Druhý člověk může mít něčeho víc než já
K vedení dialogu s druhými je třeba mírnosti, ne křiku.
Je třeba pamatovat také na to, že druhý člověk
může mít něčeho víc než já.
Je třeba pokory, mírnosti, být vším pro všechny,
a také – to ovšem není psáno v Bibli – všichni víme,
že abychom se tak mohli chovat,
musíme „polknout nejednu jedovatou slinu“.
Milosrdenství nás vede k pokoji
Člověk, který je milosrdný, má široké srdce,
druhé omlouvá a myslí na svoje vlastní chyby víc
než na prohřešky druhých.
„Viděl jsi, co udělal tamten?“
Ale já mám dost toho, co jsem udělal já,
nepletu se do dalšího.
To je cesta milosrdenství, kterou máme žádat.
Kdybychom všichni – lidé, národy, rodiny, čtvrti
měli tento postoj, jaký by to jen byl na světě pokoj,
kolik pokoje bychom měli ve svých srdcích!
Milosrdenství nás totiž vede k pokoji.
Pamatujme vždycky: Kdo jsem já, abych soudil?
Měli bychom spíš rozšiřovat srdce.
