Odpustit znamená vzdát se naděje na lepší minulost...

11.1.2012, Gary Chapman

Foto: IMA

Odpuštění by se mělo stát přirozenou součástí všech našich vztahů. Musíme si ale být vědomi, že jsou i věci, kterých odpuštění dosáhnout nemůže.

Odpuštění není nic snadného

Žena, kterou manžel opakovaně připravil o peníze, protože propadl hazardu, se mě s pláčem ptala: „Jak mu mohu odpustit, když mi tolik ublížil? Jak mi může tak lhát, když se mu snažím pomoci?“ Nějakou dobu to sice trvalo, ale když se její manžel přestal stýkat s gamblery, přiznal, že jednal zle, a začal se léčit, začala na odpuštění pracovat. O pět let později mi řekla: „Bylo to nejtěžší a současně nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala. Jsem moc ráda, že jsem to s ním nevzdala.“

Odpuštění neodstraňuje
následky prohřešku

Představme si, že jsem tatínek malých dětí a netrávím s nimi dostatek času. A když už jsme spolu, mluvím tvrdě, odsuzuji je a neprokazuji jim žádnou lásku. O mnoho let později se snažím přiblížit se ke svým dospívajícím dětem. Vyznám jim, že jsem jako otec selhal a poprosím je za odpuštění. Předpokládejme, že mi odpustí. Jejich odpuštění ovšem samo o sobě neuzdraví všechny emocionální jizvy minulosti. Už nebudu mít příležitost trávit čas se svými malými dětmi a prokazovat jim lásku. Odpuštění ovšem otvírá možnosti lepších vztahů v budoucnosti. Čas, další rozhovory a případná pastorační péče může mým dětem pomoci k uzdravení z toho, jak jsem jim ublížil. Odpuštění vytvoří základ, který takové uzdravení umožní.

Odpuštění neznamená,
že se automaticky obnoví důvěra

Důvěra se obnoví až na základě pozitivních zkušeností, které nastanou v budoucnosti. Odpuštění otvírá dveře k obnově důvěry. Tato obnova ale vyžaduje čas. Odpuštění samo o sobě důvěru neobnoví, nicméně bez odpuštění se důvěra neobnoví nikdy.

Odpuštění nám nevymaže z paměti vzpomínku 

Mozek zaznamenává každou životní událost. Bolestivá událost se nám do mysli stále znovu vrací. Když na ni vzpomínáme, znovu zakoušíme velikou bolest. Pokud jsme se rozhodli odpustit, bereme vážně to, o čem přemýšlíme a co cítíme, nicméně sbíráme síly k tomu, abychom se dnes k danému člověku chovali laskavě a s láskou. Publicistka Anne Lamottová píše: „Odpustit znamená vzdát se veškeré naděje na lepší minulost.“ Určuje-li naše jednání skutečná láska, vědomě se soustředíme na budoucnost a nedovolíme své mysli, aby se neustále zabývala minulými selháními, která jsme již odpustili. Rozhodujeme se, že prohřešek se nestane bariérou mezi námi a člověkem, jenž nám ublížil, a že umožníme obnovu vztahu. Jakmile odpustíme, láska by se měla snažit zničit všechny záznamy o prominutých prohřešcích.

Zpracováno podle knihy:
Gary Chapman - Láska jako životní styl,
kterou vydal Návrat domů.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.

Související texty k tématu:

Odpuštění, smíření:
- Proč a jak odpouštět?
- Podmínkou odpuštění není pokoření (Aleš Opatrný)
- Škola odpuštění (Anselm Grün)
- Křivda, odpuštění a smíření (Józef Augustyn)
- Další texty k tématu odpuštění zde

Autor: Gary Chapman   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Štítky: odpuštění, smíření  |  odevzdání  |  naděje  |  minulost  |  láska, vztahy

[nahoru]