„Neboj se, jen věř!“
Není to výzva k fanatismu?
Není to zbavení se vlastní odpovědnosti?
Není to cesta k hroznému zklamání,
když nenastane to, co člověk očekával?

Ano, tuto větu lze pochopit a uplatnit fanaticky.
Člověk může mít dojem,
že z Pána Boha svojí vírou „vypáčí“
vše, co si usmyslí.

Jenže rozdíl je v tom,
zda věřím, že se naplní nějaká má představa,
anebo zda věřím někomu - osobně.
A v tom případě - komu?

Křesťanská víra nestojí
na víře „na něco“ nebo „v něco“ (že se to a to stane),
ale na víře někomu – na víře Bohu.
Bohu, který nám v Ježíšově životě ukázal velmi srozumitelně,
jaký je a jak to s námi myslí.

Ježíš není plnič našich přání.
On je Spasitel.
Chce člověka zachránit pro jeho konečný,
definitivní a jedině spolehlivý cíl a tím je Bůh.

Ježíši tedy můžeme a máme věřit.
Věřit jeho účinné touze nenechat nás propadnout zlu,
které by ovládlo naše nitro i naše jednání.
Věřit, že nás chce zachránit definitivně
pro plnost dobra, tedy pro Boha.

To má být naše víra dnes, zítra..... až do smrti.

 - redakčně upraveno-