Bohu na vás záleží. (1 P 5,7) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Anselm Grün

Usmíření se sebou samým

aneb přijmout život takový, jaký je

z knihy Buď dobrý sám k sobě , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Základní Ježíšovo poselství je smíření, vzájemné smíření lidí, smíření s Bohem a smíření lidí se sebou samými. Pavel chápe svůj apoštolský úřad jako „službu usmíření“ (2 Kor 5,18). Smířit se se sebou, to je asi nejtěžší úkol, který nám život ukládá. Znamená to vyřešit spory mezi různými myšlenkami a přáními, upokojit rozrušenou duši. To, co se ve mně vzpírá, umlkne. Nastane vnitřní mír.

Usmířit se znamená smířlivě se vyrovnat s vlastním životem, přitakat ke svému životu takovému, jak dosud probíhal, přitakat ke svým rodičům, ke své výchově, ke své povaze, jakou jsem dostal do vínku. Je v nás mnoho tajné vzpoury proti životu, jaký je, proti nám a proti naší podobě. Chtěli bychom být jiní, mít jiné schopnosti. Chtěli bychom mít jiné přátele, jiné povolání. Chtěli bychom být u všech oblíbení. Mnozí žijí nesmířeni se sebou, vnitřně rozerváni, nespokojeni se sebou i s celým světem, ve stálém protestu vůči lidem, kteří jim připravili tento úděl, a nakonec v protestu proti Bohu, kterému svůj osud vyčítají. Oddávají se snům o tom, jací by vlastně chtěli být. Nežijí v přítomnosti, ale prchají před sebou do svých iluzí. Promeškávají svůj život.

Důvodem neusmířenosti je stálé srovnávání sebe s ostatními. Stále objevujeme u druhých něco co sami nemáme. Srovnávat se s jinými znamená buď znehodnocovat sebe, činit se špatnými, nebo se nutit k pocitu, že jsme vždycky „super“. Pak musí být u mne všechno „super“, nutně dělám všechno tak dobře, jak to nikdo nedokáže. Mé kurzy musí být vždycky vynikající, má kázání vždycky skvělá. Smířit se se sebou znamená vzdát se veškerého srovnávání. Mnozí ani nedovedou pocítit jen sebe, oni cítí sebe vždycky jen ve srovnání s jinými. Smíření znamená, že jsem zcela při sobě, že cítím sebe, že se raduji ze sebe takového, jaký jsem. Takový, jaký jsem, jsem jedinečný. Jak cítím, tak je tomu jen u mne. Smířit se znamená být v kontaktu se sebou. Jsem-li v kontaktu se sebou, nemusím si srovnávání ani zakazovat. Vždyť mě to ani nenapadne. Pociťuji v sobě tajemství života. Cítím, tedy jsem.

Smířit se sám se sebou znamená smířit se s ranami minulosti. Kdo se tomuto smíření vyhýbá, je odsouzen, aby předával jiným zranění, která utrpěl, nebo aby stále znovu zraňoval sám sebe. K tomuto usmíření je někdy třeba dlouhé doby. Především je to možné jen tehdy, připustíme-li příkoří a bolesti, které se z toho vyvinuly, prožijeme-li je ještě jednou, a pak se s nimi rozloučíme. Nemůžeme se smířit, když rány pouze odsouváme. Musíme se s nimi spřátelit. „políbit je“, dobře s nimi zacházet; pak se mohou proměnit ve zdroje nového života. Každý terapeut a každý duchovní pastýř ví, jak dlouho to často trvá, než se poraněný člověk se svým příběhem smírně vypořádá. Ale když už je usmířen, přestanou působit všechny mechanismy sebeničení, člověk už není k sobě tvrdý, je schopen dívat se s láskou na sebe a svůj život a být k sobě dobrý.

Mnozí se domnívají, že se už dávno se sebou vyrovnali. Ale pak se něčeho dopustí, něco se jim nepodaří, a hned pozorují, jak je těžké se s tím vyrovnat. „To přece nemůže být pravda. To se mi přece nesmi stát. Jsem beznadějný případ. Nikdy to nedokážu.“ A už zase nastává obviňování a sebeobžalovávání. Aby člověk reagoval milosrdně na svá pochybení, to vyžaduje dlouhá léta cvičení se v milosrdenství. Mně přitom pomáhá modlitba „Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou!“ Vnáším tuto modlitbu do svých pocitů odsouzení a zlosti na sebe, a pak cítím, jak se negativní pocity ponenáhlu mění. Zakážeme-li si tyto pocity, nedostaneme se dál. Bylo by to zase tvrdé zacházení se sebou, které negativní pocity pouze přesouvá do jiné roviny, ale nezbaví je moci. Mně pomáhá, když s těmito myšlenkami mluvím, zadívám se na ně před Bohem, ptám se, co mi tím chce říci, nebo vložím do svých myšlenek a citů tu modlitbu k Pánu Ježíši. Obě ty cesty jsou mírné. A dost často pocítím, jak ve mně nastává klid a do srdce se vrací pokoj.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Související texty k tématu:

Láska k sobě, sebepřijetí:

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody. (Jr 17,5)

Pálení čarodějnic aneb Jak vysvětlit dítěti některé pohanské zvyky

Pálení čarodějnic aneb Jak vysvětlit dítěti některé pohanské zvyky
(25. 4. 2024) Ráda bych se zeptala jak vysvětlit dětem některé pohanské zvyky a svátky. Konkrétně se jedná o 30. dubna, kde je na…

Den skautů - 24. duben

Den skautů - 24. duben
(23. 4. 2024) Na svátek sv. Jiří se připomíná Den skautů.

Den Země - 22. dubna

Den Země - 22. dubna
(21. 4. 2024) 22. dubna si celosvětově připomínáme Den Země. Nejde o svátek, kdy bychom se měli stát pohanskými uctívači Matky Země.…

Bůh mi nepomohl, útočiště nacházím v temnotě

(19. 4. 2024) Od mala jsem byla zneužíváná, nezažila normální rodinu, vztahy. Jen lhostejnost, neupřímnost, samý podraz....…

Papež František se setkal se zástupci dospělé větve italského skautingu

Papež František se setkal se zástupci dospělé větve italského skautingu
(15. 4. 2024) Papež František přijal zástupce italského katolické skautského hnutí dospělých (MASCI) při  příležitosti 70.…