Měla vaše vězeňská zkušenost vliv na váš vztah k Bohu?

Právě tam padlo moje rozhodnutí o mém dalším životním směřování. Rozhodl jsem se být knězem. Uvědomil jsem si, že naše sny o partyzánské válce byly mladické a naivní. Německá armáda tehdy vítězila na všech frontách (právě obsadila Francii), a tak bychom mohli páchat leda atentáty či sabotáže.

Najednou jsem poznal, že moje cesta musí být jiná. Svět totiž nabízí dva typy vůdců a „spasitelů“ k následování: na jedné straně hrdlořezy a vrahy jako byl Hitler či Stalin, a na druhé toho, který neprolévá krev milionů nevinných lidí, ale jde sám na smrt pro druhé. Znal jsem ho důvěrně už od dětství – tehdy to byl pro mně „Ježíšek, panáček“, nyní Ježíš z Nazareta. A tak jsem ve vězeňské cele našel své povolání. Pochopil jsem, že lepší svět se nedá vystřílet (i když jsem nezavrhoval ozbrojený odpor, zejména proti tyranům jako byl Hitler). Pochopil jsem, že lepší člověk a lepší budoucnost se nedá vynutit násilím, nýbrž vychovat, vytrpět, prožít. Není to cesta krvavých revolucí, ale Ježíšova cesta „revoluce srdcí“ – jak to trefně nazval Masaryk. Nejde o to zničit všechno zlo, ale probudit v lidech ty lepší stránky – jedině tak se dá svět změnit k lepšímu. A díky skautingu jsem viděl, že to možné je.


Jak vaši volbu přijali doma?

Tatínek nebyl proti, možná byl dokonce rád, ale maminka se rozplakala. Ptal jsem se: „Mami, proč pláčeš?“ – „Já jsem se těšila, že z tebe bude slušnej člověk,“ odvětila. Maminka neměla pro kněžství žádné velké sympatie.

***

Zpracováno podle knihy: Život voněl člověčinou - Karel Fořt v rozhovoru s Janem Paulasem, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde

***

P. Karel Fořt se narodil 8.11.1921 v rodině četnického důstojníka v Rožmitále pod Třemšínem. Byl skautským vůdcem, za což byl roku 1940 zatčen gestapem a vězněn. Poté se rozhodl pro kněžskou dráhu. Vysvěcen byl několik měsíců po komunistickém puči roku 1948. Jako kněz působil ve Vimperku, odkud spravoval řadu šumavských farností. Pastoračně se staral i o dosud neodsunuté sudetské Němce.

Když kolem něj začal komunistický režim stahovat smyčku, utekl roku 1950 na poslední chvíli za hranice a zamířil na misie do Alžírska, kde zažil i nelítostný teroristický "národně osvobozenecký" boj. Odešel tedy do Německa, kde postupně vybudoval celou síť českých center. Sám vedl českou farnost v Mnichově a působil v rádiu Svobodná Evropa, odkud je mezi posluchači známý pod pseudonymem "Otec Karel".

27.10. 2008 obdržel na českobudějovické radnici vyznamenání Za zásluhy a Za statečnost.

V polovině prosince 2008 s P. Fořtem proběhl on-line rozhovor.