štefan a Anna Čerňanovi přišli do Ameriky ještě před první světovou válkou a jako mnoho Čechů a Slováků se usadili v okolí Chicaga. Cihlářovi, rodiče mé matky, pocházeli z města Tábor. Čerňanovi byli rolníci z nuzného slovenského hornického městečka Vysoká nad Kysucou. Dědeček Štefan Čerňan mě obdařil nedocenitelnou zarputilostí a silnou vůlí, nezbytnou k dosažení úspěchu navzdory všem překážkám."

Bývalý americký kosmonaut byl známý i tím, že veřejně vyznával svou víru v Boha: "My sami bychom neuměli vybudovat vesmír, v kterém bychom mohli žít. Bůh je doopravdy skvělý inženýr..."

Související texty k tématu:

Věda, rozum a víra:
- Jiří Grygar a jeho pohledy na vědu a víru - soubor textů
- Odporují si věda a víra? Prof. RNDr. Jan Fischer DrSc
- O vztahu víry a rozumu - průřez encyklikou Fides et Ratio (ThDr. Jiří Skoblík )
- Mystérium a rozum - o Bohu systematicky (Dominik Pecka)
- Další texty k tématu věda, rozum a víra zde

Svědectví víry:
Astronaut Cernan o BohuBoxer, který násilí vyměnil za odpuštění (Tim Guenard)
Čemu mě naučil let na Měsíc (Astronaut J. B. Irwin)
Bůh nám drží palce... (astronaut Eugene Cernan o Bohu)
Co mám z toho, že věřím v Boha? Statečná stará žena vypovídá... 
Proč věřím v Boha? (Jiří Grygar)
Ne vším jsem byl rád (Václav Vaško)
My máme budoucnost... (Jaroslav Škarvada) 
V rukou komunistů 21.1.1953  (Václav Dvořák) 
O humoru a křesťanství (Marek Eben) 
Přežila jako pokusný králík v koncentráku (Wanda Póltawská)
Zažila genocidu ve Rwandě (1994) a odpustila (Immaculée Ilibagiza)

Popeleční středa, začátek postní doby

(1.3.2017) Popeleční středou vstupují křesťané do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na...

Masopust

(25.2.2017) Masopust (karneval) je lidový svátek, který se slavil v období od svátku Tří Králů do Popeleční středy,...

Z éry komunismu je dobré se poučit

(24.2.2017) Výročí komunistického puče 25.2.1948. Další texty k tématu: Komunismus a socialismus, 1948...

Letní škola bláznů aneb jedinečné divadelně-duchovní rekolekce

(23.2.2017) Originální způsob duchovní obnovy nabízí „Škola bláznů“, která se uskuteční ve dnech 6. – 11. 8....

Händel i v temnotách života přinesl skvělé hudební plody.

(22.2.2017) Georg Friedrich Händel (* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn) se po prodělané mrtvici dostal na pokraj...

Mladí lidé proti zvrácenému politickému zřízení

(21.2.2017) 22. 2. 1943 byli v Mnichově gilotinou popraveni tři mladí lidé Sophie Scholl, Hans Scholl a Christoph Probst z...

Pojďte studovat na Katolickou teologickou fakultu UK

(13.2.2017) Přemýšlíte, kam se vydáte po maturitě? Nebo již od doby Vašeho maturitního plesu uplynulo již mnoho let, ale...

Týden manželství

(11.2.2017) Dobré manželství by chtěl prožívat každý. Dobré manželství ale není samozřejmost.

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.

 

Motto

Ničím se neznepokojuj,
ničím se nermuť,
všechno pomíjí,
Bůh se ale nemění.
Máš-li v srdci Boha,
nic ti nechybí,
jeho láska stačí.
(Terezie z Avily)

Viz Taizé kánon
"Nada te turbe" (Ničím se neznepokojuj)

 

Citát webu vira.cz

Člověk, který doufá v Boha
a spoléhá se na něj,
je jako strom, 
který zapustil své kořeny
u vody. (Jer 17)