Pohoršení - bohatství církve, zlato v kostelích

Prosím, poraďte, jak odpovědět na otázky kamaráda:

Proč jsou v kostelích zlaté předměty? Proč je církev nepoužije na pomoc tolika trpících a strádajících po celém světě? Proč nepoužívá k liturgickým účelům nádoby z méně drahých kovů? Pán Ježíš přece nepotřebuje zlaté nádoby a pozlacené předměty k tomu, abychom mu vzdávali chválu a úctu? Děkuji.

Naše doba do značné míry ztratila a ztrácí smysl pro symboly

Děkujeme za dotaz, který je sám o sobě zajímavý a je, podle mého názoru, opravdu jistým otazníkem zvlášť v dnešní době, kdy se v našem prostoru máme poměrně dobře a zároveň jsme denně konfrontováni s prakticky celým světem. Můžeme tedy vnímat rozdíly i potřeby různých lidí citlivěji. Ale také bych řekla, že dnes vnímáme věci velmi materiálně, možná mnohem víc, než naši předci. Naše doba do značné míry ztratila a ztrácí smysl pro symboly. (Další věc je, že u nás dnes spousta lidí není příliš nakloněna církvi a spíše ráda vyhledává, na co církev (nebo často spíše svou představu o ní) "nachytat", což může být také důvodem k podobným úvahám, ale to chci ponechat raději trochu stranou, snahou těchto lidí často totiž není ani tak prospěch světu, jako spíš potřeba ponadávat si na církev.)
 

Strohost výzdoby protestantských církví je nám dnes bližší než církvím východním

Myslím, že lze na věc, o níž píšete, nahlížet z několika rovin, jak už jsem naznačila výše. Náhled, kterým směřuje dotaz Vašeho známého, je, zdá se, blízký přístupu protestantských církví. V jejich chrámech bývá patrná někdy až hodně výrazná střídmost, v níž, myslím, hraje zřejmě roli i sociální aspekt (který zmiňujete ve Vašem dotazu), vycházela samozřejmě z kritiky bohatství církve, která byla jistě oprávněná, souvisí ale taky jednoduše s mentalitou západu, kde protestantismus vznikal. Jistá strohost a praktičnost je západnímu světu daleko bližší než lidem na východě. Když se podíváme např. na pravoslaví, tak vidíme velkou zdobnost a "bohatství" v chrámech. Pravým zlatem je zdobená každá ikona, jichž jsou v pravoslavných chrámech spousty. Otázka je, z jakého důvodu. 

Západní člověk může vidět touhu po okázalosti a bohatství, ve skutečnosti jsou tyto chrámy ale především plné symboliky. I to, proč je ikona zdobená zlatem, má svůj hluboký duchovní, symbolický význam. Každopádně myslím, že v době, kdy tyto chrámy plné krásných věcí vznikaly, lidé hodně vnímali, a nejen na východě, ale i tady, že se ten chrám staví k oslavě Boží. A bylo tedy logické, že musí být co nejkrásnější. Chtěli Bohu dát to nejlepší. A to je krásné, vyjadřovalo to vztah lidí k Bohu, přestože možná způsobem, který my dnes moc nechápeme. Myslím, že to tak brali i chudí lidé a nepřepočítávali v tomto případě vše na peníze a na to, co by oni sami místo toho mohli mít (to je materialistický pohled dnešní doby).

Nevím, třeba se v motivaci tehdejších lidí mýlím, ale myslím, že alespoň do jisté míry to tak opravdu bylo. A dnes tu máme nádherné památky, které vznikaly s cílem oslavit Boha. Jistě, Bůh to nepotřebuje. Možná to ale potřebují a potřebovali lidé, aby jim nádhera Božích chrámů pomáhala vnímat velikost Boží.

Dnes má církev na starosti tyto budovy a jejich zařízení, které mají velikou hodnotu, především ale historickou a duchovní. Myslím, že si nemůže dovolit ty věci jednoduše rozprodat a dát chudým, alespoň ne zcela, už z úcty k předkům i k budoucím generacím, ale je třeba se o ně starat.

Sociální aspekt církev řeší a vždy v historii řešila

Nicméně od používání "zlatých" liturgických předmětů se v dnešní době přece jen hodně upouští, a řekla bych, že většinou je to právě z těch důvodů, o nichž píšete ve svém dotazu. Mnoho kněží používá např. keramické nádoby apod. Snaha o určité zjednodušování liturgických prostorů v církvi patrná je. A sociální aspekt církev řeší a vždy v historii řešila. Péče o chudé a potřebné součástí života církve vždycky byla a je. Jistě, někomu se to může zdát málo, je možné a dobré tyto snahy podporovat a snažit se, aby pomoc byla co největší a co nejúčelnější, nikdy ale člověk nevyřeší všechny bolesti světa.

Ještě k představě, že by pomohlo vzít všechny zlaté nádoby a to zlato věnovat chudým - myslím, že málo z těchto "zlatých" předmětů jsou skutečně zlaté, alespoň já jsem se v chrámech s ničím zcela zlatým, myslím, ani nesetkala, zpravidla jsou tyto předměty pouze pozlacené, mají hodnotu umělecké práce, hodnotu historickou (a v neposlední řadě hodnotu duchovní - celé generace je zbožně používaly při bohoslužbách), ale hodnota toho kovu jako takového zase tak veliká nebude, jak to na první pohled vypadá.

Abych to shrnula - Bůh jistě nádheru v chrámech k tomu, abychom mu vyjadřovali úctu, nepotřebuje, a mně osobně taky vůbec nevadí, když se pozlacené nádoby při liturgii nepoužívají, při pohledu na tyto věci ale mám úctu k lidem, k našim předkům, kteří tímto způsobem svůj vztah k Bohu vyjadřovali, říkali tím, že Bůh, jako Pán celého tvorstva, je hoden toho, abychom mu dávali to nejlepší, co můžeme. A vnímám to jako důležitý symbol a vzkaz našich předků lidem našich generací, jako příklad jejich zbožnosti, jejich vztahu k Bohu. Je to pro mě něco, z čeho bychom si dnes měli umět brát příklad - pochopitelně ve zcela jiné, naší době bližší, formě.

Ať Vám Bůh žehná a naplňuje Vás radostí a pokojem.

Kategorie otázky: Dějiny církve, výhrady k církvi