Posedlost
Jedním z druhů ďáblova útoku je posedlost. O posedlosti mluvíme tehdy, když se ďábel snaží ovládnout celého člověka. Ovládá tělo, mysl, svobodnou vůli člověka, city. Jedinou součástí vaší osobnosti, kterou nemůže ovládnout, je duše. To znamená, že vás nemůže přinutit hřešit. Posedlost se nevyskytuje často, ale potkat se s ní můžeme.
Setkal jsem se s rozličnými druhy posedlosti a musel jsem přitom použít moc exorcisty. Ale mnozí z lidí, kteří za mnou přicházejí a říkají: “Mám v sobě ďábla”, posedlí nejsou. Ďábel na ně může útočit, může je zneklidňovat, může je pokoušet, ale to ještě neznamená, že jsou posedlí. Kdyby všichni lidé, kteří o sobě říkají, že jsou posedlí, skutečně posedlí byli, jsem si jistý, že už by v pekle nezůstal ani jeden ďábel.
Teď si položme otázku: Proč chce ďábel ovládnout lidi posedlostí? Především musím říct, že stav člověka ve smrtelném hříchu je mnohem vážnější než stav posedlého člověka. Obrácení člověka je často mnohem těžší než jeho osvobození od ďábla. Proto bychom se měli více obávat smrtelného hříchu než posedlosti.
Kdo jsou posedlí?
Rozlišujeme tři typy posedlých lidí.
Dobrovolníci
V první řadě jsou to ti, kdo se odevzdali ďáblu dobrovolně. Jsou to lidé, kteří často vlastní krví podepsali smlouvu s ďáblem. Odevzdali se mu, protože od něho chtějí moc, slávu, peníze, sex nebo cokoli jiného. Tito lidé otevřeli ďáblu prostřednictvím svého hříchu všechny dveře. Neznamená to ale, že všichni lidé, kteří se odevzdali ďáblu, musí být posedlí. Říkám, že tito jsou posedlosti otevřenější, je u nich pravděpodobnější. Když se setkáme s posedlým člověkem, obvykle zjistíme, že se někdy v minulosti dobrovolně odevzdal ďáblu.
Oběti okultismu
Do druhé kategorie patří ti, kteří se neodevzdali ďáblu dobrovolně, ale zahrávali si s ohněm prostřednictvím okultismu nebo různých náboženství. Mnoho lidí, kteří koketují s okultismem, poslouchá ďábla a pracuje na ďáblově poli. Lidé, kteří se zabývají okultismem, se pohybují jakoby na ďáblově území, kde je může napadnout. Proto mnoho posedlých bylo původně zapleteno do okultismu. O okultismu ještě budeme hovořit.
Rukojmí
Do třetí kategorie řadíme lidi, které nazýváme rukojmí. Proč ten název? Tito lidé se nikdy dobrovolně ďáblu neodevzdali, nikdy nebyli zapleteni do okultismu, vedli svatý život a dosáhli i určité úrovně duchovního života. Jedním z křížů, které Ježíš na tyto vyvolené dopouští, je právě posedlost. Velký teolog René Lorentain nazývá tento stav posedlosti čtvrtým stupněm svatosti. Tyto případy jsou velmi řídké, ale existují. Uvedu jeden: V životě italské svaté Gemmy Galgani bylo období, kdy byla skutečně posedlá ďáblem. Posedlost není hřích. Je to situace, ve které se určitý člověk ocitne působením ďábla, i když je jeho život svatý. Nemyslím si, že bychom se dostali na takovou úroveň duchovního života, aby Pán na nás dopustil tento kříž. Takže se vůbec nemusíme bát.
Ďábel útočí
Když nechceme, aby nás ďábel napadal, musíme zavřít všechny brány, skrze které na nás může působit. Nemám na mysli jen případ posedlosti, ale jakýkoli útok ze strany ďábla. Které jsou hlavní brány, skrze které útočí?
Hřích
První vstupní bránou je hřích. Když hřešíme, odevzdáváme se ďáblu. Znamená to, že rušíme spojení s Bohem a odevzdáváme se ďáblovu vedení. Z toho můžeme snadno usoudit, že nejméně pokušení má člověk, který žije v hříchu. Ďábel nemá zájem na něho útočit nebo ho pokoušet, protože se už stal jeho kořistí.
Hřích znamená vstup na ďáblovo území. Mám na mysli případy, kdy cítíme závislost na hříchu. Může to být závislost na alkoholu, drogách, sexu, na čemkoli, co nás může učinit závislými. Ale jsme na jeho území tehdy, když neděláme nic pro to, abychom nehřešili.
Na hřích se můžeme dívat jako na slabost, ale i jako na skutek proti Bohu. Když se snažíte dělat všechno a přitom se vám občas nedaří, neznamená to, že se nacházíte na ďáblově území. Nacházíte se v rukou toho, kdo uzdravuje. Je pravda – jste nemocní, jste zranění, ale nejste v ďáblových rukou. Jste v rukou toho, kdo uzdravuje. Když hřešíte, ale děláte všechno pro to, abyste nehřešili, na ďáblově území se nenacházíte.
Ďábel často útočí na člověka, kterého si chce k sobě přitáhnout. Dělá to tak, že ho vyrušuje, zneklidňuje nebo že odvrací jeho pohled od Ježíše.
Okultismus
Druhou vstupní bránou je okultismus, o kterém budeme podrobně mluvit v následující kapitole.
Vnitřní zranění
Třetí vstupní bránou na ďáblovo území jsou naše vnitřní zranění. Proto je tak velmi důležité projít ve svém životě procesem vnitřního uzdravení. Za hřích a okultismus jsme často odpovědní my sami. Ale málokdy jsme odpovědni za vnitřní zranění. Máme slabosti, za které také často neneseme odpovědnost. Ale v každém případě to jsou citlivá místa naší osobnosti, která ďábel může velmi snadno zneužít a jejich prostřednictvím nás znepokojit.
Když jsem například zraněný nedostatkem lásky, ďábel se mi může představit jako někdo, kdo mi může dát lásku. Může mě svést, abych miloval to, co milovat nesmím. Zneužije mou slabost a to mě vede k velmi důležitému konstatování:
Kdykoli sloužíte v modlitebním společenství službou modlitby za osvobození, musí jít tato služba ruku v ruce s modlitbou za vnitřní uzdravení. Nesmí to být jen modlitba za osvobození, ale musí to být zároveň modlitba za vnitřní uzdravení. Tyto dvě služby spolu souvisejí a vzájemně se podmiňují.
Když vidíme člověka, který se svíjí na podlaze jako had, často si hned pomyslíme, že potřebuje modlitbu za osvobození. Je možné, že skutečně potřebuje osvobození. A tak se snažíte za jeho osvobození modlit, ale nedaří se vám to. Důvod je přitom jasný. Tato osoba, dřív než bude osvobozena, nutně potřebuje modlitbu za vnitřní uzdravení.
Představte si, že se nacházíte v obrovském paláci s velkým množstvím komnat. Je tam komnata agrese, komnata pýchy, komnata sexu, komnata žárlivosti a mnoho jiných místností.
Představte si, že se snažíte vysvobodit člověka z rukou ďábla. Co se stane? Když se pokoušíte člověka osvobodit, ďábel přechází z jedné komnaty do druhé, protože všechny jsou otevřené. Co je třeba udělat? Zamknout všechny místnosti a potom uvidíte, že ďábel zůstal jen v jedné z nich a odtud nemá kam přeběhnout, takže musí odejít z paláce ven.
Když se modlíte například za osobu, která byla v dětství pohlavně zneužívaná nebo se pokusila o sebevraždu nebo zažila velké zklamání v lásce nebo žárlí na sourozence, dříve než přistoupíte k modlitbě za osvobození, bude tato osoba potřebovat vnitřní uzdravení. Je úplně zbytečné modlit se za osvobození před jejím vnitřním uzdravením, protože duch přechází z jedné oblasti do druhé a nikdy se vám nepodaří dokonale ji osvobodit.
Vnitřní uzdravení jde tedy ruku v ruce s osvobozením.
