Mlčení jako sjednocení

Smysl modlitby

z knihy Modlitba jako setkání , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

K metropolitovi Anthonymu přišla jedna stará paní a stěžovala si, že přes mnohé modlení nemá nikdy pocit Boží přítomnosti. Metropolita jí poradil, že se v příštích týdnech nemusí vůbec modlit. Má prostě čtvrt hodiny sedět na místě, vycítit mír ve svém pokoji a radovat se z něho, a potom před Boží tváří plést. Po nějaké dobře přišla zase a vyprávěla:
„To je úplně pozoruhodné. Když se modlím k Bohu, přesněji řečeno, když k němu mluvím, necítím nic. Ale když sedím tiše proti němu, cítím, že jsem obklopena jeho přítomností“.

Benedikt chápe modlitbu podobně jako ustavičný život před zrakem božského diváka. Nemusíme dělat nic, nýbrž jsme před ním, a všechno, co konáme, konáme před jeho milujícíma očima. To dává našemu životu jiný rozměr. Život před očima milujícího Boha je popisován v mnišské literatuře především ve „chvále cely“. Cela je místnost, v které je mnich sám s Bohem a nepřetržitě se jím zabývá. Mniši razí krásnou větu: „Cella est coelum.“ - Cela je nebe, v kterém bydlíme pohromadě s Bohem. Je to „valetudinarium“ , nemocnice, místnost, v které se v jeho přítomnosti hojíme a uzdravujeme. V této přítomnosti Boha, v tichém prodlévání před ním, roste také naše láska k němu. Je to velmi lidské ticho, ticho před Bohem, ticho u Krista. Je to jako v přátelství. Prodléváme před ním, společně s ním, jsme zde, bez nějakého úmyslu, volní od všeho. Radost z přítomnosti druhého stačí. Takto se v Bohu zklidňujeme, tušíme něco z ticha věčnosti.

Tuto zkušenost opěvují mniši stále znovu, když uvažují o svém životě v cele. Teologie cely není nic jiného než teologie života v Boží přítomnosti. Opat Makarius definuje mnicha podle jeho života s Bohem v cele:
„Je mnichem právě proto, že o samotě obcuje ve dne v noci s Bohem“ .

A na jiném místě:
„Pro mnicha, který sedí v cele, je nutné, aby usebral svůj rozum v sobě, daleko od všech starostí světa, aby ho nenechal toulat se po marnostech tohoto světa, aby byl upoután na jediný cíl, aby zaměřoval své myšlení stále jen na Boha, v každé době se chránil rozptýlení, ale aby svého ducha a celou svou mysl udržoval v Boží přítomnosti, a tak splnil apoštolova slova: ‘Aby byla panna zcela blízko u Pána, úplně prosta rozptýlení’“ .

Cela je pro rané mnichy svoboda a otevřenost pro Boží přítomnost. Být v cele znamená být sám plně přítomen před přítomným Bohem, zcela blízko u svého Pána, jako dva lidé, kteří se navzájem milují a kterým stačí jejich přítomnost….

Teprve v modlitbě objevuje člověk svou plnou důstojnost, objevuje, že je povolán, aby byl před Bohem a sjednotil se s Bohem. Modlit se bez roztržitosti, být zcela a úplně zaměřen na Boha, zklidnit se v Bohu, sjednotit se s Bohem v části duše, která je prosta vášní, to je to nejvyšší, čeho může člověk dosáhnout…