Rozmazlenost vs. skromnost

Dobrý den, ráda bych poprosila o odpověď na otázku rozmazlenosti. Je to pro mě něco, čemu se přiznám, čím dál míň rozumím a odpověď by se mi hodila i do budoucna, až budu mít vlastní děti.

Od mala jsem byla vychovávaná, že se kromě jídla a sem tam oblečení, to ale až tehdy, když se komplet zničí, nekupuje. Když si člověk dopřává něco navíc, je prostě rozmazlený. Sama jsem chodila často v potrhaných věcech, a když jsem prosila o pár nových triček, tak jsem  byla označená za rozmazlenou a že si nevážím toho, co mám.

Je mi 16 a našla jsem si stálou brigádu.  Nakoupila jsem si nějaké neznačkové oblečení  (to, co jsem měla, bylo vážně jen na doma).  Rodiče to komentovali dost nevybíravě, ale nakonec uznali, že je to moje věc a nic po mně nechtějí. Domluvili jsme se, že po dobu studia po mně nic chtít nebudou, ale cokoli mimo jídla a věcí do školy dál čekat nemám, že mě nechtějí rozmazlovat.

Snažím se si většinu peněz šetřit, stejně si ale občas něco koupím. Ráda čtu, objevila jsem na podzim antikvariát, přes který si objednávám knížky. Občas zajdu s kamarádkami do cukrárny (cca 2x do měsíce), když máme chuť, zajdeme si na kebab (cca 3x v měsíci). Občas vyrazíme do obchodu, kde si koupíme něco na sebe. Většinou to jsou vietnamské obchody, někdy jdeme do sekáče. V horku zajdeme cca 2x v týdnu na zmrku. Nikdy moc neutratím a stejně jsem považována za rozmazlenou. Učím se myslet, že je tohle úplně normální a v pořádku si občas něco koupit, myslet na sebe. Stejně mě ale mrzí, že jsem považovaná za rozmazlenou. Přitom jsem nikdy nechtěla nic drahého a nekupuju nic za velký částky. Tedy ten dotaz, co je rozmazlenost? Vypadá vůbec takhle rozmazlenost? Proč by si člověk občas nemohl dopřát něco víc? Děkuju za odpověď krásný den.

Milá...
děkuji za důvěru, s kterou jste se svěřila se svým dotazem. Velice dobře jste popsala, jak vnímají vaši rodiče vztah k věcem a penězům a také k Vám. Nevím, z jakého prostředí pocházejí, ale je jasné, že konzumní životní styl, který je pro mnoho mladých lidí běžný, neuznávají a nesouhlasí s ním a také se Vám to snaží předat. Nechci nějak negativně hodnotit toto jejich nastavení, ale důležité je, že Vy už nejste dítě a nemusíte na vše mít stejný názor jako oni. Můžete se sama rozhodnout, jak budete trávit volný čas a za co utrácet peníze, které si sama vyděláte a nic navíc od rodičů nežádáte.

Jste mladá dívka, která se chce líbit, pěkně obléct i si udělat malou radost. Nic z toho, co píšete, není přehnané, nebo rozmařilé. Něco si dopřát, zajít si do cukrárny, koupit si knížku a občas něco pěkného na sebe, je normální a dělá to každý z nás. Pokud chodíte na brigádu, něco utratíte a zároveň i něco ušetříte, jste skvělá samostatná mladá žena, která umí hospodařit s penězi. Takhle opravdu nevypadá rozmazlenost. Bůh z nás nechce mít mrzuté škarohlídy, kteří jen plní své povinnosti, zatínají zuby, aby ten život vydrželi. Máme se radovat a žít naplno, tady a teď. A dál rozdávat radost umí jen člověk, který je sám radostný a spokojený. Tedy dělá radost i sám sobě. Těšte se tedy ze života a užívejte, co nám dopřává. A pokud si budete chtít něco odepřít, sama se rozhodněte, co s ušetřenými penězi udělat, zda pěknější oblečení, návštěvu koncertu nebo divadla. Je to na Vás.
Boží požehnání ať Vás provází!

Kategorie otázky: Sebepřijetí, Křesťanská etika, hřích