O odpuštění trochu jinak, aneb: Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho

25.3.2011, IMA, Pavel Semela

Foto: ima

Kdo nenávidí, žije ve tmě a neví kam jde,
protože jeho oči pro samou tmu nevidí...
(srov. Bible 1Jan 2,11)


CHCEŠ-LI BÝT OTROKEM NĚJAKÉHO ČLOVĚKA, NESNÁŠEJ HO

Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho. Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. Své štěstí vkládáš do jeho rukou. Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým... (John Powell)

KŘIVDA SE NEVYHNE NIKOMU

Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil křivdu a ublížení. Neexistuje člověk, kterého by prodělaná křivda a ublížení nebolely. Pocit křivdy, ublížení a nespravedlnosti se hluboce dotýkají nitra každého člověka a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě. Příkoří nenechává nikoho chladným.

MÁME ZLU NECHAT VOLNÝ PRŮCHOD ?

Do této situace vstupuje Ježíšova výzva k odpuštění. Není ale naivní, nerealistická a odtržená od života? Máme každému jen tak "odpustit"? Máme zlu nechat volný průchod? Zlu je přeci třeba se postavit! Ale odpustit?

ODPUŠTĚNÍ NESCHVALUJE ZLO

Odpuštění a boj proti zlu si neprotiřečí. Ježíš sám ukazuje cestu k naplněnému životu i skrze odpuštění. Jeho život je ale současně bojem proti zlu. Nelze totiž ztotožňovat člověka s jeho jednáním. Člověku konajícímu zlo je třeba odpustit a dát mu šanci. Jeho činy se ale musí odsoudit a popřípadě je třeba přijmout opatření k zamezení šíření zla. Boj se zlem ale nesmí odpuštění opomíjet. Jinak by se totiž ke slovu dostala pomsta, která plodí další zlo, další zášť a další nenávist.

PROČ ODPOUŠTĚT ?

Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. Působí destruktivně. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací… Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě. Projevuje se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů… Skrze odpuštění se naopak člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc.

Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)

ODPUSTIT NELZE "NA POVEL"

Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí. Pocit křivdy člověka zasahuje v mnoha vrstvách. Proto zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života. Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné a k opravdovému odpuštění mohou vést jen zřídka. Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas.

KROKY NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ

Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako milovaného Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam. Na cestě k odpuštění je třeba projít následující kroky:

• PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU, negativní emoce a svá zranění. Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí. Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého. V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.
   
• POJMENOVAT SVÉ POCITY, klidně se i politovat. Tato fáze může být pro mnohé důležitá. Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i samotný Bůh. Důležité ale je, aby se v tomto kroku člověk necítil sám. Mohl by totiž upadnout do pasti nekončícího víru sebelítosti, který člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj. 
   
• POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu. Připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, která vidíme úhlem svého pohledu. Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí. 
   
• SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL. Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí. I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí" (Lk 23,34).
   
• ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY. Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu. Nemluvit o něm zle před lidmi.
   
• ŽEHNAT. Žehnání znamená svolávání Boží přízně na dotyčného. Tím i křivdu předáváme Bohu.

Když člověk odpustí, neznamená to, že k druhému musí okamžitě pociťovat kladné city.
Odpuštění je někdy delší proces, ve kterém se pocity mohou zákonitě opožďovat.

Jeden druhému odpouštějte,
jak i Bůh odpustil vám.
(Ef 4,29)

***

DOPORUČENÉ A POUŽITÉ PRAMENY:
J. Augustyn: Křivda, odpuštění, smíření - Karmelitánské nakladatelství;
A. Grün: Škola odpuštění - Karmelitánské nakladatelství;
L. Crabb: Manželství je vztah - Nakladatelství Návrat;
K. Lachmanová: Vězení s klíčem uvnitř - Karmelitánské nakladatelství;
J. Laffitte: Odzbrojená urážka - Nakladatelství Zvon;
A. Cencini: Život v usmíření - Nakladatelství Paulínky;
W. Margies: Osvobození - Nakladatelství Logos;
P. E. Vella - Ježíš - lékař těla i duše; Karmelitánské nakladatelství;
Bible: Mt 18,21; Mk 11,25; Lk 11,4; Lk 5,21; Iz 53,11; Kol 3,13.

Související texty k tématu:

Odpuštění, smíření:
- Odpuštění - proč a jak odpouštět?
- Podmínkou odpuštění není pokoření (Aleš Opatrný)
- Škola odpuštění (Anselm Grün)
- Křivda, odpuštění a smíření (Józef Augustyn)
- Další texty k tématu odpuštění zde

Msta, pomsta, nenávist

• Myšlenky na pomstu dovedou člověka ovládat až k nepříčetnosti Pochopil jsem, jak strašné břímě nese ten, kdo se zapřisáhne, že nikdy neodpustí, a koho ovládá touha po pomstě.
• Vyrazím ti dva zuby za jeden můj V životě dochází ke konfliktům. Ty si vyžadují řešení. Jaké?
• Polepšovna- oddělení drsňáků Násilí mi dělá dobře, vychutnávám si pomstu. Jak opojné!
• O odpuštění trochu jinak, aneb: Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk naruší tvé trávení. Zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. Své štěstí vkládáš do jeho rukou.
• Odpuštěním prospíváme především sobě Odpustit je činem osvobození. Zbavujeme se tak negativních vazeb, které mezi námi existují.
• Srdce Ježíšovo, Božské srdce V dnešním světě, ve kterém se rozmohlo tolik osamocenosti a beznaděje, potřebují lidé poznat Boží srdce. To srdce, které odpouští, které se o lidi stará a které uzdravuje. Toto srdce není naplněno nedůvěrou, touhou po pomstě, předsudky ani nenávistí.

Autor: IMA, Pavel Semela   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Štítky: odpuštění, smíření  |  láska, vztahy  |  msta, pomsta  |  spiritualita, život z víry  |  vztahy  |  základní pojmy  |  Manželství  |  nenávist  |  vztahy, přátelství  |  žehnání, požehnání

[nahoru]