Je jenom jeden Bůh. (Řím 3,30) - Biblický citát na dnešní den

23.1.2014, Karel Fořt (Foto: IMA)

Lidé se obávají stáří. Má i nějaké přednosti?

Lidé se obávají stáří. Má i nějaké přednosti?

Z knižního rozhovoru s P. Karlem Fořtem (* 8.11. 1921 Rožmitál + 21.1. 2014 České Budějovice). Otec Karel prožil napínavý a plodný život exulanta, který musel obstát v mnoha nových a nepředvídaných situacích a režimech. Na základě svých protikladných zkušeností dokázal nabízet neotřelé pohledy na život, víru a církev. 

Dosáhl jste věku, jemuž se říká „podzim života“?
Stáří se dnes lidé obvykle obávají.
Vidíte v něm i nějaké přednosti?

Starý člověk má životní i dějinné zkušenosti, které se mohou těm mladším hodit. Čím déle se na tomto světě dívá kolem sebe, tím více věci dává do souvislostí a přemýšlí o nich. Jeho pohled má proto cosi do sebe. Mnozí z římských historiků uvádějí jako jeden z pramenů „svědectví starců“. Také naši předkové oceňovali zkušenost stáří – říkalo se tomu „moudrost starců“. Stáří dává člověku více volného času, aby se mohl životem hlouběji zabývat a formulovat své zkušenosti. A pak už záleží jen na mladých, zda jeho poznatky ocení, nebo jimi pohrdnou – a promarní tak příležitost neopakovat chyby svých otců.

Další pozitivní hodnotou stáří je lidské zrání. Patří k tomu i všechny jeho těžkosti, hlavně nemoci. Na Slovensku se říkalo „staroba sama choroba“, zatímco v Čechách se užívá úsloví „proti věku není léku“. Ale i ta poslední zkušenost člověka, zkušenost s utrpením, je určitou devizou – má nás připravit, abychom dozráli k tomu, co nás podle naší víry čeká. Stáří učí člověka také pokoře. Když byl ještě při síle, zakládal si na tom, že nikoho nepotřebuje. Pak přijde stáří, nemohoucnost a on najednou potřebuje někoho, kdo by mu pomohl. Kolikrát je to velké ponížení, když si něco nemůžete udělat sami a musíte si to vyprosit, vyžebrat či zaplatit. 

A nakonec ke stáří patří i to, že je člověk na tomto světě stále více osamocen – aspoň pokud se týká vrstevníků a přátel. To samozřejmě proměňuje jeho pohled na smrt. /.../

Do jaké míry to, co jste viděl, měnilo a posouvalo vaši víru?

Určitě ji to někam posunulo. Člověk se vyvíjí, jinak zakrní – což platí i v náboženském životě. Sv. Pavel to krásně vyjádřil slovy: „Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě…“ V průběhu života jsem musel své náboženské představy doplňovat a opravovat, to je přirozené. Je bohužel tragédií některých křesťanů, že představy přijaté v dětství se u nich dál nevyvíjely. Když pak přišla životní krize, jejich dětská víra ten nápor nevydržela a oni opustili nejen ji, ale i křesťanství.

Hledíte tedy do budoucna s nadějí?

Náš svět se bude pořád měnit (jako ostatně vždycky), toho se nebojím. Věřím, že církev „brány pekelné nepřemohou“ a že evangelium v sobě nese cosi trvalého, co odpovídá lidské přirozenosti. Každý člověk může vstoupit do jedinečného vztahu s Bohem. Z dobrodružství víry není nikdo předem vyloučený. A to je přece úžasné!

Svět nebude nikdy rájem, byť se o to budou různé ideologie vždy znovu a neúspěšně snažit, ale na druhé straně – „až se nám cíle zašeří a v temnu nás hrůzy jmou“ (jak se zpívá vjedné poutní písni), pořád zde zůstává Boží láska, ve kterou věříme. Vždyť jen s vědomím, že náš osud je v Božích rukou, se dalo prožít minulé století se všemi jeho hrůzami.

Se svolením zpracováno podle knihy Život voněl člověčinou
Karel Fořt v rozhovoru s Janem Paulasem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
 

Karel Fořt  

(* 8.11. 1921 Rožmitál + 21.1. 2014 České Budějovice)

Vlídný hlas P. Fořta znali posluchači Radia Svobodná Evropa, které v době komunistické totality vysílalo z Německa do Československa. Otec Karel má za sebou napínavý a plodný život exulanta, který musel obstát v mnoha nových a nepředvídaných situacích a režimech. Na základě svých protikladných zkušeností dokázal nabízet neotřelé pohledy na život, víru a církev. 

Karel Fořt se narodil 8. listopadu 1921 v Rožmitálu pod Třemšínem. Gymnázium absolvoval ve Strakonicích a Českých Budějovicích. Za svou aktivní činnost ve skautu za války byl v roce 1940 vyšetřován a krátce vězněn gestapem. Tento okamžik byl rozhodující pro jeho rozhodnutí stát se knězem. Následující rok proto nastupuje do kněžského semináře v Českých Budějovicích. Během studia je nasazen i na nucené práce v Rakousku. Již po komunistickém puči (v únoru 1948) byl 27. června 1948 byl vysvěcen na kněze a ustanoven kaplanem ve Vimperku a okolí (např. Kvilda…). V roce 1950 byl nucen utéct před komunistickou mocí do exilu. Poté se zapojil do misijní činnosti v severním Alžírsku. V letech 1960 - 1995 se pak trvale usazuje v Německu, kde se podílí na vzniku a činnosti České duchovní služby. V roce 1980, nastupuje na místo redaktora náboženského vysílání Rádia svobodná Evropa (RSE). 28. října 2012 obdržel z rukou prezidenta ČR Řád TGM za celoživotní dílo.

 

Bůh sám je původcem krásy, aneb podzimní variace

(14.10.2017) Boží věčná moc a jeho božské bytí je možné poznat světlem rozumu z toho, co stvořil (Řím 1,20)

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(12.10.2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se...

Modlete se za politiky, i za ty chybující

(9.10.2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!
(9.10.2017) Zveme vás k přečtení říjnového čísla.

Jak (ne)mluvit o sexu - nové číslo časopisu Rodinný život

Jak (ne)mluvit o sexu - nové číslo časopisu Rodinný život
(5.10.2017) Nové číslo časopisu je věnováno tématu, které „hýbe světem“, a právě proto je potřeba o něm...

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.