Přijetí místo odmítnutí

Co od Ježíše čekali ti, kteří byli ´odpadem společnosti´?

Divná ale pochopitelná otázka: Proč přicházeli právě celníci, prostitutky a hříšníci, kterými pravověrní Židé většinou pohrdali, k Ježíši? Proč ho chtěli slyšet? Co od něho mohli čekat? Souhlas se svým špatným jednáním? Společenské uznání a povýšení? Peníze? Jistě nic z toho. Ale jedno mohli očekávat a také se toho dočkali, totiž přijetí místo odmítnutí.

Pocit přijetí otevírá člověku nové možnosti

Přijetí od Ježíše ale nebylo „bez následků“. Když se totiž s člověkem slušně, mile a vstřícně jedná, znamená to také výzvu. Když byl tedy někdo Ježíšem přijat, byl tím pozván, aby také on sám přijal Ježíše se vším všudy.

Přijmout Ježíše znamená přijmout ho jako toho, kdo v sobě ztělesňuje a zpřítomňuje Boží království - čili Boží zachraňující blízkost. To zřejmě mnozí z nich pochopili a ve svém životě uskutečnili.

Ježíš stejně jedná i dnes a tady

Tak se dostáváme k zásadní otázce: kdy pro člověka začíná život s Ježíšem? Tím, že ho člověk uzná, přijme, poslechne? Anebo spíše tím, že nejprve Ježíš přijme člověka - takového jaký je, a proto se pak člověk může začít měnit? Evangelium nám jasně napovídá, že je to právě tak, že nejprve Ježíš „přijímá hříšníky a jí s nimi“. A platí to stále: i dnes, tady a teď.

Kde se cítíme lépe? Na straně Ježíšově, který má pro hříšníky otevřené srdce, anebo na straně „spravedlivých“ a „dokonalých“, kteří Ježíše kritizovali, protože podle nich tyto hříšníky dostatečně neodsoudil?

Redakčně upraveno