Hlavní potíž života je v tom, že člověk musí neustále volit mezi více možnostmi. Položíte-li před malé dítě krabici s nejrůznějšími druhy cukrovinek a řeknete, aby si vybralo, často jste svědky, že si od každého druhu vezme jeden kousek. Počínali bychom si tak i my, dospělí, ale jsme si vědomi společenské konvence, která říká, že z nabízených kousků se bere vždycky jen jeden. Chvíli váháme, potom vybereme.

Volba nad krabicí bonbónů však není tak složitá jako volba nad krabicí vážných životních rozhodnutí. Ta, přestože mohou být zabalena do lesklých obalů jako cukrovinky, nemusí mít stejně sladký obsah. Kromě toho je výběr některých rozhodnutí tak závazný, že i když nám po čase nechutná, není možné ho odhodit jako cukrátko a přistoupit k další volbě. A takových rozhodnutí není v životě člověka zrovna málo...

Váhavci mají proto tendenci váhat, čekat do nekonečna, až se to rozhodne "samo", nebo se chodí radit ke známým osobnostem a pak dají na jejich doporučení. Dlouhé rozhodování může nejen podpořit vznik neurózy, ale může často komplikovat celý život. Znám starého obyvatele z domova důchodců, který se stále rozhoduje, zda se má oženit nebo zůstat svobodným mládencem. Drží se hesla: "Tak důležité rozhodnutí se nedá ukvapit."


Jednodušší život loutek

Oč jednodušší to mají oproti lidem loutky. Loutkář jim určí roli, tahá za špagáty a loutky poskakují. Jsou bez starostí. Za všechno přece může "ten nahoře". Někteří lidé po takových "špagátech" touží. Především ti, kteří se nemohou rozhodnout – ať už pro strach z odpovědnosti nebo z lenosti hledat východisko.

Pokud hledáme a poznáváme, zkoumáme a hodnotíme, dobrému se učíme a špatné odmítáme, jsou naše rozhodování nejen častější, ale časem i jednodušší.


***
Se svolením převzato z knihy: O radostech lidské duše s Maxem Kašparů, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství


Několik kapitol z této knihy naleznete zde