Sekce: Knihovna

Setrvávat ve vnitřním tichu a pokoji

Jacques Philippe

z knihy Ve škole Ducha svatého , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Duch Boží je duchem pokoje, promlouvá a jedná v ovzduší pokoje a jemnosti, nikdy však ve zmatku a rozruchu. Pohnutky z Ducha svatého mívají navíc často podobu jemných a tichých doteků, a v našem duchovním vědomí se tedy mohou vynořit, jen když v něm je oblast klidu, ticha a pokoje. Je-li naše nitro neustále hlučné a rozrušené, tichý hlas Ducha jím těžko pronikne.

Chceme-li tedy vnuknutí rozpoznat a jednat podle něho, je nanejvýš důležité snažit se uchovat své srdce v pokoji, a to za všech okolností.

Není to lehké, ale když budeme žít v naději v Boha, v odevzdanosti a v pokoře, když budeme přijímat své vlastní ubohosti v neochvějné důvěře v Boží milosrdenství, bude se nám to dařit stále lépe. Tímto tématem se nechceme dlouho zabývat, protože jsme se mu věnovali v jiné knize. Avšak tuto skutečnost musíme zdůraznit, protože když se nebudeme snažit „setrvat v pokoji“ za všech okolností, které by nás o něj mohly připravit (a je jich mnoho!), těžko uslyšíme hlas Ducha svatého, až bude chtít mluvit k našemu srdci: neklid, který v něm necháme vládnout, tomu téměř jistě zabrání. Ve zmíněné knížce jsme uvedli, že prožíváme-li těžké okamžiky, je velmi prospěšné snažit se i tak zůstat v pokoji. Když totiž v sobě uchováme pokoj, máme maximum šancí, že naší reakcí na situaci nebude neklid a překotnost (jimiž mnoho zkazíme), ale zpozornění k možnému podnětu od Ducha svatého. A to bude samozřejmě mnohem blahodárnější. V životě se tedy řiďme slovy svatého Jana od Kříže:

„Snažte se uchovávat srdce v míru; ať vás neznepokojí žádná událost tohoto světa, protože tento nepokoj by nám přinesl více škod než užitku.“

Největší z těchto škod by bylo, že by nám nepokoj v srdci znemožnil všímat si impulsů od Ducha svatého.

Se snahou o pokoj je spjata i snaha o ticho. Ne o ticho prázdné, ale o ticho, které je pokojem, pozorností k Boží přítomnosti a pozorností k druhému, důvěřivým očekáváním a nadějí v Boha. Přemíra hluku- ne ve smyslu fyzickém, ale ve smyslu ustavičného víru myšlenek, představ, slyšených či sdělovaných slov, do kterého se občas necháme zatáhnout a který jen udržuje naše starosti, strachy a nespokojenost- samozřejmě nechává Duchu svatému jen málo šancí, aby se mohl projevit. Ticho není žádné „prázdno“, ale celkový sestup do hloubky, který dovoluje uchránit si v srdci „vnitřní celu“ (jak říká svatá Kateřina Sienská), v níž jsme v přítomnosti Boha a rozmlouváme s ním. Ticho je opak rozptýlenosti duše, opak zvědavosti a povídavosti.

Je to schopnost
navracet se, jakoby přirozeně,
do svého nitra,
kdy jsme přitahováni přítomností Boha,
který v nás přebývá.

Výpis všech kapitol z této knihy: Žít v odevzdanosti / Setrvávat ve vnitřním tichu a pokoji / Svoboda a podřízenost / Sedm darů Ducha svatého

Související texty k tématu:

Duch svatý, letnice:
- Kdo je Duch svatý, jak působí? (Angelo Scarano)
- Jakých je sedm darů Ducha svatého?
- Příběh svatodušních svátků
- Nevíme, jak se modlit... z knihy "Modlitba s Rogerem"
- Další texty k tématu Duch svatý, Letnice zde

Autor: Jacques Philippe   |   Sekce: Knihovna   |   Tisk   |   Poslat kapitolu známému
Štítky: pokoj  |  Duch svatý, Letnice, Svatodušní svátky  |  nitro

[nahoru]