Rejstřík věcný

#ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ

nebe, posmrtný život

viz eschatologie, domov

• Setkání s blízkými po smrti (kapitola) - Budou existovat po smrti osobní lidské vztahy?
• Smrt jako svatba s Bohem (článek) - Když zemřela má matka, se sourozenci jsme připravovali její pohřeb. Zvažovali jsme, které písně ráda zpívala. Roky totiž zpívala při bohoslužbách pro ženy. A také občas dávala najevo svá přání, které písně by měla ráda při pohřbu. Bezpodmínečně chtěla, aby se při pohřební bohoslužbě zpívala svatební píseň.
• Den smrti není koncem (článek) - Pro věřící není den smrti v žádném případě koncem všeho, ale je spíše přechodem k nesmrtelnému životu. Je dnem konečného narození - latinsky „dies natalis“. Kdyby se Ježíš nenarodil na zemi, nemohli by se lidé narodit pro nebe. Právě proto, že se Kristus narodil, můžeme také my „být znovu zrozeni“! Když dohasíná život, ať v pozdním věku či na začátku své pozemské existence nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech, nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev nebo uzavřený životní osud, ale znovuzrození a obnovené bytí...
• Náš největší dar - Úvahy o smrti a o službě umírajícím. (kniha) - Místo smrti v našem životě
• Miluji smrt (článek) - Přáli byste si žít věčně v domově důchodců? Já ne. Jsem si jist, že až mě lis smrti rozmáčkne jako olivu, dozvím se v tom okamžiku odpověď na všechny nezodpovězené otázky života. Věřím, že se rozběhnu vstříc svému Bohu jako malý chlapeček, tak jako jsem kdysi běhával jako blázen naproti svému otci, který na mě čekal před školou, aby mne vzal na procházku po loukách lemujících břehy řeky Pád.  
• Reinkarnace v evropském a indickém pojetí (článek) - Evropská představa o převtělování je odlišná od představy indické.
• Odtud přijde soudit živé i mrtvé (kapitola) - V myšlence Kristova soudu je obrovská naděje
• Bůh tě chce vést k radosti (téma týdne) - Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. (srov. 1 Kor 2,6-10)
• Máme mluvit o umírání a smrti? (aktualita) - "Je dobře se se smrtí spřátelit, než se ona začne chtít přátelit s námi. Než po nás zbude jen prázdná a unavená skořápka," říká biolog a filosof Stanislav Komárek. Máme mluvit a diskutovat o smrti a umírání? Je toto téma v Česku tabu? Pro Hospodářské noviny (HN) odpovídají osobnosti veřejného života.
• Reinkarnace a vzkříšení - je v tom rozdíl? (článek) - Mnoho lidí se zdravotními či psychickými problémy kontaktuje různé léčitele. Ti pak nezřídka příčiny hledají "v minulých životech". Současné problémy se tak odsouvají kamsi do mlhavé minulosti.
• Nemoc a myšlenky na smrt (kapitola) - Bojím se své nemoci. Důvěřuji Bohu, ale v některých okamžicích udeří strach s mimořádnou silou. Vědomí nemoci se znovu důrazně přihlásí o slovo a objeví se i tělesné příznaky. Stejně trpím i strachem ze smrti. Nastanou okamžiky naprosté bezradnosti. Jak m
• K tragické nehodě školního zájezdu do Alp (aktualita) - " ... V takových chvílích se vynořuje otázka po Bohu a lidé se modlí. S velkou pokorou jsem je ujišťoval, že Bůh nás nikdy nenechává samotné, zejména v takových situacích. Neznáme všechny odpovědi ..."
• Jak umíral Jan Pavel II., aneb poslední velikonoční pascha Karola Wojtyly (článek) - Poprvé od začátku svého papežského působní nemohl koncem března 2005 Jan Pavel II. předsedat velikonočním slavnostem. Ale i tak si přál sledovat na Velký pátek ve své soukromé kapli pobožnost křížové cesty v Koloseu, přenášenou televizí. Při čtrnáctém zastavení vzal do rukou kříž, jako by si přál přiblížit tvář ke tváři Krista a připojit své utrpení k utrpení Božího Syna umučeného na kříži.  Cítil jsem, že nadchází jeho čas. Pán ho k sobě volá…
• Pro člověka není dobré, aby umíral sám (kapitola) - Jsme si navzájem bratry a sestrami
• Bůh udělal člověka stavitelem (téma týdne) - On je ten 'kámen, který jste vy, stavitelé, odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní'. (Sk 4,11)
• Člověk - ´jen trochu lepší opice´ (článek) - Člověk je znovu a znovu představován tak trochu jako „lepší opice“. Je zdůrazňována jen jeho příslušnost k živočišné říši a mnohé další je zamlčováno. K pochopení křesťanské zvěsti o vzkříšení je ale ze všeho nejvíc třeba pochopit, že člověk, který toho má tolik společného se zvířaty, je jedinečný svou schopností tvořit vztahy. Vztahy mezi lidmi a zejména pak vztah k Bohu. Prototypem našeho vztahu k Bohu je vztah Ježíše k jeho Otci. Z tohoto vztahu se zrodilo Ježíšovo vzkříšení – vztah nesený tak silnou láskou, který nemůže zničit ani smrt.
• Co míní embrya o následujícím životě? (článek) - V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Jedno z nich byl malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik. Malý pochybovač se zeptal: "Věříte vlastně v život po porodu?" Malý věřící: "Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady tu je jenom proto, abychom rostli a připravili se na život po porodu, abychom byla dost silní na to, co nás čeká." Malý skeptik: "To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by mel vlastně takový život vůbec vypadat?"
• Vzkazy domů před popravou (článek) - Poznáme po smrti v Bohu své blízké? Nebo už nebudou existovat žádné osobní lidské vztahy? Křesťanská víra nám dává oprávněnou naději, že se ve smrti znovu s našimi milovanými shledáme. Budeme s nimi prožívat společenství.
• Dopis na rozloučenou (článek) - Moji milí drazí, asi si dovedete představit, jak mi v tuto chvíli je... A tak bych vám všem chtěl - - možná už na sklonku svého života - - napsat, co jsem vám snad měl říkat často dříve: že jsem vás všechny měl tak rád... Vzpomínejte na svého tátu...
• Václav Havel za své postoje platil ´ze svého´ (článek) - Václav Havel za svůj postoj platil „ze svého“, totiž ztrátou svobody, ztrátou zdraví a posléze jako prezident i ztrátou možnosti být jen oslavovaným symbolem z minulosti bez kritik v přítomnosti. ... Nežil jen sám pro sebe, miloval pravdu, trpěl pro ní a Kristu posloužil v mnoha „hladových, vězněných a nahých"...
• Jaroslav Škarvada: ´Já jdu domů´, (článek) - Já už jsem starý a jen otázkou týdnů nebo měsíců, kdy můj život na této zemi skončí. Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký pohled do budoucnosti?
• Zamyšlení o smrti od kaplana newyorských hasičů, který zahynul při teroristickém útoku (článek) - V Brooklynu ve škole nás Sestry Charity jako malé chlapce učily a připomínaly nám modlitbu za milost šťastné smrti. Byla to pro nás tehdy divná modlitba. Vždyť jsme byli tak mladí a tak daleko od všeho "smrtelného" v životě. Ale léta přešla a sestry už tu nejsou. Během svých 40 let kněžství jsem byl u smrti tolika lidí, kdy se mísil smutek, štěstí i tragedie.
• V kómatu mě maminka volala jménem, proto jsem se probudil (článek) - Když jsem byl v kómatu, bylo to, jako bych byl mrtvý. A pak jsem začal vnímat hlasy okolo sebe. Byl to hlas mé maminky, která mě opakovaně volala jménem. Slyšel jsem ji, avšak nedokázal jsem viditelně zareagovat. Bojoval jsem, abych jí řekl, že jí rozumím. Ona si totiž myslela, že jsem pořád ještě v bezvědomí. A byl to právě její hlas, který mě kousek po kousku vyrvával ze zóny smrti a navracel zpátky do života.
• Čas umírání (kapitola) - O křesťanských pohřbech
• Jednou bude líp?! (téma týdne) - "Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného a pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista." (Jan 17,3)
• Smrt mi nemůže nahnat strach (článek) - Nedivte se mým slovům. Mnohokrát jste ode mě slyšeli, že věřím v Boha a že jsem úsilí o tuto víru zasvětil celý svůj život. A právě proto, že věřím v Boha, vím, co je smrt, a smrt mi už nemůže nahnat strach.
• Poslední věci člověka (článek) - Představte si hosta na večírku, je unavený a chtěl by jít domů. Má se bát odchodu?
• Máte strach ze smrti? Otázka, která rozesmála Matku Terezu (článek) - Při jednom ze svých rozhovorů jsem se Matky Terezy zeptal: "Máte strach ze smrti?" Na okamžik se mi zadívala do očí, a pak se nahlas rozesmála. "Ne, vůbec," prohlásila. "Umřít znamená vrátit se domů. Copak máte strach vrátit se domů ke svým drahým? Okamžik smrti nedočkavě očekávám. Tam nahoře najdu Ježíše a všechny lidi, kterým jsem se v tomto životě snažila dát lásku."
• Zubatá s kosou? Aneb pro mě si nepřijde smrt, ale Bůh... (téma týdne) - Nechceme vás, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Až sám Pán sestoupí z nebe budeme uchváceni vstříc Pánu i my. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto... (srov. 1 Sol 4,13-18)
• Naděje i v pochmurné situaci (článek) - Děkovat Bohu za vše znamená umění nalézat naději i v pochmurné skutečnosti. Vděčností vyjadřujeme přesvědčení, že budoucnost už dnes prosvítá i skrze zlo, trápení a smrt.
• Smrt, posmrtný život (článek) - Jít ve stopách Ježíšových je naším povoláním. Je to jediná cesta, která vede skrze smrt k životu.

Sekce: Rejstřík věcný   |   Tisk   |   Poslat odkaz známému

[nahoru]