Bůh se stal dítětem

úvaha z 25. prosince

Bůh se vtělil. Strach se změnil v pokoj, neshoda se proměnila v objetí.

Daleké se stalo blízké. Bůh se stal dítětem.

Rozumíte, k jaké proměně došlo?

Poprvé mohla žena sdělit celou pravdu: „Bože můj, synu můj“.

Nyní už nemám strach. Je-li Bůh dítětem položeným tam na slámě v jeskyni, pak mi už nenahání strach.

A jestliže mohu i já vedle Marie šeptat: „Bože můj, synu můj“, pak ráj vstoupil do mého domu a přinesl mi opravdový klid.

Mohu mít strach ze svého otce, zvlášť jestli jsem ho ještě nepoznal, ale z toho dítěte nikoli.

Z dítěte, které hladím a které se ke mně vine, z děťátka, které si žádá moji ochranu a lásku, strach nemám.

Už nemám strach. Pokoj, jenž je opakem strachu, je nyní se mnou.

Jedinou námahu, kterou musím vynaložit, je věřit.

A uvěřit, to znamená zrodit. Věřím-li, pokračuji tím v procesu, kterým Ježíš-dítě přichází na svět.

Maria, věřím jako ty, že to dítě je Bůh, tvůj syn, a klaním se mu.

Klaním se jeho přítomnosti zde ve schránce, kterou schovávám pod kabátem, kde on je uschován ve velmi křehkém znamení chleba, ještě křehčím než je tělo.

Slyším tě, Maria, jak čas od času v Betlémě opakuješ: „Bože můj, synu můj“.