Stan měl pro Ježíšovy současníky zcela jiný význam
než má dnes pro nás

Evangelium popisuje Boží příchod mezi lidi takto: „Bůh na sebe přijal lidské tělo, aby si mezi námi mohl postavit svůj stan“ (srov. J 1,14 - doslovný překlad).

Stan měl pro Ježíšovy současníky zcela jiný význam než pro nás. My stan považujeme již jen za jakousi zábavnou výbavu pro dovolenou, příležitost pro příjemné outdoorové dobrodružství. Hluboko v srdci každého Izraelity ale byla vzpomínka na čtyřicetileté putování pouští, kde během kočování stan poskytoval zázemí, ochranu, odpočinek…

Pokud evangelium popisuje Boží vtělení jako „postavení si stanu mezi námi“, znamená to, že Bůh se s každým z nás solidarizuje na naší cestě životem. Znamená to, že Bůh na nás nehledí z nějakých nebeských výšin, ale prožívá to, co prožíváme my. Znamená to, že nic lidského mu není cizí. A znamená to tedy, že on – který jako Bůh věci vidí v souvislostech - nám může dávat světlo i sílu a může nám pomoci nacházet každý den cestu dál i z těch nejtemnějších zákoutí života… A záleží jen na nás, zda jeho pomoc přijmeme nebo ne.

Stan – biblický pohled

V biblickém pojetí si Izraelci uchovali vzpomínku na své kočující předky bydlící ve stanech (Gn 25,27) v mnoha slovních spojeních. Například výraz „jít k svému stanu“ znamenalo jít domů. Nebo zvolání „ke stanům svým, ó Izraeli“ znamenalo jděme domů. „Vyrazit na cestu“ se pak vyjadřovalo hebrejským výrazem nása = vytrhnout (stanové kolíky). „Rozbít stany paláce“ znamenalo ubytovat se. „Rozšířit místo stanu“ znamenalo rozmnožit rodinu. „Složit svůj stan“ pak znamenalo zemřít. Nebeská klenba byla přirovnávána k napjaté plachtě stanové. Tyto výrazy se užívaly v době, kdy už Izraelci dávno bydleli v pevných domech. V Novém zákoně pak Pavel nazývá naše lidské pomíjitelné tělo „stanem našeho zemského přebývání“  v protikladu k nebeskému budoucímu tělu zhotovenému Bohem (srov. 2K 5,1-10).

A tak si „Bůh s námi – Immanuel“ postavil stan mezi námi. Abychom věřili, že je s námi, že nám rozumí, že s námi putuje a chce nás vést k našemu naplnění a cíli…

Narodil se Kristus Pán

V české koledě Narodil se Kristus Pán se zpívá /.../  "Člověčenství naše, ráčil vzíti na se, radujme se. /.../ Z nebe na zem sstoupil, veselme se, aby nás vykoupil, radujme se. /.../ Chudý s námi bydlel, veselme se, zimu, bídu trpěl, radujme se. /.../ Ponížení přijal, veselme se, by nám nebe získal, radujme se. /.../ Pánem jsa všech pánů, veselme se, snášel pro nás hanu, radujme se."

Máme tedy proč se radovat a veselit.
I když nám třeba někdy do zpěvu vůbec není...