Odpuštěním prospíváme především sobě

11.8.2011, Henri J. M. Nouwen

Foto: AdMu

Odpustit celým srdcem druhému je činem osvobození. Zbavujeme toho člověka negativních vazeb, které mezi námi existují. Říkáme: "Už proti tobě nic nemám." Ale to nestačí. Osvobozujeme též sami sebe od tíživé role uraženého. Dokud totiž neodpustíme těm, kteří nás zranili, bereme je všude s sebou, a co je horší, vlečeme je jako těžký náklad.

Velkým pokušením je trvat na pocitech hněvu vůči svým nepřátelům, a pak označit sám sebe za toho, kdo byl jimi uražen a raněn. Odpuštění proto neosvobozuje pouze druhé, ale také nás. Je to cesta ke svobodě Božího dítěte.


Jak přijmout odpuštění?

Odpuštění má dvě strany: dávat odpuštění (odpouštět) a přijímat odpuštění (od druhých, kterým jsme ublížili). Ačkoliv se na první pohled zdá těžším odpuštět, často je těžší přijmout odpuštění od druhých - "nechat si odpustit". A to je možná důvod, proč nejsme schopni odpouštět: protože od druhých sami odpuštění neumíme mnohdy přijmout. 

Proč je přijetí odpuštění tak obtížné? Velmi těžko se totiž říká: "Bez tvého odpuštění jsem stále vázán k tomu, co se mezi námi stalo. A jenom ty mě můžeš osvobodit." Musíme si nejen přiznat, že jsme někomu ublížili, ale také s pokorou uznat svou závislost na druhých. Jedině tehdy, když umíme přijmout odpuštění, umíme je také dát.


V odpuštění je uzdravení

Jak můžeme odpustit těm, kteří odpuštění nežádají? Naše nejhlubší touha je, aby odpuštění, které nabízíme, bylo přijato. Vzájemnost mezi dáváním a přijetím je to, co vytváří pokoj a soulad. Ale jestliže je naše odpuštění podmíněno jeho přijetím, zřídka kdy odpustíme. Odpuštění druhým je v první řadě vnitřní záležitostí nás samých. Je to čin, který z našich srdcí odstraňuje hněv, hořkost a touhu po pomstě a pomáhá nám znovu nabýt lidskou důstojnost. Nemůžeme ty, jimž chceme odpustit, nutit k tomu, aby odpuštění přijali. Možná toho nejsou ani schopni, ani ochotni to udělat. Možná ani nevědí a necítí, že nás zranili.

Jediní koho můžeme změnit, jsme my sami.

Odpuštění druhým
je především
uzdravením
našeho
vlastního
srdce.

Zpracováno podle knihy J.M. Nouwena: Chléb na cestu,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde

- Henri J.M. Nouwen - základní info o autorovi + dostupná literatura

Související texty k tématu:

Odpuštění, smíření:
- Odpuštění - proč a jak odpouštět?
- Podmínkou odpuštění není pokoření (Aleš Opatrný)
- Škola odpuštění (Anselm Grün)
- Křivda, odpuštění a smíření (Józef Augustyn)
- Další texty k tématu odpuštění zde

(Vnitřní) uzdravení:
- Vnitřní uzdravení? A z čeho? (R. Cantalamessa)
- Způsoby a prostředky vnitřního udzravení (R. Cantalamessa)
- Projdi se mnou všechno, cos prožil (Daniel-Ange)
- Chci se uzdravit - jedinečné rozhodnutí (Józef Augustyn)
- Další texty k tématu uzdravení zde

Autor: Henri J. M. Nouwen   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Štítky: msta, pomsta  |  odpuštění, smíření  |  obrácení, uzdravení  |  uzdravení  |  osvobození

[nahoru]