„ ... Neumím říkat ne. Týká se to druhých, ale i vlastních dětí. Dostat se s někým do sporu nebo se pohádat je pro mě hrozně těžké, a tak dělám všechno pro to, aby na mě mé okolí nepohlíželo jako na ,tu špatnou‘, ať už v jakémkoliv ohledu. ... “
Strach, že mě druzí pohaní, hraje v pocitech této ženy a v chování, které z nich vyplývá, hlavní roli. Nutí ji být druhým vždy k dispozici a nikdy se s nikým nehádat, nedovolí jí říkat ne. Negativně tak ovlivňuje i její povědomí o tom, co je v jejím životě a v životě jejích blízkých správné a přiměřené.
Tyto povahové sklony se projevují i v jejím vztahu k synovi. Emoční logiku jejich vztahu by šlo vyjádřit slovy: Dělám všechno možné i nemožné, jen aby si o mě nemyslel nic špatného. Své potřeby odsouvám stranou a za hlavu házím dokonce i svůj smysl pro spravedlnost. Abych uspokojila všechny jeho požadavky, ustupuji a často dělám bohužel i to, co považuji za nesprávné, nespravedlivé a přehnané.
Milé matky, zamysleme se! Když je něčeho až moc, asi nebude všechno v pořádku. Oddanost dítěti je dobrá. Přehnaná oddanost má však i své temné stránky. Spíše než z lásky pramení totiž z nepřiznaného sobectví. Přehánění maskuje pravý opak toho, co se nabízí na povrchu. Takové chování slouží matce, ale k dobru dítěte nepřispívá. Ve skutečnosti chrání tato žena z velké části hlavně sama sebe před odsudky svého okolí.
Se svolením zpracováno podle knihy:
Maminky, které milují příliš,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
