Horlivost a nadšení nestačí

Být Ježíšovým učedníkem, tedy převzít Ježíšův životní styl a šířit ho dál, není procházka růžovým sadem. Upozorňuje nás na to Ježíš, když říká, že chceme-li ho následovat, máme se všeho zříct, na nic si nedělat nároky, na ničem nelpět. Uvádí nás tím do reality, že jen horlivost a nadšení nestačí, že je třeba taky na sobě pracovat, že je třeba střízlivě zvážit vlastní síly a možnosti.

Zároveň jsme ale tímto upozorněním chráněni od toho, abychom neskončili někde na půli cesty, protože jsme-li si vědomi případných těžkostí, neodradí nás hned první překážka, která nás potká.

Jsme vyzýváni k tomu, abychom se stali učedníky, nikoli mistry. Být učedníkem znamená být na svém mistru závislý a nechat se jím vést. Nejspíš při sebereflexi zjistíme, že následování Ježíše není v našich silách, že ne všechny požadavky, které na nás evangelium klade, jsme schopni vždy splnit.

Je tu ale dobrá zpráva: Přijmeme-li s pokorou své omezení a poprosíme-li Ježíše o pomoc, pak se na tuto dobrodružnou cestu můžeme vydat.

Ježíš totiž na nikom nežádá nemožné.
Každého volá na cestu, která je vhodná pro něj.
Od nás se chce jen pokorně uznat,
že potřebujeme jeho pomoc.