Lidé se obávají stáří. Má i nějaké přednosti?

23.1.2014, Karel Fořt

Lidé se obávají stáří. Má i nějaké přednosti?
Foto: IMA

Z knižního rozhovoru s P. Karlem Fořtem (* 8.11. 1921 Rožmitál + 21.1. 2014 České Budějovice). Otec Karel prožil napínavý a plodný život exulanta, který musel obstát v mnoha nových a nepředvídaných situacích a režimech. Na základě svých protikladných zkušeností dokázal nabízet neotřelé pohledy na život, víru a církev. 

Dosáhl jste věku, jemuž se říká „podzim života“?
Stáří se dnes lidé obvykle obávají.
Vidíte v něm i nějaké přednosti?

Starý člověk má životní i dějinné zkušenosti, které se mohou těm mladším hodit. Čím déle se na tomto světě dívá kolem sebe, tím více věci dává do souvislostí a přemýšlí o nich. Jeho pohled má proto cosi do sebe. Mnozí z římských historiků uvádějí jako jeden z pramenů „svědectví starců“. Také naši předkové oceňovali zkušenost stáří – říkalo se tomu „moudrost starců“. Stáří dává člověku více volného času, aby se mohl životem hlouběji zabývat a formulovat své zkušenosti. A pak už záleží jen na mladých, zda jeho poznatky ocení, nebo jimi pohrdnou – a promarní tak příležitost neopakovat chyby svých otců.

Další pozitivní hodnotou stáří je lidské zrání. Patří k tomu i všechny jeho těžkosti, hlavně nemoci. Na Slovensku se říkalo „staroba sama choroba“, zatímco v Čechách se užívá úsloví „proti věku není léku“. Ale i ta poslední zkušenost člověka, zkušenost s utrpením, je určitou devizou – má nás připravit, abychom dozráli k tomu, co nás podle naší víry čeká. Stáří učí člověka také pokoře. Když byl ještě při síle, zakládal si na tom, že nikoho nepotřebuje. Pak přijde stáří, nemohoucnost a on najednou potřebuje někoho, kdo by mu pomohl. Kolikrát je to velké ponížení, když si něco nemůžete udělat sami a musíte si to vyprosit, vyžebrat či zaplatit. 

A nakonec ke stáří patří i to, že je člověk na tomto světě stále více osamocen – aspoň pokud se týká vrstevníků a přátel. To samozřejmě proměňuje jeho pohled na smrt. /.../

Do jaké míry to, co jste viděl, měnilo a posouvalo vaši víru?

Určitě ji to někam posunulo. Člověk se vyvíjí, jinak zakrní – což platí i v náboženském životě. Sv. Pavel to krásně vyjádřil slovy: „Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě…“ V průběhu života jsem musel své náboženské představy doplňovat a opravovat, to je přirozené. Je bohužel tragédií některých křesťanů, že představy přijaté v dětství se u nich dál nevyvíjely. Když pak přišla životní krize, jejich dětská víra ten nápor nevydržela a oni opustili nejen ji, ale i křesťanství.

Hledíte tedy do budoucna s nadějí?

Náš svět se bude pořád měnit (jako ostatně vždycky), toho se nebojím. Věřím, že církev „brány pekelné nepřemohou“ a že evangelium v sobě nese cosi trvalého, co odpovídá lidské přirozenosti. Každý člověk může vstoupit do jedinečného vztahu s Bohem. Z dobrodružství víry není nikdo předem vyloučený. A to je přece úžasné!

Svět nebude nikdy rájem, byť se o to budou různé ideologie vždy znovu a neúspěšně snažit, ale na druhé straně – „až se nám cíle zašeří a v temnu nás hrůzy jmou“ (jak se zpívá vjedné poutní písni), pořád zde zůstává Boží láska, ve kterou věříme. Vždyť jen s vědomím, že náš osud je v Božích rukou, se dalo prožít minulé století se všemi jeho hrůzami.

Se svolením zpracováno podle knihy Život voněl člověčinou
Karel Fořt v rozhovoru s Janem Paulasem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
 

Karel Fořt  

(* 8.11. 1921 Rožmitál + 21.1. 2014 České Budějovice)

Vlídný hlas P. Fořta znali posluchači Radia Svobodná Evropa, které v době komunistické totality vysílalo z Německa do Československa. Otec Karel má za sebou napínavý a plodný život exulanta, který musel obstát v mnoha nových a nepředvídaných situacích a režimech. Na základě svých protikladných zkušeností dokázal nabízet neotřelé pohledy na život, víru a církev. 

Karel Fořt se narodil 8. listopadu 1921 v Rožmitálu pod Třemšínem. Gymnázium absolvoval ve Strakonicích a Českých Budějovicích. Za svou aktivní činnost ve skautu za války byl v roce 1940 vyšetřován a krátce vězněn gestapem. Tento okamžik byl rozhodující pro jeho rozhodnutí stát se knězem. Následující rok proto nastupuje do kněžského semináře v Českých Budějovicích. Během studia je nasazen i na nucené práce v Rakousku. Již po komunistickém puči (v únoru 1948) byl 27. června 1948 byl vysvěcen na kněze a ustanoven kaplanem ve Vimperku a okolí (např. Kvilda…). V roce 1950 byl nucen utéct před komunistickou mocí do exilu. Poté se zapojil do misijní činnosti v severním Alžírsku. V letech 1960 - 1995 se pak trvale usazuje v Německu, kde se podílí na vzniku a činnosti České duchovní služby. V roce 1980, nastupuje na místo redaktora náboženského vysílání Rádia svobodná Evropa (RSE). 28. října 2012 obdržel z rukou prezidenta ČR Řád TGM za celoživotní dílo.

 

Autor: Karel Fořt   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Témata: senioři, stáří, old  |  stáří, senioři, old  |  Boží láska  |  krize  |  krize osobní  |  krize víry  |  naděje  |  obtíže, překážky, těžkosti, karamboly  |  osud  |  smrt  |  umírání a smrt  |  utrpení a naděje  |  víra  |  zralost, zrání  |  skaut, skauting  |  exil, emigrace, vyhnanství


Související texty k tématu:

Senioři, stáří:
StáříNikdo mi nezaručí, že nezhloupnu
Umění stárnout 
Slovo ´stáří´ zní jako nadávka 
Co mám z toho, že věřím v Boha? 
Jak najít společnou řeč mezi vnuky a prarodiči? 
Hezký pohled do budoucnosti...
Připravovat se na stáří můžeme již dnes...

[nahoru]

 Odkazy 
 na jiné weby

 Papež František 

 Dominik Duka

 Miloslav Vlk

 Vojtěch Kodet 

 Tomáš Halík

 

iEncyklopedie: on-line slovník

víry čerpat
sílu k životu.
Vira.cz

Najdete nás na Twitteru:

 


 

Obsah vira.cz dle abecedy:

A  B  C  D  E  F  H  I  J 
K  L  M  N  O  P  R  S 
T  U  V  Z  číslice

Náhodný tip

Dej mi napít
Duchovní texty dle ignaciánských exercicií





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 1998 - 2016 Vira.cz | Mobilní verze