2. den: Duch posiluje vnitřního člověka Ef 3,14-19

Body k modlitbě

Dnes se skrze úryvek z listu Efezanům pokusíme nahlédnout na události Letnic z úplně jiného úhlu. Jako bychom se mohli vznést vysoko nad obyčejné starosti a z této perspektivy sledovat veliké dílo Božího stvoření a vykoupení. Teprve v těchto souvislostech lze porozumět daru Ducha svatého, kterým celý velkolepý plán stvoření člověka a jeho záchrany vrcholí.

Můžeme postupovat podle těchto kroků:

1. Přečtěme si text Písma Ef 3,14-19.

2. Procházejme text znovu, ale pomalu a označme místa, která nás oslovují.

3. Zkusme si představit, jak vypadá svět z Boží perspektivy.

4. Projděme verše ještě jednou, tentokrát s pomocí poznámek, a u toho, co se nás dotýká, zůstaňme.

5. Nyní zkusme opustit text a pokusme se nechat na sebe tiše působit to, o čem jsme přemýšleli.

6. Můžeme i připojit prosby. Zakončeme modlitbou Otče náš.

Tipy, jak se soustředit a využít připravené rozjímání

1. Přečtěme si text Písma Ef 3,14-19.

¹⁴Proto klekám na kolena před Otcem, ¹⁵od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, ¹⁶aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‘vnitřní člověk’ ¹⁷a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce ¹⁸mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: ¹⁹poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.

2. Procházejme text znovu, ale pomalu a označme místa, která nás oslovují.

3. Fotografie z Alp snad alespoň trochu naznačuje perspektivy velikosti Boží.

Foto Michal Němeček

4. Projděme verše ještě jednou, tentokrát s pomocí poznámek, a u toho, co se nás dotýká, zůstaňme.

Jednotlivé verše Ef 3,14-19	Komentář k veršům
¹⁴ Proto klekám na kolena před Otcem,	Pavel v předchozích verších mluvil o svém utrpení, ale zároveň o Božím působení v jeho vlastním životě (Ef 3,7). I my smíme přistupovat k Bohu svobodně (Ef 3,11). Zkusme zahlédnout tento veliký Boží dar svobody, kterou jsme dostali. Jak je veliká Boží sláva a jeho láska k nám! A tak je možné, abychom i my se před Bohem sklonili...
¹⁵ od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím,	Od Boha je všechno. Nejen člověk, náš život, souřadnice našeho života, práce, ... Bůh je principem existence. Zkusme si přestavit všechny hranice stvoření, ale i svého života. Zůstaňme v úžasu nad jeho dílem.
¹⁶ aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‘vnitřní člověk’	Zastavme se zde. Pro „bohatství Boží slávy“ – to je to, co nás na Bohu fascinuje. Ne, nejde o pompu a obřadnost. Jde o skutečný majestát, který z Pána vyzařuje. Není to drtivá síla ani despotická moc. Je to strhující láska, s jakou udržuje stvoření a fandí životu. A právě proto, kým on sám je, nám dává svého Ducha. Boží Duch v nás upevňuje nás samotné. To, co je naše nejvnitřnější já. Duch svatý nás buduje, přetváří darem k naší vlastní osobní zralosti.
^17a a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích;	Jak zvláštní – v předchozím textu se mluvilo o Duchu, který je nám dán, a nyní se mluví jedním dechem o Kristu, který v nás bude přebývat? Právě tady narážíme na tajemství Nejsvětější Trojice. Ano, skrze Ducha svatého je přímo v našich srdcích Kristus přítomen.
^17b a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce ¹⁸mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka:	„Zakotveni v lásce“ – to je důsledek Ducha v nás. To je zorný úhel pohledu, jak vnímat Boha a jeho jednání.
¹⁹ poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.	Nechme se prostoupit plností Boží!