Sebeúcta jako slabost?
Cítíte se špatně, projevíte-li hněv?
Zahanbují vás vaše pocity?
Trápíte se, když uděláte chybu, nebo se zmýlíte?
Máte pocit viny, dáte-li někdy přednost svým potřebám, před potřebami druhých?
Během života si mnoho lidí osvojí postoje, které je deprimují. Považují sebeúctu za svou slabost. Opravdová sebeláska však začíná uznáním, že každý z nás je Božím dílem. Láska k sobě je vyjádřením lásky k Bohu Stvořiteli. A co víc, nemůžete se stát darem pro ostatní, dokud nebudete pečovat o své vlastní duchovní, duševní a tělesné zdraví. Zkuste překonat zkreslené představy, které brání plnému a poctivému životu.
Několik tipů,
jak rozvíjet sebeúctu
* Nemůžeš pro nikoho ničím být,
dokud nebudeš pečovat o sebe.
* Udělej si čas pro sebe
a zvol si místo, které
potřebuješ – i když od tebe
druzí lidé něco chtějí.
* Máš-li z něčeho strach,
svěř se někomu. Když se
něčeho obáváš a uchýlíš se
přitom do samoty, bude
ti ještě hůř.
* Jestliže tě někdo urazil či
zranil, promluv si s ním.
Budeš-li podobná zranění
v sobě potlačovat a nechávat
si je pro sebe, zranění poroste.
* Potkáš-li člověka, jemuž se
ve tváři zračí nějaké zranění
či smutek, nezneklidňuj se.
Nejsi odpovědný za to, abys
dělal všechny lidi šťastnými.
* Objeví-li se slzy, vyplač se.
* Když se ti zdá, že je všechno
šedivé, vyhledávej barvy.
* Má-li tě někdo rád, přijmi to
a měj z toho radost. Láska
není povinnost. Nemusíš
udělat něco na oplátku.
Se svolením převzato z edice Skřítkova pomoc,
kterou vydalo nakladatelství Doron.
