V patnácti letech jste vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Nebylo to příliš brzy?

V době, kdy jsem k jezuitům vstupoval, panovalo odlišné prostředí, a já svůj krok nevnímal jako něco mimořádného. Vždyť ještě na začátku 20. století posílali často chlapce, i z nejlepších rodin :-) do kolejí ve věku deseti jedenácti let.



Necítíte se ošizen o své dětství?


Nevnímal jsem to tak. Několik měsíců - ale to nebylo ještě v řeholi, ale na střední škole - se mi skutečně po domově velmi stýskalo. Později to přešlo.



A proč právě jezuiti?

To bylo něco velmi spontánního - zkoušel jsem všechny možné kontakty, až mi někdo dal spojení na jezuity. Byla to "jen" šťastná náhoda, ale já nikdy nepochyboval, že jsem na správném místě.



V České republice má jezuitství poněkud pejorativní nádech. V Polsku taky?

Ani ne. Jezuiti měli veliký vliv na školství a před zrušením řádu v roce 1772 v Polsku existovalo 64 velkých kolejí. To jezuiti vychovávali celou elitu národa! Je ale taky pravda, že měli spoustu nepřátel. Rozdělení Polska ve stejném období, v jakém byl řád zrušen, se často dávalo za vinu právě jezuitům.



Kde se vzalo takové podezření?

Jezuiti měli odpůrce proto, že byli silní, úspěšní a vlivní. Působili jako rádcové na královském dvoře, jako královští zpovědníci. To budilo závist.



Jste úspěšný a plodný spisovatel. Představte si, že vyrážím na pustý ostrov a s sebou si mohu vzít na čtení jen jednu knížku od Józefa Augustyna. Která by to měla být?

Nejvíc si cením Otcovství. Na trhu se projevuje, že nejde o moc populární téma, a já vnímám proč: jedná se o prubířský kámen celého rodinného života. Ženě je počato dítě, s ní je bytostně spojeno. Tohle spojení není ukončeno porodem, ale definitivně až postupným osamostatněním se dítěte. Pro matku je mnohdy velmi těžké pomáhat dítěti na cestě k jeho samostatnosti. A právě tady nastupuje v mimořádné úloze otec - vysvětluje, že ono spontánní odpoutání neznamená odmítnutí.

Děvčata a ženy často odmítají slova o otcovství: "Vždyť to není pro nás," říkají. Je to ovšem falešné zjednodušování. Pokud žena sama nemá vlastní představu o tom, jak by měl muž vypadat - a platí to pochopitelně i naopak, pokud muž nemá pojem o tom, co znamená být ženou - vylučuje to uvědomění si vlastní totožnosti. Vždyť je to právě žena, kdo dělá skutečného muže, otce, partnera. To ona pomáhá formovat mužství.


***

Zpracováno podle Katolického týdeníku č. 12/2004.