Dámy a pánové, vážení hosté, rok 89 nazval Jan Pavel II. zázračným rokem: annus mirabilis. Rok 2009 pro nás může být hned rokem tří malých zázraků, protože v letošním roce vycházejí tři celkové překlady Písma svatého v českém jazyce. To vše třicet let poté, co v jednom svazku vyšel Český ekumenický překlad Bible. Je to s podivem? Je to jinde také běžné? Co vše z toho lze vyvodit? A jaké místo mezi překlady zaujímá Jeruzalémské bible?


Tři různé biblické překlady v češtině v roce 2009:
zbytečnost, nebo přínos?


Pro mě osobně to podivuhodné rozhodně je a je to myslím důvod k radosti a úžasu. Často se při setkání s různými nepravostmi setkáváme s hodnocením česká malost, čecháčkovství. Ale jak nazvat jedním slovem českou velikost? Uvědomme si to dobře: Ve středně velkém evropském národě se najdou tři skupiny překladatelů a redaktorů, které v jednom roce dotáhnou do úspěšného konce tři různé biblické překlady. Všechny jsou zhotovené kompetentně – třebaže k nim můžeme snášet desítky neméně kompetentních výhrad a připomínek.

Když nečteme Bibli nedbale a chceme se stát trochu českými písmáky, můžeme mít ze vzájemného porovnávání překladů dokonce prospěch. Svatý Augustin je autorem tohoto téměř postmoderního výroku: „Rozličnost překladů občas spíše napomůže porozumět smyslu, než aby mu byla na překážku.“


Hlavní přidaná hodnota české Jeruzalémské bible

Hlavní odlišnost české Jeruzalémské bible od jejích dvou kolegyň, narozených v letošním roce, spočívá v klasické katolické přidané hodnotě: ve výkladu, komentáři, poznámkách, úvodech, které nás orientují v často nepřehledném biblickém terénu. Chcete-li ode mě ilustrující příklad, doporučuji Janovo evangelium. Nerad bych ovšem, aby tu zkrátka přišla i čeština naší Jeruzalémské bible. Z toho, co jsem jako korektor připomínkoval, mi jako více než pěkná utkvěla kniha Job, kniha proroka Izaiáše či Apokalypsa.


Odcizujeme-li se Bibli, pak se odcizujeme i sobě samým

Ale leží před námi i jedna legitimní otázka. Jsou tací, kteří nečtou Bibli v církvi a s církví. Výrok „Bible je slovo Boží“ jim nepřipadá automaticky platný. Uvědomují si značné duchovní bohatství Bible, ale otázkou autorství s velkým A či inspirovaností se příliš netrápí.
Je pro ně katolická Jeruzalémská bible s výkladem spíše přínosem nebo překážkou?
Odpovídám si: „Může pro ně být spíše přínosem.“
Důvody, které k tomu mám, mě ale spíše znepokojují.
Můj učitel profesor Alexandr Stich s naléhavostí zdůrazňoval: Odcizujeme-li se Bibli – což jde velmi snadno: prostě ji přestáváme číst –, pak se odcizujeme i sobě samým.


Bible je pro mnohé už jen kulturní kuriozitou

Bible je pro mnohé už jen kulturní kuriozitou. Přestává být součástí toho, čemu sociologové říkají „balík příručního vědění“. Přestává být kusem přirozeného světa, do něhož se rodíme, ve kterém žijeme, který takříkajíc dýcháme.
Třicet vysokoškolských studentů dostalo před několika týdny od sociologa Miloslava Petruska úkol dekódovat poselství nápisu, který se objevil na československých ulicích krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Tato brutální akce byla kdysi nazývána internacionální bratrskou pomocí. Ten nápis zněl: „Kain byl také bratr.“ Smysl nápisu dešifrovala jediná dívka, jediná ze třiceti.


Chtít porozumět Bibli znamená vydat se na nikdy nekončící cestu

Jeruzalémská bible hledá přemýšlivého a sebevzdělávatelného čtenáře.
Chtít porozumět Bibli znamená vydat se na nikdy nekončící cestu. A vyžaduje to někdy svést i pořádný zápas. Připomeňme si tedy nakonec cestu a zápas praotce Jakuba, to jest třicátou druhou a dvacátou osmou kapitolu Geneze. Než Jakub svede svůj zápas s Bohem o jeho požehnání, má cestou z Beer-Šeby do Charanu, na místě, jež později nazve Betel, to je „dům Boží“, zvláštní sen (Gn 28,12–16). Cituji:

Zdálo se mu o žebříku, který byl zasazen v zemi a jehož vrcholek dosahoval až do nebe a po němž vystupovali a sestupovali Boží andělé!
A hle, stanul před ním Jahve a řekl: „Jsem Jahve, Bůh tvého praotce Abraháma a Bůh Izákův. ... Jsem s tebou, budu tě chránit všude, kam půjdeš, a přivedu tě nazpět do této země, neboť tě neopustím, aniž bych splnil to, co jsem ti slíbil.“
Jakub se probudil a řekl: „Opravdu, na tomto místě je Jahve a já jsem to nevěděl!“


Bible je vskutku neobyčejná kniha. A je to jen kniha? Není něčím víc? Není opravdu žebříkem, mostem, po kterém lze vystoupit až do nebe? Přeji si, aby s námi Prozřetelnost komunikovala podobně jako s Jákobem: v tichosti, tajemně i s onou podstatnou jistotou.
Kéž k tomu pomáhá i český překlad Jeruzalémské bible.

(Pavel Mareš, na svátek sv. Ondřeje, apoštola, 30. listopadu 2009)

Jeruzalémské bible - více info zde

Nadpis a mezititulky: redakce webu vira.cz